Posledný cisár

Velkolepé dobové drama mapující více něž půlstoletí v historii Číny. Od konce císařství přes všechny mocenské změny až do pevné vlády komunistické strany skrze život velmi zajímavé postavy čínských ději. Hlavním hrdinou je Pu-Yi poslední císař, který byl korunován ve třech letech a jeho životní pouť byla hodně pozoruhodná. Od císaře, přes jednu z prvních čínských ''celebrit'', loutku v japonských rukách až po vězně komunistického režimu a následně zahradníka. Velice zajímavé. Není zde totiž vidět pouze život hlavního hrdiny, ale také mocenské a společenské změny, který v tomto turbolentním období probíhaly. Bohužel je to velmi těžkopádné, dlouhé a ne všechny etapy tolik zajímavé. Takovéto filmy už se dnes tolik netočí, velkolepá dobová ukázka Číny 20. století. Pokud Vás toto zajímá, tak je to trefa do černého. (21.03.2020)

Nádherný film, vyprávějící příběh muže, který se chtěl stát spásou svého lidu a neváhal proto využít jakékoliv příležitosti, bohužel pro něj nevyšly a byl jen loutkou Japonců velmi působivý velkofilm, co bych za to dal vidět to v kině. Snímání komplexu zakázaného města je úchvatné i vystihnutí atmosféry. Skvělý Peter O'Toole, vynikající hudba za kteoru stojí Ryuichi Sakamoto. Příběh mně dojal, sice jsem úplně neschvaloval co císař dělal, ale chápal jsem jeho pohnutky. (26.01.2009)

Nááádherný film! Pastva pro oči, výborná forma vyprávění, pohnutý osud císaře i celé země... Kdyby bylo k dispozici víc hvězdiček, vždycky bych dala plný počet. Mám i císařův vlastní životopis, ale ten je pochopitelně sušší, protože se víc soustřeďuje na fakta: co, kdy a komu se stalo. Film jako forma umění tu dělá čest svému poslání. Jinak super komentáře, hlavně Sportovec, Kleopatra a Galadriel. Líp bych to nenapsala. (12.01.2010)

„Ako to funguje?“ – „Hlavu hore a pozerať sa pred seba. Tak, ako v živote.“ Fascinuje ma ten stret. Nie ani tak stret kultúr (škótsky učiteľ vs. čínska monarchia), ako skôr stret dôb. Starej, do seba uzavretej, prehnane dôstojnej, absolútne nevizionárskej, odsúdenej na úpadok, zabudnutie a prepadnutie do hlbín dejepisu. Doby polozabudnutej, mystickej s nádychom mysteriózna, tradičnej, starodávnej, prastarej a konzervatívnej, ale tiež úžasnej, krásnej, nezabudnuteľnej a fenomenálnej, v ktorej by som chcel aspoň 24 hodín žiť. A proti nej doby novej, dravej, surovej, chladnej, drsnej, beštiálnej, nič a nikoho akoby si nevážiacej, modernej, pokrokovej. A cvrčok na konci, wow. A vôbec celý koniec. A vlastne všetko, vrátane bicykla. Monumentálny, dve a pol hodiny trvajúci kolos, oproti ktorému relatívne náročný Malý Budha (ehm od rovnakého režiséra) pôsobí ako Crn-Crn v porovnaní so Sopránovcami. Pre niektorých divákov to určite bude strašná, neskutočná nuda. Ja sám mám radšej „menej náročné“ filmy, ktoré rýchlo odsýpajú. Niekedy pre mňa ale nie je nič lepšie, než si dať takýto (veľko?)film. A Posledného cisára som si poriadne užil. Je to krásne pomalý, vypiplaný, vizuálne ohromujúci, ponurý, prepracovaný, intenzívny, náročný, ambiciózny a pritom vlastne „normálny“ (nie je tam nič, čomu by sa nedalo rozumieť) film. (30.03.2018)

Podívaná, která uchvátí nejen vizuální stránkou, ale i neuvěřitelnou lidskostí vyprávění, scénáře a hereckých výkonů. Není vůbec těžké se vcítit do postavy člověka, který prožil takový život, jak je ve snímku ukázáno i přesto, že většina lidí se do žádné podobné situace nikdy v životě nedostala ani nedostane. Navíc celá technická a výtvarná stránka filmu je prostě fantastická - od kamery, přes střih, hudbu, kostýmy, dekorace, zvuk,... Tenhle snímek je prostě pastvou pro všechny smysly kromě hmatu :-) (23.04.2005)