Malý Budha

Ako, dosť ma zamrzelo tunajšie hodnotenie tohto skvostu. Bola to jedna z mojich najobľúbenejších "rozprávok" môjho detstva, ktorá je nádherná hlavne po audiovizuálnej stránke, lebo hudba je nádherná a obrazy nemajú konkurenciu. Dnes som si ho pripomenul po dosť dlhom čase, ale takisto sa mi to páčilo ako kedysi. Len škoda, že dojem mi kazilo otrasná kvalita obrazu na DVD, čo by pri takomto filme nemala byť. (02.10.2009)

Princ Siddhárta bol dosť možné najväčšou osobnosťou v dejinách ľudstva a Bertoluccimu sa podaril neuveriteľný kúsok, keď jeho život dokázal spodobniť na filmové plátno a pritom nevynechal nič z tej mystiky a éteričnosti podstaty jeho osobnosti. Človek, ktorý sa dobrovoľne vzdá blahobytu, moci a rozkoše sálajúcej z krásnych žien svojho dvora, človek, ktorý sa nečakane a nekompromisne rozhodne konať proti všetkým konvenciám svojho postavenia, taký človek si zasluhuje môj rešpekt. Dokonca aj druhá, menej zaujímavá línia filmu má svoje čaro, a to tiež vďaka tomu, ako ju Bertolucci umne a nevtieravo spája s tou prvou. Pre mňa jeden z najväčších zážitkov na plátne, vrátil som sa do čias Hanumana, Višnu a Buddhu, hrdinov môjho detstva, z ktorých jeden prerástol až do dospelosti. Ďakujem, Bernardo. (12.01.2014)

Druhý výlet B.Bertolucciho na asijský kontinent tentokrát neskončil tak jednoznačným režiserovým vítězstvím jako v případě "Posledního císaře". Ikdyž, nechci tyhle dva filmy nějak blíže srovnávat, přece jenom u každého z nich jde o něco jiného. V případě Císaře šlo o střet dvou různých kultur a v druhé fázi politických idejí. "Malý Buddha" je sice také prezentován jako film o setkání dvou světů (Tibetského buddhismu a americké kultury), ale ze všeho nejvíc je spíš přednáškou o buddhismu a jeho učení. Ten, kdo chce tomuto učení naslouchat má vyhráno a bude určitě víc než spokojený. Ti ostatní se pokochají krásnou výpravou, kostýmy, a - pokud je to alespoň trošičku zajímá - dozví se, jak že to vlastně bylo s tím princem Siddharthou, který byl prohlášen za Buddhu. (28.09.2004)

Příběh Síddhárty Gauthámy znám jen malinko, takže nejsem schopna říct, co vše z toho, co bylo řečeno v tomto filmu, je pravda a co jsou smyšlenky scenáristů, a proto tento film beru s mírnou rezervou. Přesto si ale myslím, že tu jakési základní hodnoty tibetského náboženství byly předány, poměrně srozumitelně a mile. Navíc zpracování, především těch částí se Síddhártou, bylo po vizuální stránce moc dobré a mnoho ze současných filmů, které se snaží jít po této stránce a které chtějí být „pěkné“ na pohled, by si s ním nezadalo. Příběh rodičů hlavního hrdiny měl možná nastínit kontrast mezi západní a východní filosofií, ovšem jelikož šlo o pouhé „nevěření“ zápaďáků, dal by se z filmu úplně vynechat. To, že buddhistické myšlení ovlivní člověka víc, než by zpočátku čekal, se dá odhadnout i bez toho. Jesseho dětské zaujetí je v rámci příběhu daleko pochopitelnější, přeci jenom se tenhle film točí i kolem něj. Ačkoliv Malý Buddha je nakonec možná trochu o něčem jiném. (12.07.2010)

Původně jsem chtěl rozšířit komentář ve chvíli, když jsem viděl nesestříhanou verzi a neměnit hodnocení, ale z nějakého důvodu jsem tento fil ještě nehodnotil a tudíž nepsal komentář a tak...A tak musím s politováním konstatovat, že film, který drželo nad hladinou mírného nadprůměru jen sporadické proložení pasážemi z Buddhova života hranými Keanu Reevesem (kvůli čemuž se také na to také všichzni dívají) byl v nesestříhané verzi doplněn velkým kopcem nudy, nic neříkajíc, prázdných a někdy snad až proti duchu buddhismu vyznívajících scén. Kýčovitý konec marně toužící po vybuzeníé dojmu jakési "síly" doprovázený patetickou ulkanou písní (která se nehodila minimálně do kontextu filmu) byl mo žel nedovolí dát o hvězdičku navíc. Předtím jsem se té modré tady na csfd podivoval, ale po shédnutí nesestříhané verze s ní nemůžu než souhlasit. (18.01.2012)