Chyby

Tak trochu nedoceněný film, který nezaslouženě prošuměl, přitom patří k tomu nejlepšímu, co u nás loni vzniklo. Jan Prušinovský dlouhodobě umí zachytit určitou vesnickou svéráznost v pozitivním i negativním slova smyslu, což potvrdil i tady, protože atmosféra funguje výborně a příběh je zalidněn životnými postavami, které ale nejsou figurkami ani karikaturami. O něco silnější je přece jen film ve své první polovině, kdy se rodí tak trochu nepravděpodobný, ale hodně křehký vztah dvou osob, které se vztahu bojí, každá ale z jiných důvodů. Když se provalí tajemství hlavní hrdinky, příběh se začne pohybovat v očekávaných kolejích, které ale nejsou nijak otravné a umožní tvůrcům pohrát si s charaktery některých postav, ačkoli právě v této chvíli jako by snímek zůstával na místě a točil se v bludném kruhu, což ale naštěstí netrvá nijak dlouho. Výrazným pozitivem jsou neokoukané tváře v hlavních rolích a zejména Pavla Gajdošíková je naprosto vynikající a spojuje v sobě hodně zajímavé charisma a nenápadnou krásu, Jan Jankovský ale tolik nezaostává, ačkoli jeho postava není tak propracovaná, i zbytek obsazení se ale povedl výborně a není v něm nikdo, kdo by výrazně rušil. Tempo asi mohlo být o něco svižnější a zemitost některých postav ještě větší, ve výsledku se ale dá snímku nejvíc vytknout snad jen nepravděpodobný závěr, protože SPOILER je jasné, že dřív, nebo později se oba milenci budou muset přestěhovat do většího města, kde se ztratí v davu a jejich minulost tam nebude hrát až takovou roli KONEC SPOILERU. Chyby jsou hodně příjemnou romancí, jakých se u nás moc netočí a navíc nevyznívá hloupě a sexisticky. 70 % (09.05.2022)

Jan Prušinovský je výborný režisér a Pavla Gajdošíková v hlavní ženské roli exceluje. Bohužel mi nepřišel úplně povedený scénář a sledovat, jak se Jan Jankovský přes půl filmu musí chovat jako kretén, mě vyloženě otravovalo. Scéna s Eminým bývalým tu byla jen pro lidi, kterým je nutné vše doříci. A nakonec musí dorazit ze Slovenska Ivo Gogál, Tomáše profackovat, během okamžiku geniálně přesně analyzovat situaci, aby příběh mohl dospět tam, kam měl. Aspoň, že se tu zase neidealizuje život na vesnici. (09.03.2023)

Vlastně vůbec nechápu všechny ty komentáře, které s výčitkou poukazují na to, jak nesympatickou, poškozovanou a přitom klasicky doprošovanou postavu Tomáš symbolizuje, a přejí si v podstatě jiný film o něčem jiném. Prušinovský přitom je dalek toho, aby stvrzoval klišé a stereotypy, film je o nich, ale toliko je zobrazuje a předvádí, a přitom nás vtahuje do toho, jak se v nich postavy cítí v pasti. Konec není happy-end, jen smíření se stavem věcí a pokus všechna ta poškození akceptovat a přežít. Ani si neumím představit, že bych od takto zvoleného ohniska chtěla víc. Všechno přepálenější (viz třeba - byť poutavé - úvahy, jak by s takovými postavami naložil Trier) by bylo o něčem jiném než o té žabomyší malosti a bezvýchodnosti, která tu prostě stále je a jejíž kvalitní filmové prožití má smysl samo o sobě. **** Formální zpracování bez zbytečných parádiček bylo přiléhavé jako kůže na těle. *~ (11.03.2022)

Ten film má hodně silných a zajímavých aspektů - v několika momentech umí skvěle zobrazit bezvýchodnost a strach jaký může žena cítit z mužů. Nejde se ale zbavit pocitu, že by byl mnohem lepší, kdyby byla protagonistkou ona, namísto jeho (protože ačkoliv marketing se tváří jinak, progagonistou toho filmu je rozhodně on). Třeba by se pak podařilo vyhnout řadě klišé a stereotypů. Takhle to padá do formátu, který je pro Prušinovského typický, a sice že vše a všechno se musí přizpůsobovat a doprošovat bílému hetero muži. A často je to dlážděno dobrými úmysly, tedy snahou vysvětlit onomu bílému hetero muži, že "výkyvy od normálu" jsou v pořádku. Vždy je to ale založeno na tom, že jeho souhlas je nutný a že o něj musí být nejdřív usilováno - stejně jako v Mostu se trans Dáša a Romové museli doprošovat svojí neskonalou trpělivostí a snaživostí "normálním lidem", musí to tady dělat Ema. Jenže paradoxně tím, jak dokonalou, hodnou, chápavou, trpělivou a snaživou tváří v tvář agresivnímu balíkovi ji film dělá, tím víc stvrzuje, že takového chování má za potřebí a že taková "cesta hamby" je u ní na místě. Jan Prušinovský vynakládá ve své tvorbě hodně síly na to, aby ukázal, že "nenormální" lidi si mohou vysloužit tolerování, což mu rozhodně slouží ku cti na úrovni záměru, problém ale je, že tahle tolerance je vždy výsledek jeho anekdotických vyprávění a je založena na hyperaktivní snaze ze strany "freaks" této tolerance u "normálního člověka"  dosáhnout, nikdy nemá nádech inherentní reality, která jen není každým chápána, ale odměny. Jinými slovy Prušinovský v důsledku vypráví příběhy výjimek, které navíc působí svou přehnanou dokonalostí (Ema během samotného příběhu opravdu neudělá jedinou chybu - paradoxně vzhledem k názvu filmu - pokud jako chybu nepovažujeme rozhodnutí s tím idiotem zůstat) nepřesvědčivě. Na konci filmu je scéna (malý spoiler), v níž se oba navzájem jeden druhému omluví, což by mělo naznačovat nějaké konečné smíření, ale zároveň se jaksi ignoruje, že ona se nemá za co omlouvat a u něj naopak nevím, proč by tahle vágní omluva za jeho chování měla stačit - nicméně vzhledem ke statutu quo a mocenské dynamice toho vztahu to působí přirozeně. Vlastně to trefně zobrazuje realitu ve společnosti, jen si vůbec nejsem jistý, jestli si to ten film uvědomuje a jestli chápe, o jak tragický konec se jedná. Takže to je případ filmu, který na nějaké úrovni trefně zobrazuje nějaký aspekt společnosti, ale jeho problém je, že to nevystavuje žádné skutečné reflexi a místy to nevědomky implicitně legitimizuje. Otázka není, co měly dělat jinak postavy, ale co měli dělat filmaři (snad s výjimkou toho, že Ema mohla mít nějakou lidskou/negativní vlastnost). Podle mě by vážně stačilo, kdyby ten film plně přijal ženskou perspektivu a neutíkal k chlapovi jako k protagonistovi, o jehož emoce jde nakonec především. (12.07.2021)

Ha, nový Prušinovský! Bohužel tak trochu tuším, že se nedostane k tolika divákům jako Kobry a užovky. Nejedná se totiž o komedii a na oficiálním plakátu se objevují prakticky neznámé herecké tváře, masové publikum tedy nemá co nalákat. Prušinovský má přitom výborný "čich" na herce. Pavla Gajdošíková i Jan Jankovský v hlavních rolích jsou úžasně přirození a přála bych jim i nějaké ocenění, nebo alespoň nominaci. Přirozenost je typická také pro dialogy, kromě pár hlášek tu ale nenarazíte na nějakou údernou scénu, která by vám utkvěla v paměti. Každopádně se jedná o na české poměry velmi kvalitní podívanou, které budu moc fandit při předávání cen. (10.08.2021)