Schôdzka so smrťou (S11E04)

Nakonec dávám 4 hvězdy, ale jsou poslabší a zasloužilo se o ně hlavně tradičně povedené finále, kde Poirot vysvětluje okolnosti zločinu. Atmosféra dílu je povedená, herecké obsazení na Poirota velmi slušné (Curry, Hannah), ale můj hlavní problém oproti mnoha jiným dílům je dávkování informací divákovi - normálně mívám pocit, že je dostáváme nějak průběžně (i když si Poirot leccos nechává pro sebe), ale tady mi přišlo, že vždycky nadhodili nějaký útržek informace a jen málokdy to rozvinuli dál, místo toho se skočilo na další útržek, takže až do finále jsem v ději měl solidní zmatek. Tady Poirot vysypal ohromné množství informací a jako tradičně bychom se mohli ptát, kde to všechno zjistil (což se ale stává i v jiných dílech). Sebevražda pachatelů byla trochu melodramatická a podzápletka s jeptiškou, která ve zmatku utekla, aby pak skonala v poušti, mi už přišla jako naprosto zbytečná (i když tahle podzápletka byla vlastně zbytečná celá). (10.04.2021)

Tohle už skoro smrdí velkým plátnem. Vizuálně jde o velmi působivého Poirota, také herci jsou velmi pohlední, přibylo brutality, i když spíše ve flashbacích. Velká plátna mají ovšem i negativa, například jsou cílena na tupější diváctvo, které je třeba zaujmout spíše přes první signální než jemnou hrou slov a jemným humorem (i když i tady se najde, viz scénu s polštáři). To mi k Poirotovi ale nesedí. Stejně tak mi k němu nesedí scénaristické veletoče na efekt, ale to je problém i některých starších Poirotů. Nikdo není tím, za koho se vydává. Kdo vraždil je v podstatě jasné, není ale jasné jak a hlavně proč. Celá závěrečná odhalovací scéna je tedy tentokrát doslova exhibicí, protože domyslet si během filmu více než polovinu informací, které Poirot tahá z klobouku mi přijde nemožné. Někomu to tak možná vyhovuje, ale mně ne, byť jsem si na to už docela zvykl. Co však hodnotím jako největší průšvih je místy křečovitý scénář a nevěrohodné jednání postav. Jejich představení je odbyté, jako bych naskočil do filmu po první třetině. Cicmání ve stanu nebo závěrečné rozesmáté "pojedeme se podívat na sfingu" je prostě pro onu postavu jedním velkým WTF. Samostatnou kapitolou je pak postoj tohoto dílu k víře v Boha a ke katolictví. Zprvu jsem skřípal zuby, jak lacino se do něj tvůrci strefují, ale nakonec, když se nad tím zamýšlím, se jim podařilo se rehabilitovat, což je malá pozitivní tečka za jinak zbytečně přebarveným, křečovitým a neanglickým Poirotem. (19.03.2014)

Opět exotika a na pozadí příběhu rodinná tragédie a tajemství. Jediná věc mě mrzí, a to, že podle mě není až zas tak těžké rozlousknout, kdo je vrah, popřípadě aspoň že s tím má co dočinění. Podobná Vražda v Mezopotámii se mi líbila víc, i tak se ale znovu jedná o nadprůměrný film s úžasným Davidem Suchetem, který i kdyby všechno ostatní stálo za prd, film vždycky vytáhne nahoru. Tady navíc v pozadí hraje Purcellova Dido, a to se velmi cení. (01.01.2011)

Mám pocit, že ty poslední díly patří k tomu skutečně nejlepšímu, protože se bavím nejen skvělým příběhem, ale také trochu známějšími herci, kteří se zde objevují. Tady to je přesně ten případ, kdy mě dostal zamotaný příběh, který má již tradičně několik pachatelů i různých činů, ale především všechno do sebe zapadá díky skvělým postavám a geniálnímu Poirotovi. (24.05.2015)

Není nad to, když se na Vánoce přesunete kamsi do Sýrie, kde Hercule šetří několikero vražd, včetně vraždy kozy! Vítr víří písek, jež je unášen na hruď ježibaby, vyhřívajíc se na horkém syrském slunci. Jenže ouha, proč tam tam babka jedovatá leží celé odpoledne a ani nemekne? Ona se totiž smaží přátelé! Díra v krku a kozí krev na hrudi - co víc si přát od odkrývání hrobky Jana Křtitele?! 90% (31.12.2014)