Schôdzka so smrťou (S11E04)

Hercule Poirot jako vždy noblesní a připravený na cokoli. Velmi stylový seriál, u kterého si nikdy netipnu správně vraha, asi mám smůlu nebo co... Ještě nikdy se mi nestalo, že bych se trefila. Je to totiž nastíněno vždycky tak, jak se to režisérovi hodí, tedy kdy na koho padne určité podezření nebo udělá nějakou chybu, hned ho taky podezříváte... docela to s váma manipuluje. Takže sem na konci udivená a překvapená zároveň, jelikož sem si myslela někoho jiného. Většinou je okolo tolik lidí, že se nezmůžu na nic jinýho než na zmatek. Ze mě asi nikdy detektiv nebude :-D (29.01.2009)

Jsou zde velké rozpory oproti knižní předloze: způsob provedení vraždy, pohnutky, postavy, místo činu (v knize to je skalní město Petra). To vše se ale dá odpustit, protože filmařům se podařilo vykouzlit atmosféru starého světa a i zdůvodnit název detektivky. Kdy, kde a kdo potká svou smrt, je jasné, jako obvykle je obětí protivná panovačná osoba bez špetky citu. Takže zbývá jen rozluštit, kdo je vrah, a s tím si Poirot poradí, i když si jako obvykle vezme na paškál všechny zúčastněné a pohrabe se v jejich nitru. Ohromně se mi zde líbila Christina Cole v roli doktorky Kingové, která „ví, co chce“. (24.06.2013)

Malé šedé buňky svými hlásky Poirotovi i tentokrát zazpívaly píseň plnou starých křivd, které se nezapomínají a ran, které se nezahojí. Schůzka se smrtí je plnokrevný poirotovský příběh, zahalený tentokrát do orientálního hávu prostředí Sýrie a archeologických vykopávek (jak oblíbené prostředí Agathy Christie) v srdci její pouště. Děj je patřičně dramatický a protkaný legendami a romantickými příběhy o Janu Křtiteli, Pandořině skříňce a hlavně o v titulu zmíněné schůzce se smrtí - a Poirotovi tohle mystično a smysl pro drama kromobyčejně sluší. Závěr je v pravdě hamletovský, zlo je po zásluze potrestáno a Poirot sám po sobě jako vždy zanechá naději na lepší zítřky. Co víc si přát?_______ P.S: Omlouvám se za puntičkářství, ale Katík ve svém komentáři uvažuje nad barvou Poirotových vlasů a připadného vztahu autorky k jejich barvení. Poirot si podle Agathy Christie vlasy barvil už dlouhá léta. V Oponě - Poirotově posledním příběhu, to s dávkou lítosti a nostalgie komentuje Hastings, který svého přítele vidí po letech už těžce nemocného a vrásčitého ale se stejně černými vlasy a knírkem - a stejně jiskřivýma očima. Takže žádné provinění vůči originálu...:) (29.01.2009)

U detektivek Agathy Christie dávám přednost mlhavé deštivé Anglii před exotickými místy, připadá mi, že se do nich elegán jako Poirot moc nehodí, ale což. I na horkem sálající poušti se dá vytvořit skvělá atmosféra, třeba když monsieur vypráví ve tmavé kobce starý mýtus o schůzce se smrtí. Souhlasím ale, že tady už je vyřešení trochu překombinované - není tu vysvětleno, proč byla lady Boyntonová zavražděna tak složitě a dočkáme se rodinného setkání po x letech ála argentinská telenovela. Přesto ne špatný díl, rozhodně zhlédnutíhodný. (31.01.2009)

Někdy je těžké vybrat nějaké originální prostředí, zvláště když Schůzka se smrtí je už 61. zfilmovanou akcí s Davidem Suchetem v roli "malého, vlezlého Belgičana". Takže tato epizoda nemusí evokovat jen Vraždu v Mezopotámii, ale také třeba Záhadu egyptské hrobky nebo i do jisté míry Smrt na Nilu. Osobně jsem byl zvědavý, jak si režisér Pearce (točil už Smrt staré posluhovačky) poradí se změnou prostředí, a je pravda, je tu na mě dýchla inspirace některými dalšími vykopávkovými filmy. Každopádně bych ale řekl, že v záplavě některých jiných nekonečných "skvostů" jde stále o značný nadstandard a Suchet je pořád výborný - a pokud si začal barvit vlasy, rozhodně mi to vadí méně, než některé daleko mladší, ale o to více překarosované dámy. (02.02.2009)