Bonboniéra (S05E06)

Poirot v nezvyklé poloze mladého (ještě celkem hubeného) policisty a romantického milovníka k tomu? Nezvykle vyprávěný příběh o vyšetřování v minulosti a dobrá zápletka, která zároveň trefně ukazovala reálnou situaci kolem vztahů mezi vlámskou a valonskou částí Belgie a politickou situaci v Belgii té doby, což mě jako politologa - historika potěšilo. K tomu dobové záběry mého milovaného Bruselu, kde jsem sám žil a odkazy na nejslavnější belgické pralinky, i když otrávené. Zkrátka mladý Poirot, Brusel, pralinky.... Okouzlující! To jinak, než za 5 skončit nemůže. :-) (01.10.2015)

Kouzelný díl, ve kterém se Poirot vrací do Belgie, kde doprovází nejvyššího inspektora Jappa. Ten zde přijme vysoké ocenění za své zásluhy. A Poirot při příležitosti setkání se se starými známými vzpomíná na svá mladá léta, kdy ještě jako obyčejný policista zahajuje svou soukromou detektivní kariéru svým prvním případem podivné smrti belgického ministra. Poirotovy vzpomínky jsou neskutečně kouzelné a zvláště jeho vizáž muže s vlasy a okouzlení do jedné z žen blízkých mrtvému ministrovi jsou úchvatné. Milý, nenáročný díl. (10.07.2012)

Pokud byl Orient Express nejlepším dílem, tak toto je numero duo. Strašně mě to překvapilo, pomalu jsem ty krátké díly zatracoval a tohle bylo opravdu úžasné. Celá atmosféra, nakouknutí do minulosti Poirota, kvalitní zápletka a děj. Celou dobu jsem čekal jak to dopadne a nakonec ten zvrat... super:D. A ta ženská, ten konec! ... ach :D ... Agáto, Grieve dobře vy:D. ... Trinitrin, čokoláda, koberec, ocenění Jeppa. (24.07.2013)

Na tenhle díl jsem byl díky názvu docela zvědavý a musím říct, že mě nijak nezklamal. Využití bonboniéry je docela dobré a je vidět, že Agatha měla pořád nápady. Vyústění je výborné, ale celkově je velmi dobrý nápad, jak je to vyprávěno - prostřednictvím flashbacků, které mají vliv na současnost. V sérii již použito, ale to se hned tak neomrzí. (11.03.2015)

Skutečně lahodná bonboniéra s mladým Poirotem v uniformě belgické policie a také v tmavém převleku nočního lupiče, starým dobrým Bruselem a romantickým rámem, který ze zdi netečnosti vyrve i starého cynika. Stará láska holt nerezaví... Vzlyk. --- Je tu ale přece jen jedna podivnost. Christie tento příběh napsala roku 1923, v rámci své první Poirotovské vlny, která se datuje 1919 - 1923. Srovnáme-li jeho konec s notoricky známým koncem Vraždy v Orient expressu (napsán o 11 let později), vidíme dva naprosto odlišné Poiroty. Ve vlaku z Istanbulu detektiv zuří a div nepukne, že by měl tu partičku vrahů (jakkoli hnaných pomstou navýsost spravedlivou) nechat běžet. Kdežto zde? ... Je to trochu zvláštní postoj, v rámci Poirotovských příběhů téměř nevídaný... (09.01.2018)