Byt na treťom poschodí (S01E05)

Tyhle krátké epizody pro mne ztrácejí oproti "dlouhým" spoustu půvabu. Navíc v tomto případě schází klasická anglická architektura i exteriéry. Naproti tomu mají dialogy vtip, který některé postrádané klasické prvky nahradí. Příjemná "jednohubka" pro zpestření podvečera, nikoliv však plnohodnotná náplň večera. (31.01.2015)

Jako vždy stylové, ale tentokrát poněkud statické (téměř celé v jedné budově - Whiteheaven Mansion). Navíc se objevuje nešvar hlavně pozdějších dílů - řešení případu vycucané z prstu. Mám pocit, že to tentokrát tvůrci pojali až jako parodii a jakousi pomstu Poirota té špatné divadelní hře, na kterou celý film nadává. Zamrzí také nehezká "dáma, pro kterou se vraždí". Kvůli ní bych ani nevstal z gauče. (12.01.2014)

Tento díl je dost svižný, na můj vkus až příliš, než může divák začít přemýšlet o motivu, Poirot v půlce prozradí pachatele. Zbytek je akční honička. Nejsem si moc jistý, jakým způsobem tentokrát Poirot přišel na řešení, prostě jen prohlásí, že to bylo jasné. Pravděpodobně je tento díl myšlen jako parodie, scéna s návštěvou detektivního divadlelního představení se do Agathiných zápletek strefuje neomylně. Tady je opět motiv obehraný a řešení postaveno na divákům zatajovaných vztazích mezi postavami, o kterých však - bůh ví odkud - ví HP. Mimochodem, výše uvedený oficiální text distributora nabízí otázku, jestli to distributor vůbec viděl. (18.10.2011)

"To, co teď máte, drahý Hastingsi, je jen velmi drahá hromada šrotu.." ;) Hypochondr Poirot v poněkud statické epizodce odehrávající se téměř po celou dobu v budově Whiteheaven Mansion, kde Poirot pod pseudonymem O´Connor bydlí a kde se nakonec potkávají všichni naši, dnes už, staří známí, vedle Poirota slečna Lemonová, kapitán Hastings i inspektor Japp.. Předně musím znovu zmínit, že romány královny křížovkářských, jak rád říkám, detektivek Agathy Christie rozhodně nepatří mezi knihy, které bych četl zrovna rád, ovšem jejího Poirota jsem si zamiloval, když z něj David Suchet dokázal učinit skutečnou seriálovou legendu, charismatického detektiva tak jedinečného, že by divák jen stěží hledal podobného.. Tak by se zákonitě nabízelo, že by ty první epizody, které oproti těm novějším celovečerním disponující kratší stopáží, mohly potěšit především takového diváka, který se jinak u Poirota nudí, či diváka, který ocení méně komplikovanou zápletku, tedy i mě, nicméně tentokrát se tak neděje.. Režisér Edward Bennet sice této epizodě ušil velmi svižný kabátek, který sází především na velmi podařené dialogy, jimiž si s nesmírně svěží a lehkou ironií utahuje i ze samotné Agathy, myslím především to Poirotovo zhodnocení divadelní hry prostřednictvím do černého mířící paralely se samotnými funkčními žánrovými postupy, tentokrát už Poirot i trochu odhaluje karty, celá první řada se mi totiž jeví v tomto ohledu dost slabě, dokonce ukazuje i své slabiny, tu svoji pověstnou hypochondrii i ochablost svých šedých buněk pod tíhou hladu.. Fakt, že Poirot famózního Sucheta má jasno už v polovině příběhu, mě nikterak netrápí, zato samotný motiv vraha mě natolik uráží, až se sám divím, ačkoliv se jistě v kontextu dnešní doby, kdy se zabíjí i pro větší hlouposti, jeví poněkud snesitelnějším.. Nejlépe tak z tohoto kousku vychází pasáž s Hastingsovým vozem, ostatně on si časem zvykne..;) Je rozhodně také třeba říci, že samotná předloha vychází z Agathiny stejnojmenné povídky, nikoliv z románu, který jakožto literární útvar tvoří jádro detektivních příběhů Hercula Poirota, a ta vyšla spolu s dalšími povídkami určenými pro newyorský tisk v rámci knihy Rané příběhy Hercula Poirota, na níž příliš pozitiv také nenacházím, byť všechny povídky přímo voní tím začátečnickým zápalem a euforií Agathy Christie.. (04.07.2014)

Vypadá to nejprve naprosto nevinně, ale pak se z toho vyvrbí velmi zajímavý detektivní případ, který mě bavil v podstatě od začátku do konce. Takový ten typ, kdy prostě musíte vědět, jak se to všechno stalo a proč, a to i přesto, že sami v podstatě nemáte možnost totožnost vraha odhalit, stejně jako ho neodhalil Poirot v divadelní hře. Z pěti prvních dílů mě tenhle bavil nejvíc. (06.01.2015)