Detektív Poirot: Tragédia v troch dejstvách (S12E01)

Postavy ktoré sú najprv spolu v jednej miestnosti aby neskôr boli v ďalšej miestnosti a potom v tretej atď. medzi tým nejaké cestovanie vlakom. Divná kamera, ktorá akoby často snímala zhora či zdola. Na konci zbytočná hysterická dráma, ktorá snáď už nemôže nikoho zainteresovať. Rozuzlenie pomerne zaujímavé ale vrah sa opäť veľmi nebránil obvineniu. Opäť nejaký detail z minulosti. Čiže za mňa v tomto diely zlúčenie všetkého čo na Poirotových prípadoch veľmi nemusím. (31.01.2023)

Poirotovky sa mi, napriek iným režisérom a miestami inovovaným režijným postupom, zlievajú do jednej. Pravidlá má pomerne jednoduché: 1. Na mieste, kde sa vyskytne guľatý Belgičan s francúzskym prízvukom bude vždy o jedného menej. Už to, samo osebe, malo byť varovaním pre všetkých zúčastnených. 2. Vyšetrovanie vedie tak, že nikomu nič podstatné nepovie. Často vie páchateľa v polovičke príbehu, no okrem neho a vraha sa nik nič nedozvie. V tejto situácii často pribudne ďalší mŕtvy. Tu je na zamyslenie, či by vďaka vedomosti ostatných o identite páchateľa a vďaka tomu aj istej ostražitosti, nebolo lepšie byť trošku ukecanejší. 3. Na záver sa zúčastnia všetci dotknutí, Poirot urobí morálne kázanie, počas ktorého upozorní na poklesky prítomných a v slovne exbicionistickej a emóciami podfarbenej dlhej reči odhalí páchateľa. 4. Vrahom je takmer vždy tá najneodhadnuteľnejšia osoba. Ak ju niektorý z divákov odhalí vopred, je celý šťastný a nezabudne sa tým následne pochváliť. 5. Toto už nie je pravidlo série, len obligátna poznámka na záver. Škoda, že Agatha Christieová neurobila aspoň raz páchateľom toho naozaj najneodhadnuteľnejšieho: samotného detektíva, ktorý by si takto vybavil svojpomocne nevybavený účet s niektorým grázlom. (23.11.2014)

Sice trochu netradiční zpracování, mně nicméně nevadilo. Naopak, závěrečná scéna v divadle, kde se zvedne opona a tam stojí Poirot v celé své kráse, ukolní hlavu a pak se obraz setmí je opravdu fascinující. Velice povedený díl. Jediné, co mě trochu vyděsilo, že na ty vyděračské dopisy za kamny nepřišel sám Poirot (hned jsem tušil, že v tom bude nějaký háček :-) ), naštěstí se to však v závěru vysvětlilo... (26.12.2010)

Nedostalo mě to tolik jako jiné Poirotovy filmy z tohoto období, ale to jen příběhem. Docela mě zaujalo, jaké jsou používány filmařské nástroje, například detaily, prolínání obrazu. Tohle je ve snímku skutečně zajímavé. Poirot navíc nic neztrácí na síle a David Suchet mu skutečně dává ultimátní podobu. (26.05.2015)

Díl zajímavý, i když na můj vkus až moc divadelně teatrální, všechny ty cool efekty, dramatická nasvícení a podobně se mi osobně do Poirota moc nehodí. Při prvním zhlédnutí jsem si říkal, že ten Cartwright je nějak moc chytrý oproti dřívějším přitroublým sidekickům, ale zdál se to být dobrý přítel Poirota, tak jsem nečekal, že se vrah vyklube zrovna z něj. Zajímavý fakt, že vlastně většina úmrtí byla na odvedení pozornosti od té jedné, Poirot klasicky perlil ("nejhorší by bylo, kdy sklenici s jedem vypil Hercule Poirot") a na konci i projevil emoce. Podezřelí jsou tady méně výrazní než v jiných dílech, ale nijak moc to nevadí. Jeden velký fail ohledně zápletky tu ale je - vrah si nazkoušel vraždu náhodné osoby, aby viděl, zda bude někdo předpokládat, že došlo k vraždě. Vražda prošla jako přirozené úmrtí, ale jen díky tomu, že jed náhodou vypil starý reverend (ne s úplně nejlepším zdravím), což se ale nedalo předpokládat. Kdyby sklenici s jedem vypil někdo z mladších účastníků párty, tak by jistě nějaké podezření vzniklo. (23.04.2021)