Detektív Poirot: Tragédia v troch dejstvách (S12E01)

S12E01. Priznam se, ze uz jsem to kdysi videl, a tak proste nedokazu posoudit sikovnost pointy - prekvapivost pri prvnim zhlednuti, nebot se mi vrah v pulce vybavil. Cele je to stylizovane od zacatku do konce jako divadelni predstaveni - mame oponu, divadlo, znameho herce jako Poirotova pritele, nekolik vrazd.... Dokonce i nasviceni protagonistu je bodove, podobne jako pri predstaveni - pri jejich portretech nebo rozhovorech s nimi se jakoby ztmavi pozadi, aby to cele pusobilo intimneji. Je to trochu zvlastni styl, ale mne nevadil, sedi k tematu. [spoilery!] Vrazdy samy o sobe jsou take pomerne netradicni - ve svych motivech. Sice to provedeni je podobne jako ve starsim dilu "Zluty Iris" (S05E03), takze nekdo muze uhadnout vraha, ale zajimave je, ze vlastne jen jedna z nich je podstatna. Zbyvajici jsou dalobyserict "funkcni", nebo dokonce jen k odvedeni pozornosti - to zas trochu evokuje slavne "Vrazdy podle abecedy" (S04E01). Zaverecna vysvelujici scena je ale perfektni a vse vysvetli, ba je i zvlastnim zpusobem dojemna a posledni Poirotova replika je sice ocekavatelna, ale trefna. Zavery u Poirota jsou proste dokonale. Ale pravda je, ze kdyz se nad tim vsim clovek zamysli, je to samo o sobe teatralni a naivni od vraha, mermomoci zatahovat nejslavnejsiho detektiva na svete tak moc do vysetrovani, aniz by tu byla nejaka vyraznejsi snaha to na nekoho svest. Strkat hlavu do lvi tlamy je pri zpetnem premitani docela podivne. Navic je tu ta zminena podobnost s jinymi dily, coz (nevim jestli zamerne nebo z lenosti) jeste podtrhuje prime pouziti nekterych zaberu z jinych epizod (viz Zajimavosti). (07.09.2016)

Hercule Poirot (David Suchet) je pozván svým přítelem, slavným divadelním hercem Sirem Cartwrightem (Martin Shaw) na jeho sídlo, kde se koná malý večírek, při kterém po požití koktejlu zemře místní reverend Babbington. Zatímco všichni si myslí, že byl zavřažděn, Poirot si tím tak jistý není, expertíza dokáže, že v koktejlu nic smrtelného nebylo, později však dochází k dalšímu, velmi podobnému úmrtí...Musím se přiznat, že tento snímek se mi hodně líbil. Zatímco v mnoha jiných poirotovkách bývá zavražděna bohatá osoba, kterou nikdo neměl příliš v lásce, tak tady se jedná o zcela neškodného faráře, který neměl žádné nepřátele a zatímco v jiných příbězích je Poirot první, kdo si myslí, že se nejedná o přirozené úmrtí, tak tady naopak se k němu spíše příklání. Příběh je tak dostatečně atraktivní a napinavý, prakticky až do samého závěrečného rozuzlení. Navíc David Suchet dostal k sobě rovnocenného hereckého partnera v podobě Profesionála Martina Shawa, kterého jsem snad naposledy viděl v Psu baskervillském (1983). Tragédie o třech jednáních je tak velmi kvalitní, místy až divadelní poirotovka, která se svým zpracováním a stylem dokáže vyrovnat i těm nejlepším kouskům legendárního Belgičana. (25.11.2014)

Dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, abych nakonec zvolil čtyři (ale nejsou to úplné čtyři hvězdičky, spíš takových 3,51 hvězdiček). Oproti předchozím Hodinám má však tento Poirot několik zásadních nevýhod, především v docela slabém příběhu. A pokud má podobnou zápletku i původní knížka od Agáty, tak musím přiznat, že tohle se jí nepovedlo. Tedy až na závěrečnou scénu v divadle, která je opravdu úžasná a nikdy jsem si nemyslel, že uvidím Poirota takhle vybuchnout. Suchet hraje opět skvěle a zdatně mu sekundují i ostatní herci, ovšem nemají příliš co hrát. A to je škoda. (22.12.2010)

Poirotovky sa mi, napriek iným režisérom a miestami inovovaným režijným postupom, zlievajú do jednej. Pravidlá má pomerne jednoduché: 1. Na mieste, kde sa vyskytne guľatý Belgičan s francúzskym prízvukom bude vždy o jedného menej. Už to, samo osebe, malo byť varovaním pre všetkých zúčastnených. 2. Vyšetrovanie vedie tak, že nikomu nič podstatné nepovie. Často vie páchateľa v polovičke príbehu, no okrem neho a vraha sa nik nič nedozvie. V tejto situácii často pribudne ďalší mŕtvy. Tu je na zamyslenie, či by vďaka vedomosti ostatných o identite páchateľa a vďaka tomu aj istej ostražitosti, nebolo lepšie byť trošku ukecanejší. 3. Na záver sa zúčastnia všetci dotknutí, Poirot urobí morálne kázanie, počas ktorého upozorní na poklesky prítomných a v slovne exbicionistickej a emóciami podfarbenej dlhej reči odhalí páchateľa. 4. Vrahom je takmer vždy tá najneodhadnuteľnejšia osoba. Ak ju niektorý z divákov odhalí vopred, je celý šťastný a nezabudne sa tým následne pochváliť. 5. Toto už nie je pravidlo série, len obligátna poznámka na záver. Škoda, že Agatha Christieová neurobila aspoň raz páchateľom toho naozaj najneodhadnuteľnejšieho: samotného detektíva, ktorý by si takto vybavil svojpomocne nevybavený účet s niektorým grázlom. (23.11.2014)

Naprosto jiné a přitom velmi neotřelé zpracování, kde jistá teatrálnost a až divadelní melodrama s prvky dokumentu rozhodně nejsou na škodu. Ne každému, kdo má rád typického Suchetova Poirota bude nadšen, ale mně se to líbilo. Bylo to pro mne o to lepší, že tuto knižní předlohu jsem nikdy nečetla, takže rozuzlení pro mne bylo opravdovým překvapením. Navíc Martin Shaw jako elegán boduje.Za mne plný počet. (05.10.2016)