Detektív Poirot: Vražda v Orient exprese (S12E03)

Se sklonkem Poirotovy kariéry i seriálu jsem se právě na „Vraždu v orient expresu“ těšil nejvíc; ač jsem o jejím ději nic bližšího nevěděl, patří mezi ty nejznámější a své vykonalo i zdejší vysoké hodnocení. Tento díl je předně mistrovsky natočený, v duchu těch lepších z nových dílů. Prostředí Orient expresu se svou různorodou vznešenou společností, luxusem, krásnou ubíhající krajinou a obzvlášť stísněností je pro Poirotův případ jako stvořené; film překypuje tajemstvím, jež s sebou jednotliví cestující nesou, napětím, je temný a vhodně dramatizovaný (zejména hudbou). Má spokojenost však vyprchala úměrně odhalování zápletky; nečekal jsem, že právě takto ceněný příběh bude možná úplně nejvíc trpět tím největším nedostatkem Christiiných předloh - nesmírnou nepravděpodobností. Její míra je zde tak vysoká, že děj prakticky opustil pozemskou skutečnost a stal se spíš podobenstvím, což je jednak krajně nezvyklé (ale ne nutně špatné), jednak konkrétně zde pochybné. Zatímco soudní porota by měla (sic) rozhodovat nestranně na základě faktů, ta zdejší je na celé věci osobně zaujatá, koná z emocionálních pohnutek a její trest představuje hlavně odplatu; Poirot na jedné straně odmítá spravedlivý trest provedený prostým lidem, protože by se tím společnost navrátila do barbarského středověku, na druhé straně však hájí ukamenování cizoložnice zběsilým davem, neboť překročila zákon. Úvahy o morálce a pozemském/božím trestání do Christiiných příběhů nesedí a výsledek na mne působí nejvíc jako nepřirozený konstrukt, jehož účelem je nabídnout závěrečnou nesmírně dramatickou a efektní scénu váhání a těžkého rozhodování modlícího se (sic) Poirota. „Vražda v orient expresu“ tak je jedním z jeho nejzajímavějších případů, ku prospěchu jí to však příliš není. (17.05.2015)

Jeden z nejzajímavějších a zároveň nejodlišnějších příběhů slavného belgického detektiva. Hercule Poirot je celý film velmi vážný, skoro by se dalo říci až naštvaný, což krásně koresponduje s nezvykle výrazně ponurou atmosférou celého příběhu. Svým spolucestujícím (s podle mého pohledu velmi pochybnými úvahami) často představuje své názory na pozemskou (a u Poirota trochu překvapivě také Boží) spravedlnost, vždy když se v rozhovoru dostává k jejímu nějakým způsobem problematickému uplatnění. To vyvrcholí při myšlenkově i v ohledu detektivního napětí úžasném rozuzlení případu... Viděl jsem už hodně adaptací tohoto snad nejznámějšího Poirotova příběhu, ale tato je ve všech ohledech jednoznačně nejzajímavější. (22.04.2014)

Je to len pár dní, čo som si pozrel filmovú adaptáciu románu "Vražda v Orient exprese", ktorý napísala spisovateľka Agatha Christie. Tento snímok zrežíroval v roku 2017 Kenneth Branagh. Bolo to úžasne natočené, hviezdne herecky obsadené. Dokonalý, päťhviezdičkový divácky zážitok. Tak som si povedal, že si skúsim na porovnanie pozrieť aj diel z anglického televízneho seriálu "Hercule Poirot". "Vražda v Orient exprese" je v poradí tretia epizóda z dvanástej série. Premiéru mala v roku 2010. Samozrejme, že to nedosahuje bombastickosť drahého amerického kinofilmu. Je to však hodne podarená štvorhviezdičková televízna adaptácia. **** (04.03.2021)

Pro mě o veliký kus lepší než původní film. Je to nejen díky Suchetovi a jeho podání Poirota, kterému se klasicky nikdo nevyrovná ani z bla, ale je to hlavně díky tomu morálnímu dilematu, které v této verzi trápí Poirota a tedy i diváky a dost více......aneb "Ty, kdo jsi bez viny, hoď kamenem....My bez viny byli a tím kamenem jsme hodili". (02.01.2011)

Jejejej. Tohle byl prostě přešlap. Hrozně moc jsem se těšil na nejzpracovávanější (a možná i nejlepší) předlohu A. Christie a na to jak v ní bude vypadat David Suchet. Stalo se, ale co jsem nečekal. Po množství filmů, kde je Poirot v Suchetově podání vykreslen jistým způsobem, je z nepochopitelných důvodů jeho profil v tomto filmu změněn na moralistického, katolického (přestože se předchozí filmy tomuto tématu poměrně pečlivě vyhýbaly) zabšklého páprdu, pro kterého je zákon nade vše (viz. schválení ukamenování ženy). Skvělá detektivní zápletka s neuvěřitelným vyvrcholením se pak bohužel ztrácí v morálním dilematu. Je to v naprostém rozporu s předchozími příběhy, kdy Poirot nechá třeba i hlavního padoucha uprchnout, protože k němu chová sympatie potěšen tím, že případ vyřešil. Připomeňme si například jeho chování v závěru adaptace Smrt na Nilu, to byl pravý Poirot, nostalgický, chápající. Nemohu si pomoct, ale stará zpracování Vraždy v Orient-expresu toto nepřekoná a nezachrání to ani tradičně brilantní David Suchet. (23.01.2012)