Veľká štvorka (S13E02)

Knížku jsem četla a tak jsem se těšila na nejakčnějšího poirota, jaký kdy byl...ale přišlo zklamání, sice si už přesně nepamatuju, jak to v knížce bylo, ale rozhodně to bylo nohem víc akční, Poirot opravdu předstíral svou smrt, ale na scénu nastoupilo jeho fiktivní dvojče, mělo jim jít s Hastingsem o život, když byli uneseni a měla se tam objevit i Poirotova platonická láska. Takže tohle zpracování mě dost zklamalo. Kdybych nečetla knížku, asi bych to viděla jinak, ale takhle dávám jen tři hvězdy (což se mi ještě u žádnýho Poirota nestalo). (07.12.2013)

Jasně že Velká čtyřka je "jiná", ale předloha je to samé. Musí se to tak brát. Agatha už měla Poirota plné zuby a tak si pohrávala s myšlenkou jeho předčasné smrti. Sice nejsme zvyklí na Poirota prchajícího před výbuchem, ale zjištění, že i on umí při přímém ohrožení svého života vzít nohy na ramena, z něj dělá přeci jen lidštější postavu:-) Inu šedé buňky mozkové nejsou všemocné. Agatha totiž přesně znala tu správnou míru, jednou to u čtenářů prošlo a mnohé i pobavilo, ale podruhé už by ji to nezbaštili. Knížka se vůbec přečte jedním dechem, je napínavá od začátku do konce. To se sice ve filmu až tak nepovedlo, ale díky nyní už legendárnímu začátku (ti "čtyři" už se nikdy takhle pohromadě nesejdou) si film tu patou * zaslouží. Závěrečné rozuzlení je pojato zbytečně teatrálně ačkoliv v divadle se to i odehrává. Nicméně ubrat trochu plynu by zde neškodilo. Jinak atmosféru to mělo výbornou a když člověk vidí jak všichni zestárli a uvědomí si, že je to konec, tak se derou slzy do očí samy:-( (03.06.2014)

Všetci značne zostarli, len Poirot je bezo zmeny. Zvláda tak zvláštny, trochu komický útek hore schodmi a nemôžem pri takomto obrate pochváliť, ako sa tvorcovia nezvládnutým spôsobom inšpirovali Sherlockom. Príbeh vyznieva v záverečnom objasnení dosť pritiahnutý za vlasy vrátane motívu aj vykonania. Pochváliť sa dá atmosféra, ktorá je na túto sériu nezvykle čínsky temná. –––– Copak vy nehrajete šachy? – Ne, mně je mnohem bližší domino. (31.05.2014)

Tady není jedna Velká čtyřka, nýbrž rovnou dvě, jednak ta padoušská, jednak ta skoro až hrozivě moc sentimentální ve složení Poirot - Hasting - Lemonnová - Japp a to samo o sobě je prostě skvělé. Navíc i případ samý a jeho řešení je o řád lepší, než když se minule přemítalo nad tím, zda sloni mají, nebo nemají paměť, děj je sice lehce šestákově brakový, ale v té nejlepší možné podobě, která je poctou a nikoliv urážkou, čemuž dopomáhají i změny oproti předloze (uf, falešné dvojče bylo béčkovou proprietou už tenkrát, natož teď). Má to atmosféru, zábavnost, řemeslnou zdatnost a dobře navoskované kníry, víc pro velmi dobrou Poirotovku netřeba, byť na ty nejlepší pořád něco ztrácí. PS: A hele, on to dělal Sherlockán Gatiss, ha! (31.05.2014)

I v tomto díle Poirot působí méně "starosvětsky", což trošku postrádám. Vytrácí se trošku anglická atmosféra, i děj samotný se stává "akčnější", rychlejší, modernější. Scéna s úprkem z místa výbuchu působila stalonovským dojmem. Mám pocit, že to ale není to, co by diváky k tomuto seriálu lákalo. Poirot má lákat svým intelektem, svojí neotřelostí, sympatickou ješitností a naprosto dokonalou "skromností". Snaha takto vyvážit stárnutí představitelů nebyla podle mne šťastná. Ano, stárnou představitelé a je to na nich vidět, stejně jako je vidět na nás, divácích :-) (31.05.2014)