Opona (S13E05)

Důstojné rozloučení. Suchet je geniální, to jak se choulí ve svém kolečkovém křesle, bylo působivé. Hastings jako obyvkle nechápe až do chvíle, kdy mu celou záhadu jeho parťák objasní. A miluju chvíle, kdy vždy zdvořilý Poirot uráží Hastingsovo chování anglického gentelmana. Návrat na Styles a Hastingsova dcera byly už jen příjemný bonus. (07.03.2014)

Uf!... Bez spoilerů... Byly to krásné časy... Takže trochu rekapitulace... Začalo to seriálem v roce 1989, od té doby vzniklo celkem 13 filmových sérií. Pro člověka, který viděl všechny díly, a tak trochu se zajímá o myšlení a filozofii Poirota, je vědomí, že s dílem nastává konec, velmi smutný. Konec je to ovšem geniální, velmi vhodně vybraný tip pro záporáka, návrat Hastingse, návrat na zámek Styles, morální dilema a především jedno z nejlepších závěrečných rozuzlení vůbec... Důkaz, že ne vždy bychom měli chtít vidět světlo a je dobré zůstat v temnotě. Důkaz, že konat dobro může být depresivní. A otázka váhy lidského života... A teď už jen pár poděkování. Děkuji A. Christie za postavu nejlepšího detektiva vůbec. Děkuji Britům, že 25 let točili tuto komplexní sérii a drželi se, v dnešní době pro mnohé "nudné," ale inteligentní formy příběhů vesměs dle předlohy. Děkuji Davidu Suchetovi, že 25 let vydržel hrát Poirota, a to tak dobře, že se jím stal, Jaromíru Medunovi a Petru Kostkovi za dabing, televizím Prima a ČT za vysílání v ČR. Děkuji Christopheru Gunningovi za hudbu pro Poirota v letech 1989-2005 a Christianu Hansonovi, který v posledních dílech na Gunninga navázal, ale přidal na vážnosti. Děkuji za důstojný konec. Au revoir... Opona spadla... (23.06.2014)

Bezkonkurenční zakončení jedné velké legendy. Hercule Poirot prošel od samého začátku série vskutku dechberoucí transformací, ale přiznejme si, že notnou dávkou mu k tomu dopomohl nejen jeho představitel, David Suchet, ale také jednotliví filmaři, kteří vždy ke knižní předloze přidali také kousek své vlastní kreace, v menší či větší míře. Jak se celá série chýlila ke konci, na Poirotově čele přibývalo vrásek, lehký úsměv se vytrácel, aby jej nahradil smířlivější výraz. Nyní je před námi zcela jiný člověk, ve svém nitru pokornější s překvapivou oddaností jakési vyšší instanci, ve své mysli však zůstává zapřísáhlým ochráncem pravdy a neúnavným bojovníkem proti bezpráví. Je jasné, že tentokrát stane belgický detektiv před svým nejtěžším rozhodnutím. A jak zde již zaznělo, v tomto filmu se všechen zbytečný sentiment rozplynul, aby divák ani na samém konci série neztratil iluze o tom, jaký byl život Hercula Poirota - největšího detektiva ze všech. (01.12.2013)

Za mňa mierne sklamanie. Už z princípu by si to síce štvrtú hviezdu zaslúžilo, ale keď uvážime, že je to posledný diel, tak to skutočne podľa mňa malo vyzerať úplne inak. Jasné, Poirot síce vždy vyšetroval zločiny súvisiace s citmi, on sám sa ale vždy snažil byť emočne nad vecou. Chladnokrvný a pragmatický. Preto dáva zmysel, že koniec jeho detektívnej misie je na tom podobne. Mne tam ale predsa len proste chýbalo srdiečko, dojatie, katarzia, ten úder na solar. Paradoxne sa mi nepozdávalo ani to, že sa v poslednej epizóde vôbec niečo vyšetruje. Hoc Poirot to zakončí tak svojrázne, že je to vskutku šokujúci twist. Keďže mám Poirota napozeraného, zvyknem sa pri ňom sem-tam trochu nudiť a tak som v minulosti vždy ocenil, keď sa v ňom zjavilo niečo, čo bolo tak brutálne nepoirotovské, že to hardcore fanúšikovia skrátka a dobre odmietli. Oceňujem geniálny moment na konci Vraždy v Orient exprese, počas ktorého odobrí vraždu, skvele ma bavilo salto, ktoré predviedol John Malkovich vo Vraždách podľa abecedy, pobavilo ma, ako „inak“ to celé poňal Kenneth Branagh a áno, strhlo ma aj „to“ v Opone. Ale to nestačí. (02.08.2023)

Přichází to pomalu a plíživě smutně s detektivem, který je i se svými šedými buňkami uvězněný na vozíček. Zhruba po hodině, když čekáte sentiment a slzy, přijde největší twist za 25 let a jedna z nejlepších Suchetových hereckých etud (shots in the dark). Seversky vyšeptalé barvy, dokonalý cit pro rámování, náramný záporák, prostě precizně rozdané karty. Žádná pamětnická partie hraná na jistotu, ale morální dilema překonávající slovutný Orient Express Philipa Martina. Skvělá "rozlomená" kompozice druhé půle si TEN malý sentiment v roztomilém šálku schovává na poslední možný okamžik, když už se opona skoro dotýká jeviště. They were good days. They have been good days. Do posledního. Je to opojný pocit, když letitý souputník životem odchází důstojně, bez sebelítosti a přitom ve vás zanechá pocit, že jste ho do poslední chvíle tak úplně neznali. [90%] (27.11.2013)