Vražda Rogera Ackroyda (S07E01)

Další z řady filmových zpracování knih slavné autorky detektivek, a opět zábava vrchovatou měrou. Slavný detektiv je už na odpočinku, to mu však nebrání zapojit šedé buňky mozkové a odhalit dalšího vraha. Právě tímto příběhem se Agatha Christie velice proslavila, i když důvod podle mého vynikne spíše v knize než ve filmu. Tipovat, kdo je vrah, nemá cenu, kvalitně zpracovaný scénář zaručí, že se téměř určitě netrefíte. Nelze než doporučit všem milovníkům detektivek. (30.04.2009)

Kdybych jen knižní předlohu nečetla, tento díl by se mi bezpochyby líbil jako většina ostatních a byla bych spokojena. Jenže, bohužel, já ji četla a považuji ji za jednu z nejzdařilejších prací Agathy Christie vůbec. A právě proto jsem se po zhlédnutí neubránila lehkému zklamání, absence oné atmosféry, která dělá dílo ještě zajímavějším, a jisté škrty a úpravy ve scénaři mi zkrátka nesedly. (11.05.2013)

Tento díl se poměrně dost vzdaluje původní předloze, ale nemůžu říct, že to je na vyloženě špatně, protože tak je dělána kniha, by to bylo vyloženě nezfilmovatelné. Přesto je trochu škoda, že film není vyprávěn stejnou osobou jako kniha. Hodně by mě zajímalo, jak by se s tím tvůrci vypořádali a hlavně ten konec by tady spousta lidí asi opěvovala. I tak je to ale zajímavý příběh a film je zvládnut dobře. (06.01.2007)

„A teď už toho mám dost! Už mě nebudeš ničit! Já tě snad zabiju...!" Tímto provoláním vražedným počata jest další episoda slavného detektiva, toho času na penzi. A letící tykev pruhovaná rozpleskne se u nohou návštěvníka právě přišedšího. „Člověk si myslí, že uteče před podlostí města, když se přestěhuje na venkov. Zelená pole, zpěv ptáků, usmívající se přátelské obličeje... Ta zelená pole jsou tajnými hroby obětí těch nejzáludnějších vražd. Ptáci zpívají jen chvíli, než je nějaký idiot ve tvídovém obleku zastřelí. A všechny ty usmívající se přátelské obličeje, co asi skrývají?...“ A to ještě nenavštívil Midsomer, kdež se už všici navzájem povraždili... (26.03.2016)

Dost možná nejsrdcovější díl ze všech - zejména díky nepřekonatelnému dabingu dvojice Kostka (Poirot) a Fišer (Japp), ale i stavbou příběhu, kdy je vyprávěn z pozice vrahova deníku, také Poirotova marná snaha zabydlet se na venkově, přestože je naprosto městský typ toužící po ruchu a shonu se mi líbí, protože sám jsem úplně stejný :) (25.03.2014)