Tancuj Matylda

O strastiach patologickej zábudlivosti a ľudskej premeny exekútora, čím sa jasne od začiatku naznačuje, že ide o nečloveka, v aspoň čiastočného človeka, kedy až nešťastie, choroba či nepriazeň osudu dokáže vyhĺbiť z neho aspoň niečo citlivé. Pre mňa to ale až taký veľký film nie je, je dobrý, ale nie strhujúci, taký bežný v nebežnej téme s odkazom, že ten sociálny systém u nás nie je ideálny. (02.04.2024)

Bravurní herci, atraktivní lokace, svižný děj a nejednotvárné postavy. Je to snímek, který až pojede v ČT nevypínejme a zamysleme se na chvíli nad tím, kdo je nám nejdražší a co komu dlužíme, i když tak úplně nemusíme. Altzheimer je i pro mě jedna z nejděsivějších věcí a je proto dobré vědět, že jsou místa, vzpomínky, lidi, jenž naši paměť dokáži nahodit. Dojemné. (14.09.2024)

Přišlo mi to trochu jako vykrádání Anthony Hopkinsova Otce, ale tak co mají autoři pořád vymýšlet za novoty, že? Naštěstí jsou postavy pojaté ve své nejednoznačnosti a rozporuplnosti velmi slušně, dá se jim všem věřit, nejsou to jen šablony kapesníčkového filmu. Na druhou stranu se vlastně děje jen to, co čekáme, že se stane, a ono se stane. Naštěstí je to tu trochu napravené tím, že sice otec y syn v podstatě o všechno přijdou, včetně partnerek, ale našli cestu sami k sobě. Jinak ale je to natočené hrozně, televizně, interiérově, všechno v polocelcích nebo polodetailech, celky a exteriéry jsou tady asi jen dva, což u filmu pro kina velmi shazuje dojem. Navíc kameraman měl asi tentokrát Parkinsona, protože ruka se mu klepe neskutečně a v podstatě se skoro nedočkáme jediného solidního zarámování obrazu. Být to čistě televizní produkce, je to nadprůměrný televizní film, ale jako kinofilm jen mírný nadprůměr. (15.04.2024)

Dávám silné 4*, kdyby to šlo dám 4,5, absolutní herecký koncert Regini Rázové, kde musela zahrát velmi silné téma Alzheimerovy choroby, za který by jsi letos lví sošku zasloužila také, bohužel konkurence byla letos opravdu překvapivě velmi silná, ale jsem rád, že po Přišla v noci, Němých tajemstvích je tu další český film, za který se nemusíme ale vůbec stydět, ba naopak. (30.03.2024)

Je znát, že režisér a scenárista Slavík čerpal při psaní scénáře z vlastních zkušeností, protože dialogy i postavy působí velmi realisticky a příjemně civilně. Největším kladem jsou určitě trefně vybraní herci, o kvalitách dvojice Rázlová + Roden nelze pochybovat, osobně mě ale snad ještě více potěšil výkon Antonia Soposkiho. Všichni tři jmenovaní jsou aktuálně nominováni na České lvy a budu moc ráda, když to v letošním silném ročníku vyjde alespoň jednomu z nich. Snímek má ale bezmála dvě hodiny a jsem přesvědčená, že se mohlo alespoň 20 minut krátit a zapracovat na údernějším vyvrcholení. Nic to ale nemění na faktu, že se jedná o další důkaz, že loni se české kinematografii nadmíru dařilo. P. S. A jako korektorka mám pořád trochu problém s názvem filmu bez čárky před oslovením :). (18.01.2024)