Jednoduchý plán

Jednoduché plány vypadají geniálně, dokud se nepotkají s realitou, pak se obvykle vše otočí vulvou ke zdi. O této pravdě se přesvědčí jeden obyčejný, hodný chlap, když nechá promluvit své blbé já ve formě lehce zpomaleného bratra, své vychcané já ve formě bráchova sockokámoše a své hamounské já ve formě manželky. Své vlastní, dobré já nechá umlčet, neposlechne ani nesouhlasně mlčícího psa, proto se kolotoč pochybností, sporů a výbuchů násilí může spustit na plné obrátky. Jakkoliv "Jednoduchý plán" není nudný, pořád se v něm něco děje, události se vyvíjejí (očekávaným směrem) a divák by měl být lapen v pavučině napětí, podařilo se mi třikrát usnout a musela jsem film sledovat jako seriál. I tak si čtvrtou hvězdičku zaslouží, protože mě nenapadá nic, do čeho bych měla kopnout (možná s výjimkou toho závěru s bráchou, to mi přišlo hodně přemrštěné, stejně jako fakt, že by vyšetřovatelé ze stop nevyčetli pravdu). Jo, a pokud by se uvažovalo o nové filmové verzi "Růže pro Algernon", pak toho degena může hrát jedině Billy Bob Thornton, ten se pro tu roli narodil! 72% (02.09.2011)

Bravurní Raimi ještě předtím, než se vrhl na vysokorozpočtový Hollywood (Spiderman). Minimum prostoru, mrazivá atmosféra, vynikající scénář a logické řešení složitých machinací kolem 4 milionů dolarů, které náhodou najdou tři maloměšťáci. Lehce to nenuceným a podprahovým cynismem ruku v ruce s násilím připomene Fargo - jen méně ulítlé, přičemž konec takový nečekáte. Herecký ansámbl je zábava sledovat. (19.06.2015)

Veľmi komorne podaný príbeh s netradičným hereckým obsadeným, ktorému kraľuje Billy Bob Thornton ako Jacob. Príbeh fungujúci na princípe príčiny a následku je vyrozprávaný v prostredí zasneženého malomesta, kde náhoda strhne vír udalostí, ktoré zapríčinia pád inak dobrých ľudí. Elfman je emocionálny a Raimi veľmi razantne servíruje jedno prekvapenie za druhým. Necháva si priestor pre emócie aj pre napätie a obidve mu funguje na jedničku. Tento film mám z jeho filmografie veľmi rád. Nepôsobí zložito, ale na to s akou zápletkou pracuje, nenudí ani na sekundu. Koniec zarezonoval. (22.01.2019)

Vzpomněl jsem si na leccos - od Coenovic Farga (a jiných) po Boylův Mělký hrob... Všechny ty filmy, které jsem si vybavil, byly ovšem lepší než Jednoduchý plán. Nebýt Billyho Boba Thorntona, který si s postavou, v níž bych si jinak dokázal představit jedině Steva Buscemiho, poradil naprosto skvěle, ubral bych ještě jednu hvězdu. Problém byl v tom, že všechno, co se ve filmu dělo, mi připadalo hrozně naivní, neuvěřitelné a mizerně podané. Od havarovaného letadla, které se nikdo nesnaží najít (ale vesele se o něm píše v novinách), po jednotlivé vraždy a to, že policistům byly naprosto ukradené. Sam Raimi si nicméně odvedl svoji práci a scény v zasněženém lese, který pozorují hejna vran, měly něco do sebe... Ovšem stejně jako v případě jeho Téměř dokonalého zločinu, scénář (téměř) všechno zkazil. Dvě a půl. (16.11.2012)

Raimiho přímočará odpověď na černohumorné Fargo bratří Coenů? Nikoliv. To pár let před tím usednul ke svému psacímu stroji američan Scott B. Smith, nadepsal si velkými písmeny „v jednoduchosti (situace) je síla“ a rozvinul prostou zápletku, kterou si narozdíl od nejdivočivějších konspiračních teorií svých bratříčků, dokáže lehce představit každý divák resp. čtenář. Pár let poté zasedl znovu, aby knihu přepsal v plnohodnotný filmový scénář a společně se S. Raimim divákům naservírovali mrazivý (nejen kvůli roční době, v které se odehrává) thriller, postupně se měnící v plnokrevné, minimalisticky vystavěné, psychologické drama, s neustále přítomnou hutnou atmosférou (otázkou), zavrtávající se hluboko do vaší mysli jako červotoč do voňavého čerstvého dřeva a sice „jak byste naložili vy osobně s.....“. Navíc s řádně žhnoucím závěrem, kdy i nejzapálenější matematik-teoretik, rochnící si v nejdivočivější kombinatorice, pod tíhou faktů, pouze svěsí ramena, rezignuje, neomylně sáhne po kamarádovi ZIPPákovi, promne ruce a dopřeje si (nejdražšího) tepla z domácího krbu, v jehož světle se faktura od ČEZu jeví jako vítaný příjemný present. Navíc s hmatatelným přesahem aneb co je horší? Být mrtev nebo umírat (ve vzpomínkách) zaživa? K úplné spokojenosti (vyjma absence zapojení mozkových závitů vyšetřovacího týmu) mi tam snad už pouze scházel velký nadšenec (pod)zimních zahradních prací P. Stormare, nad jehož nefalšovaným zápalem, umem a citem pro věc, by jistě zaplesalo nejedno amatérské kutilské srdíčko. To je zase ale jiný příběh a kdoví, třeba se ještě, někdy v budoucnu, dočkáme volného pokračování. Třeba v podobě kraťasu od tvůrců nápaditých reklamních spotů Hornbachu, pod názvem „a co po sobě (ne)zanecháš ty“?! 85% (16.01.2014)