Vojna a mier: Andrej Bolkonskij

Když v roce 1956 přišli američani s adaptací Tolstého románu, mohli to někteří rusové brát jako svatokrádež. Když budu parafrázovat název 5.epizody Star Wars, sovětská říše vrátila úder a o deset let později v do té doby nevídaném velkolepém stylu sama ukázala, jak si ona představuje Tolstého román ve filmové podobě. Psát o Bondarčukově Vojna a mír je velmi vděčné, protože je opravdu o čem. A nutno říct, že netřeba šetřit superlativy. Začnu u rekordů - je to dodnes nejdražší film všech dob. Drží celosvětový rekord (zanesený ve Guinessově knize rekordů) v počtu exteriérových lokací, kde se natáčelo, jde o 168 míst. Natáčení gigantických bitev se zúčastnilo - ano čtete dobře - 120 tisíc komparzistů!!! Natáčení trvalo 7 let a výsledek je dechberoucích 7 hodin filmového orgasmu. Ať jde o monumentální bitvy, či třeba scénu zapálení Moskvy, s ulicema plnými poletujícího popela. Svýho času v kině na 70 mm panoramatickém obrazu to byl nářez! V hlavních rolích se představila kompletní herecká špička sovětské kinematografie, včetně pana režiséra v titulní roli. Bohužel, i takové gigantické dílo není dokonalé. Bondarčuk sice uchvacuje jako režisér masových scén, ale v interiérových, subtilně pojatých scénách někdy selhává. Ale to je jen malá výtka, protože jeho invenční režie smazává i takovéto nedostatky. Ano, rusáci to dokázali a nakopali američanům prdel. A ti jim za to ještě dali Oscara :o)) A nejlepší zpráva na závěr, koncem roku (2003) se chystá DVD s remasterovaným obrazem.Pro mně osobně jistá koupě. (28.09.2003)

"Milost boží k nám projevila se v tom, že nechal stvoření svého nedokončeného a povolal nás k němu jako dělníky, spolupracovníky, spolutvůrce, ponechávaje nám možnost účasti v něm; a není snad opovážlivé domýšleti se, že s přáním a touhou, abychom jí užili. // Kdo zná sílu kola tanečného, bydlí v Bohu, neboť ví, jak láska usmrcuje." (Džaláleddín Balchí Rúmí) (13.02.2019)

První díl megalomanské adaptace Vojny a míru ukázal to, čeho jsem se obával. Že pokud se nepohybujeme na válečném poli, je život na aristokratickém dvoře v Rusku 19. století celkem pěkná nuda (proto jsem v četbě této čtyřdílné epopeje skončil v půlce druhého dílu) a z dnešního pohledu nezajímavá. Ovšem, jakmile se přesuneme na bojiště u Slavkova tak si Bondarčuk začne hrát s vojáčky a servíruje nám megalomanské záběry s tisícovkami komparsistů, a na to se kouká stále pěkně. Snad se to dalším dílem zlepší. (04.05.2009)

Viděl kdysi jako kluk, když to šlo v televizi, a neměl z toho moc rozum. Teď si na to vzpomněla žena, původem ruská šlechtična :-), a přála si k Ježíšku DVD. Po těch letech příjemné překvapení – oni ti Rusové tenkrát ty velkofilmy dělali úplně jinak! Nejvíc mě na tom dostává, jak se tady vyobrazuje monumentální kus historie, používají se k tomu bombastické prostředky, sledujeme milión postav, ale většina filmu je navzdory tomu všemu subjektivní až intimní, často s polohalucinogenním účinkem. A to já rád. A ještě mě s přihlédnutím k době vzniku šokovalo, jak málo je v tom ideologie, v prvních dvou dílech vlastně žádná. (08.02.2010)

Některé staré filmy jsou tak neopakovatelné a výborné, že vás baví i dnes a jste si jisti, že je další zpracování nemůžou trumfnout. To ale není případ Bondarčukovy Vojny a míru... Nečetla jsem Tolstého román, ale viděla jsem nejnovější zpracování BBC, ze kterého jsem byla nadšená. Proto jsem se rozhodla podívat na tuto slavnější verzi. A nebyl to moc dobrý nápad. Ano, tato verze je skutečně ruská. Na to se zde i na profilu bristko-ameriské verze mnozí uživatelé neustále odvolávají. Je ruská v tom smyslu, že se zde zcela nepokrytě ubližuje zvířatům (krkolomné pády koňů na bitevních polích), obraz remastrované DVD verze má prapodivný rozměr a neustále bliká a domy, v nichž se postavy pohybují, vypadají jako kulisy. Příběh je vyprávěn tak, že divák není bez dřívějšího seznámení s románem schopen pochopit ani základní vztahy mezi postavami, popřípadě kvůli vynechání dějových linek není schopen posoudit, která postava je v právu, pokud mezi nimi dojde ke střetu (trojúhelník Bezuchov, Kuraginová, Dolochov). Chybí jakékoli časové a místní zakotvení, např. letopočty, či název místa, kam jsme se přenesli. Mnohými opěvované dlouhé bitvy vypadají tak, že vojáci někam pochodují a mezi nimi to na polích vybuchuje a to je celé. Nejsou vidět skoro žádná zranění, vůbec žádná krev, ani při přímém zásahu kulkou. Ano, nic nebylo vytvořené počítačem, protože počítače tenkrát ještě neexistovaly. Bondarčuk měl ale tu obrovskou výhodu, že měl k dispozici celou ruskou armádu, a přesto nedokázal v bitevních scénách vybudovat žádný vývoj situace, žádné napětí, ani poetiku, jen ubližoval koňům. Herectví je v mnohých případech prapodivné, prapodivnější je však jejich líčení (např. modré oční stíny i u mužských postav) a nejstrašnější složkou filmu je hudba, která je neskutečně se nehodící a skoro ve všech scénách ruší a otravuje. Proto 1*. Hlavně, že tu mají rusofilní uživatelé svoji vpravdě ruskou verzi... (17.02.2016)