Vojna a mier: Andrej Bolkonskij

Bondarčuk je známy ako jeden z uprednostňovaných režisérov z čias Sovietskeho zväzu, pri ktorom režiséri ako Tarkovskij nedostávali toľko priestoru a pochopenia. Bondarčuk totiž točil megalomanské filmy, divácke, no poetika a práca s kamerou, či prostredím boli u neho vynikajúce. Som mierne ovplyvnený jeho neskorším filmom Waterloo, s ktorým sa tunajšie boje, najmä bitka u Slavkova ani nedajú porovnať. Ak to porovnám napríklad s nedávnym filmom Alexander Veľký, či filmom 300 alebo mnohými zobrazujúcimi prvú, či druhú svetovú vojnu, tak to bolo majestátne, veď už len ten obrovský počet komparzistov zohral svoju úlohu, ale nebolo to nejak extra pôsobivé. Na filme mi vadili zmeny deja a prostredia, ktoré akoby spolu nesúviseli a preto som si film nevedel užiť. Avšak to, že sa jedná o pôsobivé čudesné, no najmä ruské dielo, sa nedá poprieť, tú ich nepredvídateľnosť, záhadnosť tam je cítiť, škoda že tam nebolo viac tých zamyslení nad životom, tie ktoré tam boli, boli totiž pôsobivé. 09.06.2013 - Musím sa opraviť, tentokrát som si pozrel znovu niektoré pasáže a musím uznať, že to spolu dobre súvisí, tá menej pôsobivá bitka sa však dá chápať viac filozoficky, pretože toto dielo jej má dosť. Je dlhé, no treba si skúsiť to dielo užívať a vžiť sa doň ho, je to kvalita. (07.06.2013)

Některé staré filmy jsou tak neopakovatelné a výborné, že vás baví i dnes a jste si jisti, že je další zpracování nemůžou trumfnout. To ale není případ Bondarčukovy Vojny a míru... Nečetla jsem Tolstého román, ale viděla jsem nejnovější zpracování BBC, ze kterého jsem byla nadšená. Proto jsem se rozhodla podívat na tuto slavnější verzi. A nebyl to moc dobrý nápad. Ano, tato verze je skutečně ruská. Na to se zde i na profilu bristko-ameriské verze mnozí uživatelé neustále odvolávají. Je ruská v tom smyslu, že se zde zcela nepokrytě ubližuje zvířatům (krkolomné pády koňů na bitevních polích), obraz remastrované DVD verze má prapodivný rozměr a neustále bliká a domy, v nichž se postavy pohybují, vypadají jako kulisy. Příběh je vyprávěn tak, že divák není bez dřívějšího seznámení s románem schopen pochopit ani základní vztahy mezi postavami, popřípadě kvůli vynechání dějových linek není schopen posoudit, která postava je v právu, pokud mezi nimi dojde ke střetu (trojúhelník Bezuchov, Kuraginová, Dolochov). Chybí jakékoli časové a místní zakotvení, např. letopočty, či název místa, kam jsme se přenesli. Mnohými opěvované dlouhé bitvy vypadají tak, že vojáci někam pochodují a mezi nimi to na polích vybuchuje a to je celé. Nejsou vidět skoro žádná zranění, vůbec žádná krev, ani při přímém zásahu kulkou. Ano, nic nebylo vytvořené počítačem, protože počítače tenkrát ještě neexistovaly. Bondarčuk měl ale tu obrovskou výhodu, že měl k dispozici celou ruskou armádu, a přesto nedokázal v bitevních scénách vybudovat žádný vývoj situace, žádné napětí, ani poetiku, jen ubližoval koňům. Herectví je v mnohých případech prapodivné, prapodivnější je však jejich líčení (např. modré oční stíny i u mužských postav) a nejstrašnější složkou filmu je hudba, která je neskutečně se nehodící a skoro ve všech scénách ruší a otravuje. Proto 1*. Hlavně, že tu mají rusofilní uživatelé svoji vpravdě ruskou verzi... (17.02.2016)

Teatrální literární stylizace Míru a  megalomanské obrazové orgie Vojny. S postavami se vcelku nedá sžívat, možná až v samotném závěru dostává Bezuchov i Bolkonskij lidštější tvář, a i když to bude spíš problém Tolstého grafomanského opus magnum, tak bych osobně přivítal přízemnější přístup. Válečná vřava opět obrazově dokonalá, byť Waterloo nabídlo ještě větší orgasmus. Bitva u Borodina je prý v dalších částech mnohem epičtější než tady ta naše u Slavkova, ale nevím, jestli se k ní prokoušu. Druhá část, ta mírová, mne vcelku děsí, a to i přes Natašu. Uvidíme, zde trochu alibistická trojka. (22.10.2022)

Vskutku velkolepá EPOPEJ!... Skvostná filmařina s neskutečnou produkcí. Nelze než za pět hvězdných hvězd. Tak nádherné, tak RUSKÉ!!! Nemá význam dál nějak komentovat, vše bylo mnohokrát řečeno... Igi B. viděl poprvé v dávných velmi mladých letech na velikém plátně v brněnském Panorama Jadran 70mm. (A že jsem rád sedával v zadních řadách :-) Spolu s Kubrickovou 2001: vesmírnou odysseou viděnou tamtéž v obdobné konstelaci jeden ze zásadních zážitků, ovlivňující vnímání filmu na dalších třicet (či co ;-) let... (14.07.2006)

Viděl kdysi jako kluk, když to šlo v televizi, a neměl z toho moc rozum. Teď si na to vzpomněla žena, původem ruská šlechtična :-), a přála si k Ježíšku DVD. Po těch letech příjemné překvapení – oni ti Rusové tenkrát ty velkofilmy dělali úplně jinak! Nejvíc mě na tom dostává, jak se tady vyobrazuje monumentální kus historie, používají se k tomu bombastické prostředky, sledujeme milión postav, ale většina filmu je navzdory tomu všemu subjektivní až intimní, často s polohalucinogenním účinkem. A to já rád. A ještě mě s přihlédnutím k době vzniku šokovalo, jak málo je v tom ideologie, v prvních dvou dílech vlastně žádná. (08.02.2010)