Réžia:
Tony RandelScenár:
Peter AtkinsKamera:
Robin VidgeonHudba:
Christopher YoungHrajú:
Clare Higgins, Ashley Laurence, Kenneth Cranham, Imogen Boorman, Sean Chapman, Doug Bradley, Oliver Parker, William Hope, Robert Hines (a.z.), Angus MacInnes (viac)Obsahy(1)
Volné pokračování úspěšného hororu se odehrává jenom pár hodin po událostech prvního dílu. Kirsty (Ashley Laurence), která jediná přežila řádění Franka (Sean Chapman) a cenobitů v domě svého otce, tráví noc v nemocnici vedené uznávaným psychiatrem, doktorem Channardem (Kenneth Cranham). Ten je však ve skutečnosti šíleným sadistou posedlým okultismem, který oživením a přeměnou mrtvol způsobí mnoho hrůzy... (ScreamJay)
(viac)Videá (1)
Recenzie (242)
#2 Hellraiser. Hellraiser dvojka je svým způsobem odpovědí na všechny ale z jedničky. Mytologie kolem kostky, víc cenobitů, všechno je teď mnohem důležitější. Je tu pekelný labyrint a v něm několik velice dobrých nápadů. Oceňuju rozšíření zápletky v blázinci, fakt, že se pokračování odehrává jen chvíli po prvním filmu, dějovost, šíleného doktora. Hlavní hrdinky dozrály do krásy a vysloveně jsem spokojená z variace na téma Frankensteinova nevěsta / Mumie. Třetí ženská postava je taky plus. Přesto některé věci pořád nefungují, například: "kam se poděl Kirstyn přítel?" nebo "dává smysl pokořit Pinheada fotkou?" či "nebylo by snazší Kirstyna odtce oživit jako Juls?" a "neměli by být cenobiti odolnější?" Nikdo nevysvětlil pterodaktyla! Jak to vidím celkově: H8, H5, H4, H11, H7, H2, H6, H1, H3, H10, H9. ()
Samozřejmě nemělo smysl moc dlouho otálet a tak jsem se ihned po prvním dílu vrhl na ten druhý. Tentokrát jsem však již nedbal ohlasů typu „dvojka je ještě lepší než jednička“, jelikož ani původní Hellraiser nepovažuji za bezchybnou podívanou. Ano, šlo o nadprůměrný divácký prožitek, ale během sledování jsem narazil na několik slabších pasáží, které mi trošku pokazily celkový dojem z jinak solidního filmu. Navíc tentokrát Barker přenechal režisérské křeslo někomu jinému – z čehož jsem měl taky trošku obavy. Nakonec se ale ukázalo, že až tak razantní krok to nebyl, ba jsem se u dvojky doopravdy bavil o trošičku víc, než tomu bylo u jedničky. Bylo to zapříčiněno hlavně tím, že mi to celkově přišlo více brutální a bizarní, no a navíc se konečně přesuneme do světa Cenobitů. Nejdříve jsem si však vychutnal krvavý návrat Julie, který byl opravdu povedený. Pořád stejná mrcha, jen tentokrát ještě mnohem proradnější. Atmosféra poté nabrala příznivý (ponurý) vítr, který nás neopustil téměř po celou dobu. Dočkáme se poodhalení minulosti Pinheada, čeká nás slušná proměna doktora Channarda a dojde i k několika bizarním scénám v podobě „svlékání z kůže“. Což bylo samozřejmě super. To vše opět za vynikajícího hudebního doprovodu Christophera Younga. Závěr byl sice trošku zbytečně natahován, ale já byl ve finále spokojený. On celkově ten nádech tajemna byl na velmi slušné úrovni, dokonce nechyběl ani černý humor – takže i v tomto případě dávám nadprůměrné hodnocení. O pověstný chloupek jsem se bavil více, než u jedničky. 80% ()
Sadističtější a o hodně krvavější. Je zde vidět rozdíl oproti Hellraiserovi. Trochu chybí absence příběhu. Sice zde je, a s docela nápaditým tématem šíleného doktora a jeho pokusech, ale celkově nevyzní tolik silně. Místy mi přišel jakoby neucelený a trochu zmatený. Oproti úvodnímu dílu dávám slabší čtyři hvězdičky. Hlavně díky slabšímu scénáři a místy laciným, béčkovým dialogům. Hellraisera bych totiž ke kategorii B-žánru nezařadila. Rozhodně ne alespoň první díl. Bohužel toto pokračování Hellbound má k béčku docela slušně vykročeno. Vizuální stránka oproti jedničce mírně pokulhává, což se projevilo zvláště ve výtvarném pojetí Hellworldu, jehož interiéry na mně (naštěstí jen) občas působily spíše jako kulisy, v provedení malých pijavic, které trikově vypadaly jako na úrovni fantasy filmů z padesátých let a díky tomu bylo jejich vzezření spíše k pobavení, než aby vzbuzovalo hrůzu nebo odpor. Možná, kdyby se tohoto dílu opět chopil Clive Barker, dopadlo by to jinak. Možná na tom všem má podíl i český dabing. Pinheadovi v originálním znění se nic nevyrovná. Ale na druhou stranu, po celém mém výčtu kritik, i přesto nemohu hodnotit třemi. Je zde Doug Bradley alias Pinhead, fantastická hudba Christophera Younga, odporní a zároveň fascinující Cenobité a jejich originální masky, magický význam Lemarchandovy kostky, neboli Lamentové konfigurace, v jejímž světě se neustále prolíná rozkoš, chtíč a bolest, a celková atmosféra tohoto snímku, které dokáže, sice s obtížemi, ale přece, zachránit to vše méně či více záporné, co jsem vyjmenovala, a co mohlo být mnohem lepší. Takže jednoduše shrnuto - jako pokračování slabší čtyři, jako samostatný díl rozhodně plné čtyři. "And your suffering will be legendary even in Hell..." ()
Perfektná atmosféra v prvej polovici ("I'm in hell. Help me!") sľubovala film o triedu lepší než skvelý, no predsalen komorný a low-budget prvý diel - vyzeralo to na podobný upgrade, ako PHANTASM 2 versus originál. Pekelne temný horror sa ale v druhej polke mení na fantasy naháňačku v zadymených kulisách s debilnými trikmi. ()
Druhej dil primo navazuje na ten prvni a pokracuje vicemene tam, kde prvni skoncil, coz je fajn. Co uz tak fajn neni, je Randel, kterej si sice taky libuje ve vsemoznejch nechutarnach, ale proste nema koule jako Barker, takze to nepusobi tak strasidelne a obcas to je spis smesny. Navic film neni zas tak uplne horor, protoze dobra pulka se odehrava v jakmysi labyrintu a spis to spada trochu do fantasy, i kdyz samozrejme i tady radi Cenobiti ve velkym a dojde na spoustu trhani tel. Jsem spokojenej, ale prvni dil mel mrazivejsi atmosferu. ()
Reklama