Červený drak

Co si budeme namlouvat, je to očividně jednodušší přepis Mlčení jehňátek (nebo naopak, pokud počítáte dobu vzniku předlohy). Není to tak dobré, jako Mlčení, které bylo čistokrevným kriminálním thrillerem, ale zase mnohem lepší, než nudný Hannibal. Jeden problém tvůrců byl, že v reklamě vsadili na Anthony Hopkinse (což je vidět i z posteru), který je zde pro děj sice v základě důležitou, ale jinak velmi okrajovou postavou. Takže kvůli reklamě všichni čekali, jak bude téměř na každým záběru a ono ejhle. Chyba lávky a on tam není víc jak deset minut. další problém je, že i když je film zábavný, není to víc, než obyčejná kriminálka. Že atmosféra nepřátelství, neustálé napětí a svíravá hudba, to vše se ztratilo mezi zbytky jehňat na jatkách. Co se mě týká, tak by mohli natočit film o tom, jak Hanibala Lectera Will Graham dostal do vězení (to by bylo mnohem zajímavější a nemyslím, že jenom pro mě). Ale z takovéhoto filmu bych, pravda, měl větší obavy. Když víme, co se stane, jak to dopadne, kdo přežije a kdo umře apod. takový film musí být založený na tom, JAK se to stane, což vyžaduje kvalitní a do detailu propracovaný scénář, režiséra, který umí atmosféru pevně držet v ruce a nacpat ji i tam, kde by ji normální člověk nehledal a taky neméně dobré dramatické herce. V naší komerční společnosti by patrně minimálně jedna část scházela (v případě Červeného draka je to temnější režisér a u Hannibala scénář). A obávám se, že i Thomas Harris je už tak autorsky vyčerpanej na toto téma, že výsledek jeho práce si možná ani nechci představovat. Ovšem překvapit nás může vždycky a proto, dejme se překvapit (a doufáj dobře a ne jako ve Star Wars: Epizoda 1-3). (05.12.2005)

Krásně zbytečná kapitola hannibalovské mytologie a mimořádně zabitý film. Opravdu nechápu, proč nás tvůrci po tom, co nám v MLČENÍ JEHŇÁTEK představili intelektuálního gurmána Hannibala Lectera, toho času za mřížemi, a v HANNIBALOVI ukázali, co dokáže na svobodě, nezavedli v prequelu na začátek celé legendy a neodhalili nám, jak se z Hannibala Lectera stal Hannibal kanibal. Odmyslím-li si, že příběh pouze recykluje JEHŇÁTKA, přičemž odstavuje postavu Lectera na druhou kolej, musím konstatovat, že scénář samotný je nadprůměrný a obsahuje řadu dobrých nápadů, kvůli kterým stojí zato se na film podívat, zejména úvodní dopadení Lectera a finále (byť na finále JEHŇÁTEK nemá). S Lecterovým sadismem ho ale zabíjí Rattnerova průměrná režie bez výraznějšího autorského rukopisu a schopnosti vytvořit atmosféru a bohužel i výkony většiny opravdu hvězdného hereckého ansámblu. Hopkins i Norton působí místy až sebeparodicky (např. Nortonova rekonstrukce zločinu s diktafonem), Keitel neobdařil svou postavou ani zlomkem charizmatu, jaký měla v podání Scotta Glenna v JEHŇÁTKÁCH, zbytek v čele s Ralphem Fiennesem ale potěšil a speciálně jsem ocenil návrat mého oblíbence Anthony Healda v roli slizkého Dr. Chiltona. Na filmu mě nakonec nejvíc pobavilo, když jsem přemýšlel o tom, jak by asi vypadal, kdyby jej natočil Michael Bay, o kterém studio uvažovalo před Rattnerem. Myslím, že z lůžka ve své cele se zvedající Lecter zpomaleně objížděný kamerou z podhledu, by nebyl špatný :) (13.11.2005)

Podle mého názoru důstojné pokračování o geniálním doktoru Hannibalu Lectrovi, kde tentokrát není hlavní postavou Anthony Hopkins, ale Edward Norton a Ralph Fiennes. Nebudu film srovnávat s Mlčení jehňátek (Hopkins už není v takové formě a navíc není ani Jodie Foster) a Hannibalem. Film je prostě jiný ať už atmosférou, režií nebo hereckým obsazením. (05.11.2007)

Režisérovi Brettu Ratnerovi tento žánr až tak moc nesedí. Může být rád, že se podařilo přemluvit Hopkinse, Nortona a Fiennese, ale ani oni nebyli dokonale přesvědčiví. Po dokonalé úvodní scéně, už ve filmu překvapí snad jen ukousnutý jazyk. Film nemusel za každou cenu šokovat. Stačilo, aby se zapracovalo více na scénáři a angažoval se režisér mající s podobným žánrem zkušenosti. Ani jedno se nestalo a výsledkem je celkem rutině natočený a snadno zaměnitelný thriller. (02.12.2010)

Jedna kniha, dvě takřka shodné adaptace i stopáže a přesto tolik rozdílné zážitky. Mannova verze má na své straně Williama Petersena, Joan Allen a mnohem (ale mnohem) lépe zvládnutou scénu s tygrem. "Klasický Mann" je z toho ovšem cítit snad jen ve scénách mlčenlivých pohledů na deštivé noční město a v momentech kdy dění podbarvují padnoucí písničkové songy. Celé to brzdí zbytečná utahanost se spoustou scén, které měly skončit na podlaze střižny a nulové napětí. Ratnerova verze má zase hollywoodské parametry. Takže o něco (ne o moc) lepší tempo, pohlednou výpravu, jakés takés náznaky napětí, úvodní scénu a výborné obsazení naprosto všech rolí krom těch zmiňovaných výše. Oba počiny to tedy dotáhly do ranku "dobrý film", ale ani o píď dál. PS: Komentář je zkopírovaný záměrně. (16.02.2004)