Stratené v preklade

Moc hezký příběh. Úžasně zahraný (Bill Murray podává životní výkon). Pokud byla vaše nálada před snímkem ZTRACENO V PŘEKLADU na bodu mrazu, po něm budete na příjemné dvacítce. Je to druh filmu, který dokáže naladit a zpříjemnit den. Nejspíš taky budete mít nutkání zajet si zahrát golf do Tokia. Aspoň já ho teda měl. ;-) (09.10.2007)

Křehký film o něčem, co všichni dobře známe. O náladové izolaci, samotě a pocitu, že všichni kolem jsou z Marsu a my (nebo aspoň já) z Jupiteru. ;-) Nevím, jak vy, ale já v takové chvíli sáhnu po nějakém osvědčeném filmovém analgetiku a bláhově jsem doufal, že Ztraceno v překladu mou lékárničku rozhojní. Je to sice skvělý, netuctový film, ale potíž je v tom, že všechny ty pocity úzkosti a vykořenění ve mně ještě umocňuje, takže ho paradoxně nemůžu sledovat jindy než ve stavu naprosté vyrovnanosti. Tak nevím. Jsem jediný? 80 % (28.01.2005)

Ale ano, tenhle filmeček podle mě není špatný... Jenže není zdaleka tak dobrý, jak by tomu odpovídaly nadšené ovace kritiky a části diváků. Ztraceno v překladu boduje tím, že přišel ve správné době se stylem, po kterém byla poptávka. Diváci a zejména kritika byli zkrátka unaveni vysokorozpočtovými produkcemi nabitými digitálními triky a akcí a toužili po civilním, kultivoaném projevu. Není to v pravém slova smyslu komedie, ryze humorných situací je tam pomálu, a pokud se objeví, jsou to ty, které vzbudí na rtech úsměv, rozhodně ne smích. Mnohem víc je to nenaplněný milostný příběh mezi nerovnými partnery bez reálné perspektivy. Kladem snímku jsou herecké výkony ústřední dvojice a scénář, který těží ze znalosti filmového prostředí a japonské kultury. Na druhou stranu jsem už viděl mnohem silnější filmy na podobné téma a nic výjimečného jsem ve filmu nezaznamenal. Některé scény mají tak přetaženou stopáž, že mohou dokonce i nudit... Spíš slabší 4 hvězdičky, celkový dojem: 70 %. (13.08.2007)

Mám rád filmy o ničem, ale u tohoto snímku jsem si opravdu na konci povzdychnul: "A to je všechno?". Ale jinak je to moc pěkný snímek o naší odcizené době, kde význam osobní komunikace klesá až na samotné dno. Vím, co chtěla režisérka říci a taky jsem si to odnesl, ale jako celek mě tento snímek v podstatě minul. Víc si vážím jejího debutu Smrt Panen, kde to se mnou režisérka zkoulela přeci jenom lépe. (04.03.2007)

Moc milý film. Jemný. A postavy v něm se nechovají jako vždy, nýbrž se stávají lidmi, skutečnými lidmi. Nechala jsem se vtáhnout mezi ně. Nechtěla jsem být ten, kdo to sleduje. Chtěla jsem se procházet po Tokiu. Po městě, které toužím navštívit. Za to všechno jsem nucena dát plný počet. Prostě to tak chci a basta. Neboť ten film je předvším "lidský". Jediné, co mohu udělat, je doporučit ho ke zhlédnutí. (07.03.2009)