Obyčajní ľudia

Hlavní otázka filmu zní: Kdo je silnější – ten, kdo prožívá emoce, nebo ten, kdo se jim vyhýbá? Celá moderní civilizace je o tom umět se vyhnout emocím. Podle toho ta civilizace vypadá. Necítí-li totiž člověk reálnou bolest, necítí ani skutečnou radost. ___ Poslední čtvrthodina filmu nezachraňuje jeho mdlý dlouhý zbytek. (05.03.2013)

"Dej mi ten foťák Calvine. Chci fotku jen vás tří. DĚLEJ DEJ MI TEN FOŤÁK!!! praví Mary Tyler Moore a přitom se usmívá takovým tím křečovitým způsobem. Příčí se jí být na fotce se svým synem, který mohl zachránit svého bratra. Bratra, kterého milovali rodiče více než toho "co ho mohl vytáhnout z tý posraný vody ven". Proto Conradovi nemůže přijít na jméno- on vlastně může za smrt jejího zlatíčka. A ona bohužel nepatří mezi ten typ žen, které ventylují své emoce skrze...co já vím, třeba krabky cigár denně, ale ona to v sobě dusí. A pak bouchne. Conrad mezitím bojuje se svými vnitřními démony a fuckuje matku jen ve své hlavě ("Haf! Haf!"). Všechno nakonec dospěje ve skvělý konec ze kterého budete mít husinu, stejně jako z úvodní chorálové písně... Někdo si může z tohoto filmu odnést jen to, že film je příručkou -Jak nevychovávat svého potomka- ti druzí (rozumější) si naopak vezmou to nejdůležitější. Ale to vám neprozradím, poněvadž kouzlo tohoto snímku spočívá práve v tom hledání... Robert Redford je magik! (30.04.2008)

Překvapivě silné a působivé drama o vnitřní rekonvalescenci jedné rodiny. Nevím, jestli to je přímo na Oscary, nicméně Obyčejní lidé splňují veškeré mé představy o kvalitním psychologickém dramatu. Navíc v rámci toho, že se jedná o Redfordovu režijní prvotinu, je film bravurně zvládnutý po všech jeho stránkách. 8/10 (26.11.2013)

,,V ŽIVOTĚ SE STANE SPOUSTA VĚCÍ A LIDI JE OBČAS NEUMĚJÍ VYŘEŠIT...“ /// Složitej film o jednoduchejch věcech. O rodině, o strašících v duši, v hlavě a o svědomí. O tom, co všechno dokážeme držet ,,v sobě“ a bát se vyjádřit emocema nebo snad pocitama. A přitom někdy stačí jen obyčejný ,,MÁM TĚ RÁD!“ Takže vlastně film, kterej není tak úplně pro každýho. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1976 napsala Judith Guest jsem nečetl. 2.) Jsem spíš na ty rodinný dramata. 3.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (14.12.2013)

A půl. Excelentně a velmi výmluvně zpracovaný snímek na téma "když se nemluví." Robert Redford je skvělý herec a pro mě možná ještě lepší režisér. Touto svou prvotinou již tehdy všem dokázal, že jeho ambice a talent jsou nesporné a nám zase to, že už ve svém prvním filmu projevil velký cit pro režii, hloubku a důležitost vyprávění a svůj styl. A vše dokázal i svou další režisérskou tvorbu udržet na stejně kvalitní úrovni. Skvělé výkony celé "rodiny." Mě však nejvíce dostal Timothy Hutton. Jeho výkon je výborný a jako Conrad mě zkrátka dostal. Jeho bolest, výčitky, strach, vše, co udělal, neudělal, nebo měl udělat, všechno, co ho uvnitř sžírá a pronásleduje. Takové postavy jsou mi velmi blízké. Situace mezi samotnými manžely je rovněž vystavěna mistrovsky, ale když už rozbroje mezi nimi začínaly být značně ostré a vyhrocené (manželské hádky o vině a nevinně, kdo za co může) uvažovala jsem, že je to naprosto vynikající, ale už jsem čekala, kdy bude na scéně opět Timothy:) Myslím, že děj stál hodně právě na něm. Obyčejní lidé mi dopřáli velmi silný zážitek. (03.02.2012)