Quiz Show

Redford je možná lepší režisér než herec, co jsem od něj viděla nemělo chybu. A tahle TV KONVERZAČKA, to jen potvrzuje. Ustřední trio Turturro, Fiennes, Morrow, jsou výteční a ač si namelou pěkně kokos a svůj boj s televizní mašinérií prohrají, stojí to za to. Zkorumpovanost, touha po moci, slávě a penězích dělá s lidma divy a ti se neštítí ničeho, aby kýženého dosáhli. Ukázka chladné manipulace s naivními lidmi použitými doslova jako loutky, hrající představení, které musí vydělat majlant a zvýšit sledovanost na maximum a posléze tvrdé vystřízlivění do ještě rvrdší reality vystihl Redford perfektně!!!! (08.09.2015)

Popol a diamant fungovania nielen televíznej spoločnosti a jej sponzorov, ale aj celej spoločnosti založenej na rýchlej spotrebe, hromadeniu majetku, instantných dojmoch a pocitoch a pretvárky. 50. roky sú pre túto observáciu ako stvorené, keďže sa klasická spotrebná západná spoločnosť práve formovala, ale keďže sa Redford chopil látky o 40 rokov neskôr, tak môžete sledovať aj paralely s dobovou súčasnosťou a bezpochyby aj dnes, keď si film pozriete po štvrťstoročí. Skrátka ide o husto nadčasové umelecké dielo, ktorému (paradoxne bohužiaľ) nikdy nedôjde dych. (15.11.2020)

Hutné a přece pozvolně koncipované konverzační drama dobře ukazuje, jakým je Robert Redford důkladným režisérem. Pomalé tempo a vhodně zvolená stopáž mu slouží k skutečně brilantnímu vykreslení charakterů a motivací jednotlivých postav. Jeho retro film má v sobě dokonce coby přidanou hodnotu zakonzervovaného něco z ducha dané doby, což je u podobně laděných snímků zřejmě nejobtížnější věc. Redford klade důraz především na morální rozměr celého příběhu, zkoumání etiky zúčastněných osob, především ale etiky lidí stojících za NBC, přeneseně tedy stojí na paškále fenomén televize a míry manipulace s divákem. Ke zvýšení emotivního účinku navíc přibývá ještě podprahové manipulování s generováním tzv. amerického snu, což je velmi silný demýtizační prvek a zapadá do fáze odstartované Tichou dohodou Elii Kazana. Celý koncept je okázale symbolický - příběh se odehrává v 50. letech minulého století, tedy v době nástupu televize, kdy byla logicky televize coby nové médium brána apriori jako seriozní zdroj informací a zábavy, mechanismy reklamy nebyly ještě příliš regulovány, neboť nebyly považovány za primárně nebezpečné, a nové médium se teprve etablovalo ve společnosti. A právě na zřejmě první velké cause odkrývající manipulaci s divákem je vidět celý obludný koncept manipulování krystalicky nejčistěji, bez zbytečných nánosů dalších a dalších podstatu zakrývajících kontextů... (03.06.2011)

No rozjezd je paradni. Na cloveka dejchne ta atmosfera padesatejch let, film chytne slusny tempo a rozjede se typicka vedomostni soutez, kde se postupne odkrejva, ze to asi nebude uplne podle pravidel. Jenze nekdy po 45 minutach tohle skonci, zvedavej pravnik do toho zacne stourat, vyzvidat, hledat dukazy a film se pres hodinu furt toci v kruhu, nic moc se vlastne nedeje a zachranujou to pak jen paradni herci. Zaverecnej soud je sice fajn, ale nejak extra vygradovanej neni, i kdyz ne uplne happy endovej konec potesi. Navic to je podle skutecnejch udalosti. Nicmene herci skutecne delaj hodne, maj dobre napsany postavy a krome paradniho Turturra s Fiennesem bych jeste zminil sympatickou rolicku Scorseseho. Nicmene Scofieldovo nominaci moc nechapu. Takze celkove zajimavy, dobre natoceny a dobre zahrany drama, ktery je ale zbytecne dlouhy a v prostredni casti ne zas tak zazivny. (09.07.2009)

Umění manipulovat… Atraktivní a vyzrálé nahlédnutí do tajů jedné z největších televizních afér si vzalo za stěžejní úkol popsat podstatu vzdělání. Je to vcelku logické, vědomostní soutěže nabízejí určitou možnost uplatnit ho. Ve světě, který Redford popisuje je však funkce znalostí redukována na tři otázky - "Kdy? Kde? Za Kolik?" (v obdobném duchu zkouší Herb Stempel i svého syna). Tato podoba amerického snu tedy používá své loutky (jakou je i vážený Charles Van Doren) jen jako iluzivní sen pro diváky před obrazovkou. Film popisuje velice dobře těžké chvíle v hlavách soutěžících, kdy mají postupovat podle daného „scénáře“ (paradoxně samotná show je oproti tomu nuda). Když pominu, že retro nádech je spíše mizivý, tak zbývá ještě jeden problém – morální stanovisko. Redford nepochybně mluví o vytváření idolů (diváky u obrazovek nezajímá, za jakých okolností vznikli a zároveň odmítají jejich pád). Jenže následná snaha obhajovat jakési intelektuální „právo“ Van Borena oproti pokleslé závisti Stempela mi dvakrát nesedí. Nehledě na to, že postava pátrače Goodwina je hodně rozpolcená a neví, kudy se vydat. Toto celé možná je převzato z reálu, což přesto neomlouvá minimálně účastníky. Na druhou stranu teze o tom, že „Mccarthismus skončil a Sputnik je ve vzduchu“ zůstává moc zajímavá. S tím vzděláním je to možná dost podobné. (07.02.2011)