Toto je Spinal Tap

Sofistikovaná komediální podívaná, která ukazuje v humorné podobě stereotypy jež ovládaly hudební průmysl. This is Spinal tap je chytlavým pseudodokumentem, který je přecpán po okraj odkazy a dobovou kritikou, která na ploše necelé hodiny a půl působí bezpečně zábavně a tak i přes všednost a fádnost témata nenudí. (30.05.2011)

fiktívny dokument o vzniku, vrchole a páde rockovej legendy, kde sa s iróniou a vtipom prepierajú niektoré notoricky známe míľniky (či už konkrétne alebo vo všeobecnosti) rockovej a rock n rollovej scény západnej pologule druhej polovice 20. storočia (smrte bubeníkov, Beatles, rôzne podoby pódiovej show, cenzúra - názvy a obaly albumov). dobrá muzika, vtipné texty, nezabudnuteľné momenty a naozaj dobrý scenár. nechápem, prečo sa rob reiner etabloval po tak vydarenom debute ako režisér romantických filmov. (13.05.2011)

Takovou porci geniálních hlášek jsem teda nečekal. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, je ten film absurdní jízda, u které se musíte hystericky smát, jste-li trochu víc hudebně znalí. Všechno tady je naprosto k smíchu, dokonce i "emotivní" "rozpad" kapely a jiná klišé většiny opravdových rockových kapel. (24.10.2008)

Pokud vás aspoň trochu zajímá hudba, THIS IS SPINAL TAP, dokument o téhle fiktivní kapele vás absolutně zničí. I'm really influenced by Mozart and Bach, and it's sort of in between those, really. It's like a Mach piece, really. It's sort of... - What do you call this? ... - Well, this piece is called "Lick My Love Pump". (10.02.2008)

V roce vzniku tohodle praštěného dokumentu jsem přišel na svět, premiéra mi tak tehdy unikla jen o fous. V rádiích tenkrát točili pecku Lick My Love Pump pořád dokola, máma s tátou na ni pařili jak ztrhaní. Lidi venku chodili v zařezaných elasťácích a na okurky se stála fronta delší než na banány. Po letech jsem se konečně k tomuhle zaprášenému klenotu vysokého umění dostal i já a musím uznat, že v osmdesátkách se točili mnohem lepší hovadiny než dneska. Břitké a v některých momentech až imbecilní humory pronášené s vážnou tváří zde fungují na jedničku, třešinkou trhající bránici jsou pak samozřejmě vražedné texty písní. Rob Reiner je magor v tom nejlepší slova smyslu. Můj oblíbený Happy End se tímto dočkal důstojného nástupce (nebo je to obráceně?). Spinal Tap forever! Jo a dávejte si bacha na cizí zvratky… (27.08.2013)