Réžia:
Rob ReinerScenár:
Rob ReinerKamera:
Peter SmoklerHrajú:
Rob Reiner, Michael McKean, Christopher Guest, Harry Shearer, Bruno Kirby, Ed Begley Jr., Fran Drescher, Patrick Macnee, Dana Carvey, Billy Crystal (viac)Obsahy(2)
Režisér Marty DiBergi sa rozhodne nakrútiť dokument o "najhlasnejšej rockovej skupine sveta" Spinal Tap. Rozhovory s jednotlivými členmi kapely, pohľady do zákulisia, i záznamy so samotných koncertov postupne skladajú mozaiku komplikovaných vzťahov v kapele. Výsledkom je kultová mystifikačná komédia, parodujúca filmy o slávnych kapelách i samotnú éru hard rocku sedemdesiatych a osemdesiatych rokov. (RTVS)
(viac)Recenzie (107)
Něco jako Zoolander v (death) metalovém hippie hávu. Totální ujetost, která se tváří smrtelně vážně (Volume! Mimové! Kompromis! Kokony! Nájezd hlavního DVD menu! Závěrečné titulky!). Navíc jde zřejmě o jedinou filmovou mystifikaci, která to dotáhla až ve skutečnost. Takže - Spinal Tap´s not dead! ()
Mnoho slavných hudebníků si po dosažení určité mety musí připomenout, že nejde o sen, ale neskutečné štěstí kombinované s tvůrčím duchem a dřinou. Tento snímek nám dává možnost ochutnat, jak ztělesnění takového snu vlastně vypadá. Kdo by nechtěl být alespoň na okamžik rockovým velikánem? Možná trochu směšným, možná dokonce i maličko hloupým, ale přesto velikánem, který žije svůj sen naplno. Hraje skupina SPINAL TAP je filmem srandovním, ovšem nikoliv krutým. Sdílí radost z toho, že jsou tito hudebníci sami sebou. Má slitování s jejich nabubřelými egy. I přes všechny charakterové absurdnosti nejde o špatné chlapy, ale milé blázny, kteří žijí v chatrném, přesto relativně dobře poslepovaném snu. V samotném závěru skupina získá záchranný kruh v podobě japonského turné a divák ví, že si ho zaslouží. Vždyť tihle staří kluci hrají pro radost, a o to jde. Od roku 1984 vzniklo několik napodobenin a imitací vycházejících ze snímku Hraje skupina SPINAL TAP, ale ani jeden se vtipem a úderností nedokázal svému vzoru přiblížit. Režisér Rob Reiner byl ve správný čas na správném místě. Díky němu a souboru jeho talentovaných spolupracovníků vznikl skutečný kult a klasika na poli fiktivních dokumentů. Více. ()
Takovou porci geniálních hlášek jsem teda nečekal. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, je ten film absurdní jízda, u které se musíte hystericky smát, jste-li trochu víc hudebně znalí. Všechno tady je naprosto k smíchu, dokonce i "emotivní" "rozpad" kapely a jiná klišé většiny opravdových rockových kapel. ()
Trefovanie sa do hudobného sveta vyšlo občas slušne. Hlasitosť, čierny obal, hľadanie pódia a podobne. Filmu, teda pardon rockumentu, však chýba vyššia kadencia vtipných momentov. Človek si ich musí vystáť ako frontu na vstupenky, ale potom stoja za to. Bohužiaľ skrz absenciu drog a sexu musím zraziť hodnotenie do suterénu. ()
jednoznacne najlepsi rockument vsetkych cias!:-) neskutocne mnozstvo vtipnych hlasok a "neuveritlnych" prihod ktore sa mozu stat skupine na jednom turne! hudba spinal tap je tak dobra (a to nemyslim ironicky) ze nakoniec vydali dokonca i cd a hostovali v simpsnoch! kult najkultovejsi pre fanusikov rocku a heavy metalu! ()
Galéria (22)
Fotka © Embassy Pictures
Zaujímavosti (20)
- Jméno Reinerovy postavy Marty DiBergi vzniklo složením jmen režisérů Martina Scorseseho (Marty), Briana De Palmy (Di), Stevena Spielberga (Berg) a buď Federica Felliniho, nebo Michelangela Antonioniho. (hot_spot)
- Nigelovo "hraní" na kytaru pomocí houslí je parodií na techniku Jimmyho Page (kytarista Led Zeppelin), který často na koncertech používal smyčec. (hot_spot)
- Jediný film, který je na internetové databázi IMDb „hodnocen“ na stupnici od jedné do jedenácti hvězdiček. Jedná se o narážku na scénu z filmu, ve které jeden z členů Spinal Tap ukazuje, že jejich aparatura dosahuje maximální hlasitosti jedenáct oproti standardní desítce. ((mOnkey))
Reklama