Toto je Spinal Tap

V roce vzniku tohodle praštěného dokumentu jsem přišel na svět, premiéra mi tak tehdy unikla jen o fous. V rádiích tenkrát točili pecku Lick My Love Pump pořád dokola, máma s tátou na ni pařili jak ztrhaní. Lidi venku chodili v zařezaných elasťácích a na okurky se stála fronta delší než na banány. Po letech jsem se konečně k tomuhle zaprášenému klenotu vysokého umění dostal i já a musím uznat, že v osmdesátkách se točili mnohem lepší hovadiny než dneska. Břitké a v některých momentech až imbecilní humory pronášené s vážnou tváří zde fungují na jedničku, třešinkou trhající bránici jsou pak samozřejmě vražedné texty písní. Rob Reiner je magor v tom nejlepší slova smyslu. Můj oblíbený Happy End se tímto dočkal důstojného nástupce (nebo je to obráceně?). Spinal Tap forever! Jo a dávejte si bacha na cizí zvratky… (27.08.2013)

Mnoho slavných hudebníků si po dosažení určité mety musí připomenout, že nejde o sen, ale neskutečné štěstí kombinované s tvůrčím duchem a dřinou. Tento snímek nám dává možnost ochutnat, jak ztělesnění takového snu vlastně vypadá. Kdo by nechtěl být alespoň na okamžik rockovým velikánem? Možná trochu směšným, možná dokonce i maličko hloupým, ale přesto velikánem, který žije svůj sen naplno. Hraje skupina SPINAL TAP je filmem srandovním, ovšem nikoliv krutým. Sdílí radost z toho, že jsou tito hudebníci sami sebou. Má slitování s jejich nabubřelými egy. I přes všechny charakterové absurdnosti nejde o špatné chlapy, ale milé blázny, kteří žijí v chatrném, přesto relativně dobře poslepovaném snu. V samotném závěru skupina získá záchranný kruh v podobě japonského turné a divák ví, že si ho zaslouží. Vždyť tihle staří kluci hrají pro radost, a o to jde. Od roku 1984 vzniklo několik napodobenin a imitací vycházejících ze snímku Hraje skupina SPINAL TAP, ale ani jeden se vtipem a úderností nedokázal svému vzoru přiblížit. Režisér Rob Reiner byl ve správný čas na správném místě. Díky němu a souboru jeho talentovaných spolupracovníků vznikl skutečný kult a klasika na poli fiktivních dokumentů. Více. (27.05.2023)

A já si pořád říkal, kdo jsou ti Spinal Tap (Nová míza!) ze Simpsonů! Zatraceně zábavné parodování heavy metalu jako hudby i životního stylu - texty, vzhled muzikantů, produkce (turné) a vše kolem ("11 !!!"). Doporučuji všem, kteří mají tenle styl hudby alespoň trochu rádi. Stajně tak všem pozérským posluchačům progresivního metalu (a dalších moderních odnoží, které občas zapomínají na své kořeny), ale těm neřikejte, že je to fikce.Tak z toho budou mít mokrý trenky ještě za týden. Skvělý úlet, skoro 5*. // Edit: ok, po druhé projekci dávám jedenáct z deseti. (26.12.2013)

THIS IS SPINAL TAP, je dokument, rockument, mockument. Rob Reiner natočil prakticky tragikomédiu, kde sa realisticky podáva zrejme všetko to, čo obklopuje hociktorú slávnu kapelu, chystajúcu comeback. Nezhody, neschopný promotér ( resp. hviezdy nám nepriali ) a celkový útlm z bývalých galaktických koncertov a predajov albumov. Tento kultový snímok, právom platí za jednu z najväčších rarít minimálne 80. rokov. (04.04.2024)

Spinal Tap jsou bozi! Všem těm Stounům, Beatlesákům, Floydům, Bowiem, a Zeppelinům pořádně nakopali prdel! Tvůrci si ze všech jmenovaných dělají takovou srandu, že pokud máte jen trochu nakoukané jejich nabubřelé megalomanské šou a ,,pravdivé" dokumenty ze zákulisí, dost možná při eskapádách Spinal Tapů spadnete smíchy ze židle. Stačí jen jmenovat: pumpa lásky, basák uvězněný ve škebli, miniaturní Stonehenge, zesilovač, co má 11 stupňů, epický nástup na pódium pokažený blouděním v zákulisí, filosofické hovory členů kapely... a hlavně nesmím zapomenout na dokonalé hity (Big Bottom, Gimme Some Money)! Skutečně milé překvapení. Takhle jsem se nepobavil (ale i nedojal) hodně, hodně dlouho! (19.10.2013)