Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Koníček mladého fotografa Ondřeje se točí kolem pilotování ultralehkých letadel. Při jednom z takových letů zahlédne u osamělé vily dva muže, z nichž jeden střílí na druhého. Podaří se mu scénu vyfotografovat, je však přitom spatřen. Než se mu podaří snímek vyvolat, je film nešťastnou náhodou zničen. Vzápětí na to se v rockovém klubu seznámí se smutnou modelkou Viktorkou a také bohatým podnikatelem Walterem Rychmanem, který mu nabídne práci. Po návratu zjistí, že mu někdo prohledal ateliér a brzy nato pochopí, že Walter byl ten, kdo střílel. Přestože podnikatel tvrdí, že šlo o nevinnou zábavu, tzv. paintball (hra na vojáky, kdy po sobě hráči střílejí kuličky s barvou), žádá po Ondřejovi negativ a když mu fotograf řekne, že ho nemá, vyhrožuje mu. Ondřej se rozhodne přijít záhadě na kloub a pouští se do vyšetřování na vlastní pěst. Stále více se však zaplétá do nepřehledné hry, v níž se lze jen stěží orientovat. Viktorka, se kterou se mladý fotograf sblíží mu představí podivný svět světáckých flákačů a zbohatlíků. Z různých náznaků se v Ondřejovi rodí podezření, že v případě Walterova střílení nešlo jen o nevinnou hru. Když však Ondřej podnikatele obviní z vraždy jeho společníka Schneidera, ten se vzápětí objeví živý. Hra však zdaleka není u konce a Ondřej má jen mizivou šanci na vítězství. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (96)

Big Bear 

všetky recenzie používateľa

Český thriller devadesátých let... Už tohle lecos napoví. Z těchto snímků je cítit ta urputná snaha sestřást ze sebe ten socialistickej sliz a tvářit se co nejvíce západně. To co tenkrát mohlo trochu fungovat na mne dnes už nepůsobilo. Luki Vaculda kupodivu hraje uvěřitelně, více mne však bavil ulítlej Hanák. Ve filmu je zajímavá hudba O.Soukupa, u nějž mám ale hodně nutkavé podezření že se jedná o kanibalismus na hudbě Angela Badalamentiho z Twin Peaks... Film je ale s odstupem času zajímavý spíše ze studijního hlediska. Skvěle to popsal NinadelL, zalatá devadesátá v plné palbě. * * * ()

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Niekto to možno nazýva totálne víťazstvo formy nad obsahom, ja to nazývam spoločná prehra formy a obsahu. Na Válce barev je najsmutnejšie, že sa snaží byť deväťdesiatkovo cool a na deväťdesiatkách už dnes bohužiaľ vizuálne nič cool nie je. Samozrejme môžeme film chápať ako poctu Blow up a tým pádom neriešiť jej dej, avšak Antonioniho film ukazoval život a atmosféru Londýna 60. rokov tak, aké boli. To Renč ani náhodou, divák sa musí cítiť vo filmových reáliách úplne mimo. Vaculík s Geislerovou sú fajn, najmä Vaculík zachraňuje, čo sa dá, ale keď si spomeniem na ten tenis a halucinácie, tak mi neostáva iba konštatovať, že Válka barev je póza. Mimochodom by ma zaujímalo, koľko divákov v kinách chápalo, že sa jedná pri tenise o odkaz na Blow up. Je to experiment, ktorý tak nesmierne zostarol, že už naberá jeho zábavnosť úplne iný charakter a tak ho vám doporučujem ako ukážku vkusu-nevkusu polovice 90. rokov. ()

Reklama

Peabody odpad!

všetky recenzie používateľa

Ani bych neřekl, že je to guláš, je to spíše dort, ovšem od pejska a kočičky. Taky by se dalo říci, že je to postmoderní, což se dá říci o všem, o věcech dobrých, zajímavých, i o tom, co je jenom blbé a vydatně se tváří že jako je něco. Tot je podle mne ten druhý případ. Mix barev uvedených Kodakem, zoufale se potácejícího Mejly (čí to byl proboha nápad?), Dagmar Ďáskové s Aňou, Jana |Svěráka ve společnosti Viléma Rubeše, pokud se nemýlím, Adélky G (ještě že Agáta Hanychová byla moc malá, jinak by se tam velice hodila a FR by ji jistě režijně zvládl levou), . Děsivý jakoscénář dvou homogenních tvůrců, obvykle rozbitá jakorežie, kostýmy ve stylu Eliška má ráda divočinu (i když paní Pecharová jinak umí), No a přidá se trocu odvaru Zvětšeniny, aby si intoši přišli na své a mohli to mediálně zviditelnit, je možno se odkázat i na Davida Lynche, tomu taky skoro nikdo nerozumí. Panáčkova poznámka o narcisovi bez talentu je docela přesná. Nejlepší byl když v roce 1979 vystřihl malého a roztomilého chlapečíčka Julia Fučíka, to byla bomba. Nebo bombička? Asi bych to nazval Jak je zbytečné míti Filipa. ()

sahier 

všetky recenzie používateľa

Konečne po dnešnom opätovnom neplánovanom vzhliadnutí tohto diela ,musím konštatovať, že som sa vo svojom dávnejšom honotení nezmýlila..... Blow up to nie je , nie je to vlastne nič, rádoby umelecké sekvencie , strihy farieb a nič hovoriacich scénok fotografa s modelkami , sem tam nejaký dej , pri pátraní akejsi vraždy-nevraždy-až moc spoločného s dielom Blow up-s neporovnateľne horším výsledkom , proste chaos v chaose , jedine čomu som dala vtedy a i dnes hviezdičku je hudba . ()

honajz 

všetky recenzie používateľa

Jako filmové vidění Renč má, o tom žádná. Otázka je, jak je využívá a k čemu. Psychedelický snímek s kriminálními motivy, odkazující velice okatě na Antonioniho a Lynche, se dá vnímat dvěma způsoby - buď být zhulený, což jsem nebyl, nebo řekněme střízlivý, a pak je to jen těžká nuda s hromadou hezkých obrázků, zamyšleného Vaculíka a "překvapivě" opět nahé Geislerové. Že neumí hrát Geislerová, to je všeobecně známo, ale i Hanák zde neskutečně přehrává, jak poslední amatér. Celý film pak navíc je střižen jako videoklip, resp. několik videoklipů vedle sebe, jež samozřejmě neposouvají nijak děj, o ten zde jde v poslední řadě, ale jen mají ukázat, jak se baví bohatá smetánka. Ono si to trošku hraje na český noir, ale ta videoklipovost, zde ještě podložená bohatým soundtrackem, to prostě přebíjí a ubíjí, takže celý noir vyznívá falešně. Možná, kdyby to bylo bez všech těch okras a pičičmund, byl by to skvělý, atmosférický film s kriminálními prvky. Ale takhle prostě ne. ()

Galéria (7)

Zaujímavosti (8)

  • Filmovanie prebiehalo v Prahe a na Orlickej priehrade. (dyfur)
  • Scénář k filmu se začal psát 1. 8. 1994, přičemž natáčení začalo už 1.11 téhož roku, šlo o rekordně rychlou dobu. (korbitch22)
  • Točilo se i na na místě osady jménem Vystrkov na břehu přehrady Orlík, kde začátkem 60. let vyrostlo skryté letní sídlo pro vysoké představitele režimu. Moderní vilový resort navrhovali nejlepší věznění architekti té doby. Mezi nimi i otec Lukáše Vaculíka (Ondřej), Jaroslav Vaculík. Stavbu zajišťoval Technický ústav ministerstva vnitra a měl krycí pojmenování „Basaprojekt“. Na výstavbě areálu se podíleli trestaní technici, řemeslníci a stavbyvedoucí. Rekreační areál šel po roce 1989 z ruky do ruky a je v provozu dodnes. (sator)

Reklama

Reklama