Válka barev

Zajímavý pokus vytvořit odnož žánru, jenž u nás nemá tek pevně zasazené kořeny, ale narozdíl od Nahoty na prodej (která mimochodem v kinech utržila šestkrát tolik) tento pokus stojí za povšimnutí. Aby jste se nenechali zmást - nejedná se o žádný zázrak, snímek má mimořádně nelogický a nenávazný scénář, herecky film stojí a padá na hlavních hrdinech, ale jak říkám, s těch pokusů, které od nás vzešly je Válka barev asi ten nejpovedenější. (23.08.2005)

Vidět svět z výšky neznamená vidět opravdovou skutečnost. O tom se přesvědčil i divák spolu s hlavní postavou fotografa Ondřeje, který se až příliš zaměřuje na to, co vidí, spíše než na to, co fakticky je - zřejmě profesionální deformace... Celý příběh je tak vystavěn na tenké hranici mezi realitou a jejím zdáním. Souhlasím s uživatelem PCHE, že zvuková stopa k Válce barev (Ondřej Soukup) je do jisté míry hudební parafrází soundtracku k Twin Peaks (Angelo Badalamenti). Nicméně právě proto mi přišla daná hudba skvělá a vkusně spoluvytvářející atmosféru tohoto tajuplného filmu. Stejně jako hudba, ani hlavní zápletka není příliš originální - odkaz na Antonioniho Zvětšeninu je patrný (nemluvě o scéně na tenisových kurtech). Originalitu od tohoto snímku nečekejme. Můžete se však připravit na příjemný let, který vás nudit nebude. Atmosféra a vizuální stránka stojí za to. Na české poměry zajímavé dílo, které je dle mého názoru neprávem opomíjeno. Čtyři hvězdičky hlavně za odvahu natočit u nás koktejl z Lynche a Antonioniho. A Mejla Hlavsa v roli ruského mafiána mě fakt odrovnal! (11.08.2010)

Až dosud jsem neměl možnost tento film vidět - a po pravdě mi to ani moc nechybělo, protože jsem o něm nikdy neslyšel nic dobrého. Když jsem však zjistil, že to bude po letech reprízovat Dvojka, a v televizní ukázce jsem zahlédl mladého Hanáka a Geislerovou, zatoužil jsem to ze studijních důvodů vidět. Což se mi nyní jeví asi jako jediný rozumný důvod, proč tuhle blbost zhlédnout - občas asi neuškodí si připomenout, jak děsivé filmy u nás tehdy vznikaly a kdo všechno si v nich zahrál (čti: kdo se ztrapnil až na půdu). Ale tím to hasne: veškerý můj zájem a potenciální sympatie k tomuto filmu vyhasly v momentě, kdy jsem zhnuseně seznal, že je to ubohá vykrádačka Lynche a Antonioniho (dokonce i tu scénu s tenisem bez míčku ze ZVĚTŠENINY si Renč neodpustil vykrást, bože!). Herecké výkony jsou směšně trapné a posouvají film do roviny bezděčné směšnosti s náběhem až k parodii. (Potěšil snad jen Honza Svěrák coby reklamní režisér). Soukupova hudba by byla supr, kdyby to pro změnu nebyla vykrádačka Badalamentiho. Celkové technické provedení působí nevalným dojmem a film po letech nejvíce zaujme coby ohlas starých dobrých analogových časů, kdy se ještě fotilo na kinofilm a vlastnictví mobilního telefonu bylo vyhrazeno jen pár vyvoleným (a kdy se mimochodem platilo i za příchozí hovory). Uvážím-li, že se v české společnosti dodnes pohlíží na většinu podnikatelů jako na kriminálníky a mafiány, nikdo mi nevymluví, že na tom mají podíl i podobné filmy, jako je VÁLKA BAREV, které tento mýtus vydatně přiživily. Samozřejmě nechci relativizovat tehdejší skutečnou hospodářskou a další kriminalitu, ale nikdo mi nevymluví, že tento film má k jejímu reálnému postižení na míle daleko, a představuje mnohem spíše idealizovaný a naivní pohled někoho, kdo o tomto světě nic nevěděl - Renč podle mě v té době neměl ani náhodou na to, aby natočil nemilosrdnou sociologickou sondu ze světa podsvětí a velkých peněz, jak se snad pokoušel - třeba jen ty všechny kamerové tríčky s počítačovou grafikou apod. musely snad už tehdy působit jen otravně a samoúčelně - a scénář je celkově prostě špatný a nepřesvědčivý. Závěrečné rádoby překvapivé rozuzlení tak vyznívá spíše naprázdno a člověk se prostě neubrání pocitu, že všechno v tomto filmu je zkrátka špatně a nepřesvědčivý závěr tomu jen nasadil korunu. Jednu hvězdu ze soucitu a nostalgie k devadesátkám... (25.07.2014)

Existuje mnoho věcí, které pravděpodobně v životě nepochopím. Patří mezi ně záliba v růžové barvě, vyšší matematika, princip fungování televizního ovladače, proč ještě nikdo nezabil Jiřího Krampola a jak je možné, že dva lidé, kteří společnými silami natočili Rekviem pro panenku - tedy Renč a Geislerová -, spáchali zločin v podobě Války barev. (08.07.2007)

Zajímavý, ale nedotažený pokus o temný, znejisťující thriller s existenciálním přesahem. Bohužel doplácí na dobovost, řídkou zápletku, nedopracované postavy a vztahy a dramaturgickou neucelenost. S tím souvisí i fakt, že film na různých úrovních vykrádá ( a tváří se přitom, že cituje a variuje) dva kvalitnější předobrazy - Antonioniho "Zvětšeninu" a seriál Davida Lynche a Marka Frosta "Twin Peaks". Najdou se tu filmařsky zajímavá místa ( úvodní let nad krajinou a fotografování scény "vraždy", scéna rekonstrukce "vraždy" v lesíku u vily, útržek scény z mondénního večírku, kde hlavní hrdina blouzní ). Renč je zvláštní režisér - na jednu stranu je vidět, že mu sedí vyprávění obrazem za doprovodu hudby. Na druhou stranu ale rozbíjí film na řadu malých klipovitých pasáží. "Válka barev" nepůsobí narativně uceleně a plynule. Což je také způsobeno faktem, že není moc co vyprávět a z čeho těžit napětí. Chápu, že Renč chtěl málomluvný atmosférický film, ale i ten potřebuje nějaké motivické směřování a dramatickou/ dramaturgickou kostru. ....více zde...http://blacklsays.blogspot.cz/2012/07/valka-barev-r-f-renc-1995.html (13.04.2012)