Válka barev

Plagiát ktorý podľa mňa viac ako Antonioniho vykráda Lyncha. Najsmiešnejšie posobí hudba, ktorá je vlastne "remakom" soundtracku k Mestečku Twin Peaks. Takmer každá skladba z tohto soundtracku má vo Válke barev svoje škaredšie dvojča. Vrátane spievaných piesní s Julee Cruise. Podľa mňa to už je na žalobu. (18.04.2007)

Dvacet let po premiéře je konečně možné se vrátit k Válce barev v rozumném formátu a užít si vše, co na českých filmech z 90. let zbožňuju. Všechno to objevování západního stylu vyprávění, všechny ty montáže a klipové pasáže, atraktivní prostředí, neotřele napsané role pro domácí herce a neopakovatelný feeling toho rauše, kdy i malinká Aňa s blond parukou mohla dobít svět. Ty její nádherně dětsky pronášené dialogy o prvním zamilování, zradě i velkém světě jsou pohlazením pro uši. Samozřejmě prostředí modelingu dělá taky svoje, stejně jako dobře zvolené (nejen) pražské lokace. Světácký Hanák je taky naprosto skvělý a ještě líp vynikne vedle domáckého Vaculíka. Inu, zlatá devadesátá. (09.07.2016)

Jako filmové vidění Renč má, o tom žádná. Otázka je, jak je využívá a k čemu. Psychedelický snímek s kriminálními motivy, odkazující velice okatě na Antonioniho a Lynche, se dá vnímat dvěma způsoby - buď být zhulený, což jsem nebyl, nebo řekněme střízlivý, a pak je to jen těžká nuda s hromadou hezkých obrázků, zamyšleného Vaculíka a "překvapivě" opět nahé Geislerové. Že neumí hrát Geislerová, to je všeobecně známo, ale i Hanák zde neskutečně přehrává, jak poslední amatér. Celý film pak navíc je střižen jako videoklip, resp. několik videoklipů vedle sebe, jež samozřejmě neposouvají nijak děj, o ten zde jde v poslední řadě, ale jen mají ukázat, jak se baví bohatá smetánka. Ono si to trošku hraje na český noir, ale ta videoklipovost, zde ještě podložená bohatým soundtrackem, to prostě přebíjí a ubíjí, takže celý noir vyznívá falešně. Možná, kdyby to bylo bez všech těch okras a pičičmund, byl by to skvělý, atmosférický film s kriminálními prvky. Ale takhle prostě ne. (13.07.2010)

První polovina 90. let minulého století byla magická! V rámci české kinematografie se našly peníze na nejrůznější obskurnosti a Filip Renč frčel na Antonionim, Geislerce a Lynchovi. To všechno, spolu s (pro Renče typickou) sebestředností, nespoutanými ambicemi i potřebou vypořádat se s počítačovou animací a amorálností raného kapitalismu v Čechách, dalo vzniknout Válce barev, režisérově v pořadí druhé zásluze o stát v oblasti umění (vždyť Tomáš Hanák má srovnatelné fluidum jako Dáma s polenem!!!). Za zmínku stojí, že tuhle slátaninu zadotoval tehdejší guru komerčního televizního vysílání Vladimir Železný. Těžko se proto ubránit vzpomínce na Vladimírovo vystoupení v legendární novácké freak show Volejte řediteli, kde se hrozící divácký nezájem a finanční provar snažil odvrátit tím, že Válku barev vydával za „chvályhodný pokus o Zvětšeninu pro mladou generaci“. Už tehdy bylo z jeho strnulého úsměvu poznat, že odteď bude JEHO televize financovat už jenom neškodné komediální výplachy. (02.09.2016)

Celkem zajímavý snímek. Přijde mi ale, že jenom dvě třetiny filmu mají nějaký děj, posledních zhruba 25 minut mi přišlo jako úplně náhodné věci nesouvisející s hlavním dějem (který sám o sobě není až tak dobrý). Herecké výkony byly dobré, ale zároveň kvalitně nekonsistentní, vě něketrých scénách byly lepší než v jiných. Prezentace se mi ale hrozně líbila, tohle je snad Renčův nejlepší film so se týče vizuální stránky, díky zajímavým kompozicím a barvám měl film jedinečnou atmosféru. Hudba taky nebyla špatná. 6/10 (12.08.2022)