Člověk bestie

Před dvěma lety jsem zůstal fascinován z Velké iluze, dneska jsem si konečně pustil od stejných filmových tvůrců Člověka bestii a přinesla mi téměř stejný podmanivý zážitek. Oba tyto filmy vnímám jako velkolepá díla francouzské meziválečné kinematografie. Člověk by neřekl, kam až různé odkazy můžou sahat, když i Jaroslav Marvan v Železném dědkovi o 10 let později říkal své milované lokomitivě úplně stejně jako Gabin „Lízo“... Déle jsem se filmu s obavami vyhýbal, osobně mívám rezervovaný vztah k tzv. „encyklopedickým“ snímkům, které bývají uznávané pro něco novátorského, ale coby diváka mě přesto někdy nedokážou bavit. Nicméně psychologický příběh o probouzení běsů v člověku na pozadí napínavé kriminální zápletky mě zaujal nejen tematicky nadčasovým obsahem, ale v nejedné scéně mě k mému překvapení dokázal uchvátit i svým uměleckým zpracováním. Souhra sehraného aktu, kamery, střihu a hudebního doprovodu nese v některých scénách přímo závan geniality, zejména ty s přítomností vlaku jsou v tomto směru až rytmickým způsobem nádherně vygradovány. Nasnímané projížďky vlaku z pohledu strůjvodce už tvoří kapitolu samu o sobě, v tragickém vyvrcholením se pak ve mě působivě s nadšením z filmu kloubily pocity mrazivého smutku. Renoir, Currant a Cosma se předvedli v plné tvůrčí síle... stejně jako Jean Gabin, o němž jsem se opětovně předsvědčil, že své nejlepší výkony před kamerou až na výjimky odehrál právě jako mladý na sklonku 30. let. 90% (12.02.2021)

Samotný příběh je dobrý, přece jen je to vlastně francouzská klasika, ale v tomhle podání je výborný hlavně díky hereckým představitelům, kteří se zde sešli. Jean Gabin patří k nejlepším francouzským hercům, a tohle je snímek, který to docela pěkně dokazuje. I když je to na první pohled obyčejná historka z železnice, člověk zde hraje hlavní roli. (02.05.2017)

Gabin - bestie. Výprava do hlbín duše strojvodcu parnej lokomotívy, ktorý sa zaplieta do príbehu plného lásky a nenávisti, roztáčajúcom kolotoč postupných vrážd. Človek, stratený v hlbinách úpadku a zatratenia, spytujúci si svedomie a zakrádujúci sa v najtemnejších kútoch ľudskej mysle. Depresívne filmárske dielo, ktoré však trpí unavenosťou tvorcov, odrážajúcou sa na tempe a záživnosti. A to je škoda, lebo látka je to skutočne silná. 70% (30.11.2013)

Ztrápený strojvůdce Jacques Lantier (výborný Jean Gabin) o té své bestii uvnitř ví a snaží se ji krotit.. Od setkání se Séverine jsem o něj měla strach.. Netuším, která z těch lidských bestií byla horší, zda to byl Grandmorin či Roubaud, počítám k nim samozřejmě i Séverine.. Atmosféra starých vlakových nádraží, odstavených mašin, cigaretového dýmu, uhelného prachu dokonalá.. Za zmínku též nepochybně stojí krásné záběry z lokomotivy, vjezdy do tunelu, pohledy na železniční dvojkolí.. (12.04.2020)

Skôr povinné filmové čítanie pre fanúšikov histórie kinematografie, než plnohodnotný dramatický zážitok. Minimálne z pohľadu mimo doby, kedy film vznikol. Lantier pôsobí v istých okamihoch ako nesvojprávny (v podaní Gabina to ale pôsobí uveriteľne), čo v podstate v rovnakej miere platí aj o podvádzanom manželovi a obaja sa rozhodujú na základe emócií. Renoir ale režíruje tak, že Človek beštia pomerne rýchlo ubehne a možno za to môžu aj zábery rýchlo idúcich vlakov. Najväčším kladom diela je ale kamera Curta Couranta. 70% (15.01.2023)