Posledné tango v Paríži

Tohle mi moc neřiká, když už jsem si myslel, že je to trochu dobrý a že alespoň trochu chápu o čem to je, tak přišel překvapivý konec, který mě překvapil velmi nepříjemně. Přiznávám se,že mě to nezaujalo a že jsem to nepochopil, možná se k tomu jednou vrátím až budu strarší (v roce 2005 mi je 21 let). Takhle mě zaujal akorát skvěle hrající Marlon Brando (13.08.2005)

V minulosti som to dvakrát vypol, pretože úvodná pol hoďka je trapný, od reality odtrhnutý bullshit. Potom sa to našťastie spraví. Bavilo ma sledovať ich spoločné chvíľky v byte, jej herectvo, jeho herectvo, jej telo a všetky tie kontrasty. Od scény “strč mi prsty do prdele” to mieri dokonca ku piatim hviezdam a napríklad rozlúčka s mŕtvou manželkou je naozaj top. Až sa to v závere zase pokazí, než by ste stihli povedať Najlepší Bertolucci. (02.11.2019)

Nicneříkající porno pro intelektuály které ve své době ohromovalo svou sexuální otevřeností, ale dnes už není zajímavé vůbec ničím. Snad jen velmi dobrou kameru a solidně hrajícím Marlonem Brandem jakožto postarším, životem zklamaným mužem hledajícím únik v anonymním vztahu s mladičkou dívenkou. 5/10 (21.01.2008)

Tenhle podle mne hodně přeceňovaný film Bernarda Bertolucciho možná mohl něco znamenat v době sexuální revoluce (vznikl 1972). Z dnešního pohledu se spíše zdá se, že pan režisér se nedokázal rozhodnout, zda točí soft porno, psychologický film, nebo romantické drama. Navíc ani z exteriérů Paříže se nepodařilo vytřískat něco víc zajímavého nebo s atmosférou. A tak zbývá hodně diskutabilní příběh čerstvého vdovce (Marlon Brando) a mladičké dívky, která si pravděpodobně teprve ujasňuje životní hodnoty, jenž je však dotažen do absurdního konce, alespoň vzhledem k předchozímu ději. (31.03.2012)

,,ČO TO TU ROBÍTE?" ,,PRIŠLI SME SA VYSRAŤ." ,,TO NIE JE PRAVDA, KAKÁME!" ,,TO SA NEHANBÍTE ROBIŤ TO V MOJEJ DŽUNGLI?" __ Pred ,,Emanuelou" bolo ,,Posledné tango v Paríži". Už v počiatku uvoľnených 70. rokov sa ukázalo, že v rukách zručného režiséra môže byť aj erotika umením. Nominácie na Oscara sú v oboch prípadoch však čiastočne za odvahu, v prípade Branda za jeho pojatie sexuality a u Bertolucciho za scénu s maslom (Kdo maže, ten jede). Myslím, že v istých ohľadoch oba dva filmy porovnať možno. Najmä keď sa postupne Maria Schneider ukazuje výlučne v Evinom rúchu a s Brandom riešia rôzne chúlostivé otázky (,,Kedy si sa po prvý krát urobila?") vyznieva film ešte dráždivejšie a provokatívnejšie než milostné dobrodružstvá Silvii Kristel. Odhliadnuc od ,,toho hlavného" stojí za povšimnutie kamera Vittoria Storara, jeho nasvietenie scén i obrazové kompozície Paríža a potom postava Jeana-Pierra Léauda, známeho úlohami nevyzretých mladíčkov, tu predsa len schopnejšieho žiť v realite. (3290. hodnotenie, 203. komentár k filmu) (09.02.2020)