Posledné tango v Paríži

Bernardo Bertolucci umí překvapit. Tenhle film je spíše příjemné překvapení, i když rozhodně nejde jen o nějakou lehce stravitelnou podívanou se spoustou samoúčelného sexu, jak by si někdo neznalý mohl myslet. Naopak, příběh má hloubku a pozornost si zasluhuje i nezvykle obsazený Marlon Brando. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak jen kvůli přídomku "skandální" si tenhle film zaslouží pozornost filmových fajnšmekrů. (30.07.2002)

Nic jsem od toho nečekal. Teda čekal - trochu kontroverzní erotiky, ale jinak jen film, který je proslavený především scénou s burákovým máslem, či co. Ovšem dostalo se mi vynikajicího filmu o možnosti vztahů ( nevztahů ) v dnešní době. Je možná poněkud náročnější a je třeba se dívat pod povrch, ale pokud se to povede, je o zážitek postaráno. Ne Brandovy "oscarové" výkony jako Kmotr, nebo V přístavu, ale tohle je jeho herecký majstrštyk. Absolutně dokonalý téměř po celý film. I přes jeho poněkud netradiční sexuální praktiky... Kamera Vittoria Storara ( např. Apokalypsa ).... bez debaty jeden z nejlépe nasnímaných snímků, které jsem kdy viděl. Nádherné kompozice ( kontrasty světla a stínů, odrazy v zrcadlech, části dvou pokojů v záběru ) a elagantní pohyb dělají z těchto záběrů nádherné obrazy... nádherné dílo. Maria Schneiderová, ať už v džínách nebo jako tygřice s kloboukem...a její francouzština.. ta mě vždycky smete. (04.03.2005)

Ten konec a chvíli před ním beru, ale hodinu a půl rozjezd jsem fakt nedával. Je to hezky nasnímané, nakonec jsem docela i pochopil, co tvoří osnovu a o co tvůrci šlo, ale ta cesta k tomu byla pekelná a ani živočišná krása Marie S. to nezachrání. Marlon Brando tady ztělesňuje něco, čemu se říká uslintanej kozel. Hnusný film. (24.05.2015)

,,ČO TO TU ROBÍTE?" ,,PRIŠLI SME SA VYSRAŤ." ,,TO NIE JE PRAVDA, KAKÁME!" ,,TO SA NEHANBÍTE ROBIŤ TO V MOJEJ DŽUNGLI?" __ Pred ,,Emanuelou" bolo ,,Posledné tango v Paríži". Už v počiatku uvoľnených 70. rokov sa ukázalo, že v rukách zručného režiséra môže byť aj erotika umením. Nominácie na Oscara sú v oboch prípadoch však čiastočne za odvahu, v prípade Branda za jeho pojatie sexuality a u Bertolucciho za scénu s maslom (Kdo maže, ten jede). Myslím, že v istých ohľadoch oba dva filmy porovnať možno. Najmä keď sa postupne Maria Schneider ukazuje výlučne v Evinom rúchu a s Brandom riešia rôzne chúlostivé otázky (,,Kedy si sa po prvý krát urobila?") vyznieva film ešte dráždivejšie a provokatívnejšie než milostné dobrodružstvá Silvii Kristel. Odhliadnuc od ,,toho hlavného" stojí za povšimnutie kamera Vittoria Storara, jeho nasvietenie scén i obrazové kompozície Paríža a potom postava Jeana-Pierra Léauda, známeho úlohami nevyzretých mladíčkov, tu predsa len schopnejšieho žiť v realite. (3290. hodnotenie, 203. komentár k filmu) (09.02.2020)

Zdrcující film o odkapávání… života, vtěleného v pohyby a slova: nesvobodná bytost se pohybuje městem jako plíseň a pokrývá všechno jeho dění; všemu, na co naráží, rozumí jen jako projevům své potlačené touhy; a vše rozpouští v tíze svých vzdálených závazků… Místy až fascinuje, jak ta temná vyprávěnka zesměšňuje neumělost, zmatenost a únavu Brandova nahodile osvojeného konvenčního herectví, které inkarnuje mužství, zapomenuté v dálavách věků a nyní jen připomínané jako zhojená rána. Přes všechny ty konfrontace, v nichž se zdá tento zaujatý – zdánlivě tvůrčí pohyb – hrát hlavní roli, je to však ono vyvrhnuté ženství, které učí diváky i hrdiny pojmenovávat, a tedy i orientovat se v poskytnutém světě… Nade vším ale září Léaud jako nesrozumitelné interpunkční znaménko, které všemu náhle zahlédnutému dává ustavičně nový smysl, a mění tak snímek ve film, obraz v donekonečna roztáčený pohyb, který vše pojímá a vše proměňuje… Dlouhý pohled do tmy, který ji nakonec dokáže přečíst a nad tím sdělením – zbělat… (13.01.2018)