Posledné tango v Paríži

Herecký koncert výborně nadabovaného Marlona Branda, z kterého sálá bolest a frustrace na straně jedné a touha po úniku z reality na straně druhé. Jeho muž beze jména mi rozhodně není sympatický, ale přitom ho v jistém směru chápu a rozumím mu. Není divu, že film vzbuzuje rozporuplné reakce ať už pro velmi odhalenou Marii Schneider či třeba anální rétoriku. Přitom je to jen odvážná výpověď o bolavé lidské duši, vztahu dvou nekonformních lidí, kteří jsou k sobě přitahování právě tím, že dělají oba něco jinak. Není to složitý film a kdo se nenechá odradit sem tam nějakou tou perverzí, čeká na něj mimořádný zážitek. (08.11.2009)

Od Bertolucciho jsem nic jiného neviděl, tak jsem čekal rádoby intelektuální prasárnu, kde si bude režisér něco léčit, a která z titulu dneška už moc kontroverzní nebude a nic jiného nenabídne. Brandův výkon byl ale výborný a zároveň subtilní a celé to má správně těžkou atmosféru, která rozhodně není pařížská (to ovšem beru jako klad). Kamera byla poetická a celková barevnost i nedrhnoucí scénář mě nakonec milé překvapily. Závěrečné tango zcela věrně ilustruje to, proč tomuto filmu právem přísluší nálepka romantické drama, a že zároveň má co nabídnout i mladším divákům. (08.07.2011)

Velmi odvážný, rozporuplný, zvláštní, hluboký film na zamyšlení o lásce, vztahu, sexu a lidech vůbec. Na svou dobu asi hodně netradiční a průkopový. Velmi zajímavě a "chytře" natočeno (zrcadla, stíny), chvílemi až umělecky a krásně hudebně podkresleno. Hlavní pozornost tu mají výborné herecké výkony, především Marlon Brando - naprosto věrohodný, podmanivý, ztrápený, blízký a děsivý zároveň. Jen kdyby některé scény nebyly tak kontroverzní, myslím, že to ani vlastně nebylo nutné, pak by to bylo za jasných 5*. (29.04.2017)

Tenhle film se tak moc snaží být nonkonformní a šokující, až je spíše trapný a místy i úchylný. Kladem ovšem zůstává dobrá režie, některé krásné záběry kamery a hezounká Maria Schneiderová (její nahota je celkem rajcovní a evokuje pozdější režisérovo dílo "Snílci", které mám moc rád). (23.07.2017)

Má svý problémy, každý má svý problémy, ale ty režisérovy mě moc nezajímají. Ovšem pár zajímavých míst se najde. (30.09.2020)

Po všetkom čo tu bolo napísané, skúsim sa vyjadriť čo najjasnejšie, bez zbytočných preťahovaních. Rob Roy a Pohrobeh to vyjadrili celkom presne. Plus, myslím si že ženy nikdy nevedia čo presne chcú (trochu viac cinycky vôbec nikdy nevedia čo chcú), o tom je "nejasný" záver tohto filmu. Išiel som do kina s tým že uvidím nejakú tú klasiku, no dočkal som sa VŠEOBECNEJ výpovede...viac než som čakal. (23.03.2005)

Zlatý glóbus 2 nominace : Režie, Film .......... Bafta 1 nominace : Herec - Marlon Brando. (28.11.2007)

Ostrihej si nehty a strc mi je do prdele (24.04.2008)

pokud to mělo být erotické, pak jde o dvouhodinovou erotickou nudu; možná i proto, že hrdinové jsou dva naprostí loseři (ruština má pro tenhle typ lidí úžasné pojmenování [lišnyj čelavěk]. pokud bylo cílem vyvolat pocit zhnusení, pak se to autorovi docela povedlo - tím vůbec nemám na mysli tak omílané sexuální praktiky, spíš (a)sociální vyznění celého filmu. pro marlona branda by mi seděla jiná role - byl by úžasným Jokerem. erotické dusno si představuju trochu jinak - třeba Polanski ho imo docela umně vystihl v Hořkém měsíci. ty dva filmy mj. krom Paříže spojuje i to, že se v nich (a v podobně laděných filmech) vyskytuje osoba umělce - spisovatele, filmaře ... umělci zřejmě svůj sexuální život prožívají trošku jinak než zbytek světa :o) ovšem zatímco Oscar v Hořkém měsíci je docela stravitelný a životný, snoubenec Tom v Posledním tangu je prototypem šíleného a nepravděpodobného snímače života, levicový frajírek s kamerou zabudovanou ve své paži ... (14.05.2010)

Hutné, těžké, živelné, osobité, komplikované a smutné. (22.05.2010)

Príliš veľa erotiky a málo poetiky. Príliš veľa slov bez hlbšieho zmyslu. Príliš veľa nejasných myšlienok. Miš-maš. Výsledok? Sklamanie a podpriemerné hodnotenie za 2*. Bertolucci vie viac. (18.03.2012)

Odpad, ktorý sa hrá na artový film, celý čas som mal nepríjemný pocit prázdna a mrhania časom. Bertolucci vie také pekné filmy spraviť /Malý Budha, Posledný Cisár/ a také odpady /Zvodná krása, Rojkovia, Posledné tango../ Vypol som to po 1.35h, keď Marlon žiadal holku, aby mu strčila prst do zadku a že chce, aby ju trtkalo prasa až sa pozvracia a aby zjedla tie zvratky...Oficiální text distributora mi príde vtipný v zmysle ako intelektuálsky sa dá popísať odpad. Nevnímal som ani marlonovu silu osobnosti, pôsobí celý čas skôr znudene a unavene. (31.07.2016)

Bertolucci aj v tomto filme buržoazne vedomie nahlodava problematickou sexualitou hrdinov .Z filmu vyčnieva komorny existencializmus a jeho provokativnost spočiva v obscenite s akou su eroticke sceny nakrutene.Vo filme su typicke bertolucciovske urbanne scenerie a invenčna kamera evokuje modernu temu odcudzenia,erotika sa naopak stava platformou pre odvijanie mytologyckych štruktur,ktore filmu davaju ritualny charakter s očakavanym tragickym vyustenim. (03.09.2019)

Nemůžu si pomoci, ale Poslední tango v Paříži má spíše neprávem pověst šokujícího a odvážného filmu, který je potřeba vidět. Je to ale trochu jinak. V roce 1972 možná odvážné, dnes už ne. Pak to zůstává postava Marlona Branda, který film drží na alespoň lehce nadprůměrné úrovni, se svojí bolestí a traumatem. Jinak samozřejmě máslo patří na chleba. (27.10.2019)

Takovou liberální love story svět neviděl. Láska si nevybírá, a bývá mimo jiné někdy také až příliš silná, hrubá, sprostá a zničující. Nejlépe se asi k Poslednímu tangu hodí přívlastek volnomyšlenkářský. Je cítit Formanem, Polanskim, a Bertolucci mě atmosférou i vyzněním filmu hodně (a příjemně) překvapil. Naprosto lahůdková kamera. (23.09.2020)

80 % (Ci 12/2007, str. 99) (14.02.2021)

Film stojí hlavně na perfektních hereckých výkonech a neobvyklém příběhu. Vynikající Brando. (11.11.2005)

Dost divný film.Asi to má ukazovat prázdnotu, tak to docela prázdný je. Setkávání páru na neutrální půdě, aniž by o sobě něco věděli, je zajímavý, ale kdyby to bylo jen o sexu, tak nuda, naštěstí ten konec to zlomí a napraví. Marlon Brando u smrtelné postele své ženy velmi působivý (už vím u koho čerpal Tom Cruise v Magnolii). A hodně vtipný je klasický francouzský pseudointelektuál Jean Pierre Léaud, přesně jako by si odskočil z Truffautova filmu, kde se stejně francouzsky poflakuje a řeší zbytečnosti a afektovaně jedná. (24.07.2007)

Prostředí toho filmu mi přislo otravné, nudné a nechutné. Nevím, jestli z toho na někoho dýchá poetika Paříže, jestli je někdo šokován či omámen skvělým Brandem. Paříž je hnusně šedá, jako dost měst v 70. letech, sexuální scény přehnané (chápu, měly šokovat, ale před 40 lety) a Brando nevzhledný a přehraný. Samozřejmě myšlenka vztahů, anonymity a otevřenosti je super, ale obraz k tomu má být prostředníkem a ne rušivým elementem. (08.09.2010)

Táhlé, atmosferické, bolestně rozkošnické, vhodné pro unaveného pracanta, který chce u něčeho dlouho netečně odpočívat - ovšem s rizikem usnutí. O lásce ke smyslnému tělu, o podmanivosti tajemství, o skalami obehnané dětské zranitelnosti opuštěného muže, o milencích, kteří navzájem své duše poznají až nakonec. O iracionalitě a kruté nenasytnosti nikdy nevyslovených ženských tužeb. (13.03.2011)