Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Paul je Američan v strednom veku, ktorého žena spáchala samovraždu. Jeanne je mladučká Francúzska, ktorá sa čoskoro vydá za začínajúceho filmového režiséra. Obaja hľadajú nové bývanie a tak sa ocitnú naraz v opustenom byte. Ich náhodné stretnutie vyústi do anonymného sexu s osudovými následkami. Bez toho, aby si prezradili mená, začnú sa pravidelne stretávať medzi prázdnymi stenami, aby spoločne siahli až na trpké dno vášne. Jeden z najkontroverznejších filmov v dejinách kinematografie sa preslávil najmä vďaka nepokrytému zobrazeniu sexuality a explicitným erotickým scénam. Za povrchnou fasádou týchto škandálov a právnych sankcií sa však skrýva vari jedna z najnaliehavejších existenciálnych výpovedí o zúfalej potrebe ľudského dotyku. Zobrazuje dvoch hrdinov, ktorí sú si navzájom cudzincami, no autentický - aj keď krutý - kontakt s druhou bytosťou navždy zmení ich životy. Paul po manželkinej samovražde trpí zložitými pocitmi zrady i viny. Jeho srdce i myseľ sú paralyzované žiaľom, ktorý ho stravuje a nedokáže od neho nájsť úľavu. Animálny sex je pre neho jedinou možnosťou, ako prebudiť svoje zmysly k citovému vnímaniu. Jeanne zasa nenachádza vo vzťahu s mladíkom citovú plnosť a preto je fascinovaná tajomným Paulom a bez námietok napĺňa jeho brutálne erotické predstavy. Ich sebadeštruktívny vzťah je rubom lásky a nehy, napriek tomu je možno tým najpravdivejším citom v ich životoch. Hlavnú úlohu muža, hľadajúceho útechu v smútku prostredníctvom krutosti k sebe i k iným, stvárnil s hereckou bravúrou Marlon Brando, jeho hereckou partnerkou bola mladá Marie Schneiderová, ktorej kariéru navždy poznačila rola erotickej otrokyne dominantného muža. Režisérovi Bernardovi Bertoluccimu film priniesol nielen pohoršenie publika a povesť večného provokatéra, ale aj nadšenie liberálnej kritiky, ktorá ho oslavovala za oslobodenie filmového umenia z úzkoprsých noriem meštiackej morálky. (RTVS)

(viac)

Zaujímavosti (41)

  • Když Brando dorazil na první natáčecí den, měl, podle slov režiséra, na tváři „dva centimetry tlustý“ make-up. Brando, který si sám onen make-up nanesl, nechápal neutrální světelné podmínky s tlumenými světly nastolené kameramanem Vittoriem Storaroem. Bertolucci se sám ujal odstranění většiny Brandova nánosu z tváře kapesníkem. (Trainspotter)
  • Paulova story, ve které se vypraví o jeho matce, jak jej učila milovat přírodu, dokreslená vzpomínkami na Paulova psa Dutchyho, který honil zajíce v hořčičném poli, je skutečná a zakládá se na vlastních vzpomínkách Marlona Branda. (Trainspotter)
  • Krátce po evropské premiéře byli Bernardo Bertolucci, Alberto Grimaldi, Marlon Brando a samozřejmě i Maria Schneider obviněni bologneským soudem z výroby „pornografie“. Všichni ale byli brzy zproštěni viny, ale Bertolucci na pět let ztratil veškerá svá občanská práva včetně práva volit. (Trainspotter)
  • Sestříhaná verze z roku 1982 byla jen o několik málo minut kratší než původní Director’s Cut z roku 1972. (Trainspotter)
  • Astor Piazzolla, skladatel argentinského tanga, měl původně složit hudbu pro tento film a dokonce zaslal režisérovi Bertoluccimu ukázky své práce. Bertolucci však na místo něj najal pro práci na soundtracku známého jazzmana Gata Barbieriho, protože se domníval, že saxofonová sóla dodají filmu bohatou a vášnivou atmosféru. (Trainspotter)
  • Námět k filmu vzešel přímo z Bertolucciho sexuálních fantazií, když prý „jednou snil o tom, že potká na ulici krásnou neznámou ženu, se kterou následně souloží, aniž by věděl, kdo je“. (Trainspotter)
  • Marlon Brando improvizoval při většině svých dialogů, prý proto, že mu některé repliky ve scénáři nebyly jaksi po chuti. (Trainspotter)
  • Původní verze filmu trvala kolem čtyř hodin. (Rodriguez)
  • Jean-Pierre Léaud choval Marlona Branda ve velké úctě a obával se práce s ním. Proto všechny jeho scény byly natočeny v sobotu, kdy Brando odmítal pracovat. Tedy během celého natáčení se tito dva herci vůbec nesetkali. (liborek_)
  • Jean-Louis Trintignant odmietol Bertolucciho návrh na Posledné tango v Paríži a ako dôvod uvádza: "Z čisto fyzickej prudérnosti. Inak sa mi rola veľmi páčila. Bertoluccimu som aj pomáhal pri písaní scenára. Vedel som, že by to bolo pre mňa priťažké. Nikdy by som pri nakrúcaní nemal odvahu byť nemravným, takže Bertolucci by nemohol vytvoriť film podľa svojich predstáv. Mal som ho príliš rád na to, aby sa trápil. Tak sa stalo, že túto úlohu vzal Marlon Brando..." (Zdroj: Jean-Louis Trintignant: Pokojná vášeň: v rozhovoroch s André Asséom, 2002) (Rosamunde)
  • Film bol zakázaný v Chile (1973 – 1992), Taliansku (1972 – 1987), Portugalsku (1973 – 1974), Singapure, Južnej Kórei a na Novom Zélande. (Paldiny)

Súvisiace novinky

Reklama

Reklama