Čierny Panter: Navždy Wakanda

// Ryan Coogler dostal volné ruce a desítky milionů k tomu, aby natočil všeobjímající komiksárnu, v níž se bude řešit doslova a do písmene úplně všechno. Každý origin, každá ztráta, každá motivace, u všech hlavních postav, a pro jistotu několikrát za film. Nepřekvapivě snímku taková nálož témat láme záda, přitom v dílčích aspektech je to moc fajn až výborné (Riri Williams skvělá, Namor po delší době zase ikonickej záporák/antihrdina). Srovnávačkám s podobnými filmy se to bohužel nevyhne, a v konkurenci letošního Batmana pak Marvel zkrátka nenašel adekvátní odpověď, cením si ale těch ambic a líbí se mi, že opět došlo na rozšiřování světa zodpovědným a nikoli přepáleným způsobem. Druhá projekce bude. 7/10 (09.11.2022)

Návrat k tradičněji vystavěným marvelovkám z let minulých rozhodně potěší. Je fajn, že Black Panther se až na pár momentů pokouší tvářit vážně – pochopitelně v mezích superhrdinského filmu – a nedělá tu idiotské humory jako Thor. Ono to asi ani dost dobře nešlo, protože truchlení za Chadwicka Bosemana, respektive v tomhle případě za T´Challu, má být jeden z pilířů druhého Black Panthera. A je to malinko problém. Zároveň s tím truchlením totiž dostáváme docela dost nových postav, které se musí představit a podmořskou civilizaci, do jejíhož města se taky musíme podívat. A i když je to všechno pěkné a vizuálně nápadité, v první půlce jako by se zapomínalo na to, že film musí mít i děj.    Druhý Black Panther se pořádně rozjede až někdy po hodině a bohužel to přijde pozdě, protože do závěrečných titulků už nestihne Ryan Coogler pořádně zapojit do děje nové (a často i staré) hrdiny a … je tam toho prostě moc. Momenty, kdy se film alespoň na chvíli promění ve fajn politický thriller, případně když hrdinové začnou řešit víc svoje emoce a traumata, jsou zajímavé. Ale nutnost věnovat se tu obrovskému množství věcí a gradovat to celé do velkého finále, respektive velkého finále a ještě většího dobývání Wakandy v půlce, má za následek, že i ty dvě a půl hodiny jsou zkrátka příliš málo na to, aby mohli tvůrci servírovat všechno, co si chtěli navařit. Nehledě na to, že Letitia Wright bohužel nemá tolik talentu, aby utáhla hlavní roli v takhle papírově komplexním příběhu a že Riri Williams, budoucí tahoun, se zatím profiluje spíš jako uřvaná slepice než někdo, koho bych chtěl vídat na plátně častěji. (10.11.2022)

Konečně zase Marvel, po kterém jsem víc nadšená, než znuděná. Přes veškerou skepsi, která mě na začátku pohltila, se mi dostalo celkem slušného příběhu, na který se - i přes jeho délku - dobře kouká, a má navíc moc hezký soundtrack.  Škoda je, že si tvůrci nevěděli rady s tím, jak to ke konci celé rozmotat, a tak se z diváka stává svědek války, která byla ještě zbytečnější, než většina válek předešlých. Ale nebudu si to kazit... Wakanda forever, 4* (17.11.2022)

6,5/10. Je to dlouhý, ukecaný a mnohdy až překvapivě intimní. Rozhodně to nebude pro každého (zdravím nefanoušky Eternals) a hromadící se témata (více či méně zajímavá) se ne vždy bohužel funkčně dovrší a mnohdy druhý Panther působí snad až příliš zbytečně komplexně. Co si budem, pořád je to komiksový blockbuster, jen se to tentokrát snaží až do třetího aktu skrývat a místo toho brnká na city, politiku, osobní démony a konflikty dvou exotických národů. A mě to sedlo. Hlavně kvůli Namorovi a jeho Talocan říši, jenž je po nemastných trailerech tím nejzajímavějším, co film předkládá a minimálně první kontakt s lidmi byl jednou z nejpůsobivějších scén letošního MCU. Konečně tu máme plnohodnotného antagonistu a postavu s vykreslenou motivací a jasným cílem. Jak osvěžující! Do toho fantastický soundtrack, slušné potyčky tělo na tělo, sem tam nápaditá kamera a solidně vybalancovaný humor x drama dává dohromady pozitivní kousek, kterému šílené CGI, nedokreslené linky a fakticky špatné finále sice ubližuje... avšak neláme vaz. Dost v pohodě! (10.11.2022)

Asi stárnu, ale čekal jsem mnohem víc než nudné tvůrčí obkreslování podle šablon Avatara, Aquamana a ještě jednoho filmu, což by byl spoiler. Já jako chápu, že si ty filmy zákonitě musí být podobné, ale je to teda nešťastné rozhodnutí přijít s podobnou mechanikou děje v plus minus té samé dekádě, kdy si lidi ještě živě pamatujou na plastickou Pandoru a obřího vlasatce s trojzubcem. O Shurině mladé parťačce už ani nemluvě, tuhle hrdinku tak brzo spousta lidí prostě nezkousne. Napodruhé to možná bude lepší, zatím ale dojem unavenosti materiálem a až ubíjející plytkosti. [IMAX] (09.11.2022)