Čierny Panter: Navždy Wakanda

6,5/10. Je to dlouhý, ukecaný a mnohdy až překvapivě intimní. Rozhodně to nebude pro každého (zdravím nefanoušky Eternals) a hromadící se témata (více či méně zajímavá) se ne vždy bohužel funkčně dovrší a mnohdy druhý Panther působí snad až příliš zbytečně komplexně. Co si budem, pořád je to komiksový blockbuster, jen se to tentokrát snaží až do třetího aktu skrývat a místo toho brnká na city, politiku, osobní démony a konflikty dvou exotických národů. A mě to sedlo. Hlavně kvůli Namorovi a jeho Talocan říši, jenž je po nemastných trailerech tím nejzajímavějším, co film předkládá a minimálně první kontakt s lidmi byl jednou z nejpůsobivějších scén letošního MCU. Konečně tu máme plnohodnotného antagonistu a postavu s vykreslenou motivací a jasným cílem. Jak osvěžující! Do toho fantastický soundtrack, slušné potyčky tělo na tělo, sem tam nápaditá kamera a solidně vybalancovaný humor x drama dává dohromady pozitivní kousek, kterému šílené CGI, nedokreslené linky a fakticky špatné finále sice ubližuje... avšak neláme vaz. Dost v pohodě! (10.11.2022)

Z nového Black Panthera je takový soft Avatar 2. Stopáží přepálené, bez vyloženě strhujících scén, ale příběhově docela funkční se zajímavými postavami a jednoduchým jasně daným příběhem, který se nesnaží propojovat filmy a seriály z marvelovského univerza, jak je v poslední době zvykem. I přes pokus o mohutnost, dost komorní ale má to co nabídnout. (13.04.2023)

Řeknu vám, že tohle je jednoznačně jeden z nejlepších filmů MCu, nejvíc emotivní, nejvíc vážný, dá se říct že je totálně bez humoru, případně je ho tam naprosté minimum, skvěle napsané postavy, výborný padouch a úžasně zpracovaný scény pod vodou. Podvodní scény fantastické, rozhodně není na místě srovnání s Aquamanem, zde je to vše tak nějak realističtější, hmatatelnější, opravdu máte pocit, že je to pod vodou a nepůsobí to tak digitálně pohádkově nasvíceně jako v Aquamanovi, zde je hlubina opravdu temná, nasvícena pouze z letmých světel tlumených vodou, není to tak jasně barevné a zřetelné jako v Aquamanovi i postavy samotné jsou naprosto odlišné, Namor v žádném případě není Aquamanem, jsou to naprosto odlišné charaktery. Motivace Namora naprosto logická, je jasné jedním z nejlepších padouchlů MCU...všechny postavy měly dostatečný prostor a žádná nepůsobila zbytečně, žádná nebyla protivná, nejvíce bych vypíchl Shuri, Ramondu a Namora. každý se vypořádává se smrtí Tchalli po svém a Shuri společně s Ramondou budí ty největší emoce v MCu a Namor je naprosto okouzlující, působí skutečně jako bájná mýtická bytost která je navíc pro své lidi bohem a neustále to z něj vyzařuje, tohle jsem nikdy necítil z postav jako Thor nebo Loki.  Letitia tady dokazuje že prostě film utáhne, překvapila a zvládla to výborně. Ohledně Riri, není zde na sílu, spíš plní stejnou úlohu jako America v DS 2, kromě svého digitálního obleku, byla jinak velmi fajn postavou která rozhodně neotravujes. Normálně je mi jedno ale zde je také asi nejlepší hudba z celého MCu. Nebojím se říct, že je to nejvíc dospělý film MCu, rozhodně nečekejte trapnost Thora 4. Po She Hulk, Thor 4, Doctor Strange 2 je toto konečně návrat na vrchol.  Akce je zde diametrálně lepší než v předchozím díle.   Prosím víc filmů MCU takových jako Black Panther 2.   Jen jedna potitulka (09.11.2022)

Kde nic není, tam ani smrt T’Chally nebere. Tvůrci se ze své lenosti vyloženě vykašlali na budování originálního filmu, jakým byla víceméně jednička, a rozhodli se pokračováním probrečet. A je to opravdu úmorná podívaná na tuto nejdelší a nejnudnější Marvelovku. U příšerného Thora: Love and Thunder jsem měl sice permanentně oči v sloup, ale aspoň se sakra něco dělo. Zde vidím kromě potoků slz podprůměrné filmové řemeslo a velmi špatnou herečku Letitiu Wright. Ta vůbec nemá charisma a schopnosti, aby utáhla celý film jako hlavní postava. Největším kamenem úrazu je tak jako u většiny posledních Marvelovek příběh. Ten jsem doslova vyčetl z anotace k filmu a téměř ve všem jsem se trefil. Co se asi stane, když proti sobě ve filmu postavíte dva národy, které se skrývají před nepřejícím světem, a záporáka, jenž je typickým šablonovitým antihrdinou, tedy postavou, která se snaží ochránit svůj lid, jen v rámci touhy po pomstě užívá nemorální metody. Prakticky si můžete udělat u Killmongera z jedničky crl+c a ctrl+v a máte Namora. A když ne u něj, tak třeba u Magneta a řady dalších. Z tohohle mála si pak stačí poskládat celý příběh. Podvodní království vypadá přesně tak, jak si ho představují Afroameričané. Zkrátka vezměte všechny stereotypy zemí třetího světa a potopte je pod vodu. S imaginací Jamese Wana v Aquamanovi se to nedá vůbec srovnat. To mám opravdu věřit, že tento "národ" představuje celosvětovou hrozbu? Proto mi přišlo směšné, že Wakanda, nejmodernější supervelmoc na světě, PROHRAJE na svém vlastním území s podvodními mužíky, kteří jezdí na kosatkách či velrybách. A královnu pak nenapadne nic jiného, než vyvolat odvetu na širém moři. Asi tam čekala větší šance. Tohle bylo zkrátka velký špatný, ale díky své podbízivosti poletí hodnocení odborníků na Rotten Tomatoes do závratných výšin, o tom vůbec nepochybuji. (11.11.2022)

Ryan Coogler je úplně jinde oproti ostatním tvůrcům MARVELovek. A na BP:WF je vidět, že mu tahle stáj zbytečně drtí tvůrčí křídla. Takžu tu máme výborné intimní drama o vyrovnání se se ztrátou. Naposledy mě v prvních minutách dokázalo rozbrečet snad jen Vzhůru do oblak. Ale pak tu je taky povinný a dost nesmyslný akční CGI servis. Nemluvě o totálně zbytečném prostoru pro Martina Freemana. (19.11.2022)