Čierny Panter: Navždy Wakanda

„BLACK PANTHER ŽIJE!“…  Válečnická pohádka o magorovi v plavkách, kterej by mohl bejt pánem světa. Kdyby… Tak čekal jsem to horší! Je to zbytečně dlouhý, místy ukecaný, ale novej národ je fajn. Akce je ucházející, ale občas ji sráží ten tmavej vizuál. Nechci řešit, jak moc velká píčovina je příběh a už vůbec poměr černochů… Tak nějak mám zafixovaný, že Wakanda = „Black“. Prostě – když budete chtít, můžete se celkem bavit.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.)  Starej vyrazil na nákupy a přišel v plavkách. 2.) Ještě jsem se nerozloučil(a) s Chadwickem Bosemanem.  ///  Thx za titule „Vojtěch Kostiha“.                 PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ***  NAPĚTÍ  * (05.02.2023)

The Woman King meets Aquaman meets Avatar. Aneb Black Panther (téměř) bez Black Panthera. Pokračování sympatické jedničky je velkolepý a ambiciózní mišmaš, jemuž nohy nepodráží ani tak nezáviděníhodná výchozí situace (s absencí zemřelého Bosemana se ve scénáři vyrovnali vcelku důstojně), ale právě přílišné připomínání několika jiných velkých, slavných a (minimálně ve dvou případech) i lepších filmů. Navodit dojem plnohodnotného epického blockbusteru se snaživému Cooglerovi poměrně daří, držet krok (v jednotlivostech i celku) však nezvládá nejen s nejtěžší možnou konkurencí (J. Cameron), ale kupodivu ani se srovnatelnou (J. Wan). P. S. Záporák je ucházející, ale ty křidýlka na kotnících fakt nejsou cool... 65 % (20.11.2022)

Řeknu vám, že tohle je jednoznačně jeden z nejlepších filmů MCu, nejvíc emotivní, nejvíc vážný, dá se říct že je totálně bez humoru, případně je ho tam naprosté minimum, skvěle napsané postavy, výborný padouch a úžasně zpracovaný scény pod vodou. Podvodní scény fantastické, rozhodně není na místě srovnání s Aquamanem, zde je to vše tak nějak realističtější, hmatatelnější, opravdu máte pocit, že je to pod vodou a nepůsobí to tak digitálně pohádkově nasvíceně jako v Aquamanovi, zde je hlubina opravdu temná, nasvícena pouze z letmých světel tlumených vodou, není to tak jasně barevné a zřetelné jako v Aquamanovi i postavy samotné jsou naprosto odlišné, Namor v žádném případě není Aquamanem, jsou to naprosto odlišné charaktery. Motivace Namora naprosto logická, je jasné jedním z nejlepších padouchlů MCU...všechny postavy měly dostatečný prostor a žádná nepůsobila zbytečně, žádná nebyla protivná, nejvíce bych vypíchl Shuri, Ramondu a Namora. každý se vypořádává se smrtí Tchalli po svém a Shuri společně s Ramondou budí ty největší emoce v MCu a Namor je naprosto okouzlující, působí skutečně jako bájná mýtická bytost která je navíc pro své lidi bohem a neustále to z něj vyzařuje, tohle jsem nikdy necítil z postav jako Thor nebo Loki.  Letitia tady dokazuje že prostě film utáhne, překvapila a zvládla to výborně. Ohledně Riri, není zde na sílu, spíš plní stejnou úlohu jako America v DS 2, kromě svého digitálního obleku, byla jinak velmi fajn postavou která rozhodně neotravujes. Normálně je mi jedno ale zde je také asi nejlepší hudba z celého MCu. Nebojím se říct, že je to nejvíc dospělý film MCu, rozhodně nečekejte trapnost Thora 4. Po She Hulk, Thor 4, Doctor Strange 2 je toto konečně návrat na vrchol.  Akce je zde diametrálně lepší než v předchozím díle.   Prosím víc filmů MCU takových jako Black Panther 2.   Jen jedna potitulka (09.11.2022)

Kupodivu přes svoji délku film nenudí, čehož jsem se tak trochu obával. Po vizuální stránce naprosto skvělé, ale samozřejmě, obrázky nejsou všechno, leč v současném comicsovém filmu znamenají hodně. Podmořská Atlantida, tak dobře - Talokan, je nádherná a tady mě zamrzelo, že jsem kino vynechal. Kromě osudu postav je hlavním motivem válka. A ve stínu událostí poslední doby, kdy východní impérium stále dokazuje světu, že se nezměnilo a klidně , když na to přijde, smete celé lidstvo, tedy zapálí svět, je to film zneklidňující. A Namorovi, odhlížím od comicsů, bych tu nevěřil ani slovo. Je nabíledni, že se někteří diví, proč obyvatelé Wakandy jsou černí, jenže tak to s obyvateli Afriky je. Povedená marvelkovka... (13.07.2023)

Návrat k tradičněji vystavěným marvelovkám z let minulých rozhodně potěší. Je fajn, že Black Panther se až na pár momentů pokouší tvářit vážně – pochopitelně v mezích superhrdinského filmu – a nedělá tu idiotské humory jako Thor. Ono to asi ani dost dobře nešlo, protože truchlení za Chadwicka Bosemana, respektive v tomhle případě za T´Challu, má být jeden z pilířů druhého Black Panthera. A je to malinko problém. Zároveň s tím truchlením totiž dostáváme docela dost nových postav, které se musí představit a podmořskou civilizaci, do jejíhož města se taky musíme podívat. A i když je to všechno pěkné a vizuálně nápadité, v první půlce jako by se zapomínalo na to, že film musí mít i děj.    Druhý Black Panther se pořádně rozjede až někdy po hodině a bohužel to přijde pozdě, protože do závěrečných titulků už nestihne Ryan Coogler pořádně zapojit do děje nové (a často i staré) hrdiny a … je tam toho prostě moc. Momenty, kdy se film alespoň na chvíli promění ve fajn politický thriller, případně když hrdinové začnou řešit víc svoje emoce a traumata, jsou zajímavé. Ale nutnost věnovat se tu obrovskému množství věcí a gradovat to celé do velkého finále, respektive velkého finále a ještě většího dobývání Wakandy v půlce, má za následek, že i ty dvě a půl hodiny jsou zkrátka příliš málo na to, aby mohli tvůrci servírovat všechno, co si chtěli navařit. Nehledě na to, že Letitia Wright bohužel nemá tolik talentu, aby utáhla hlavní roli v takhle papírově komplexním příběhu a že Riri Williams, budoucí tahoun, se zatím profiluje spíš jako uřvaná slepice než někdo, koho bych chtěl vídat na plátně častěji. (10.11.2022)