Čierny Panter: Navždy Wakanda

Rozmáchlejší a temnější pokračování. Podobně tomu bylo i u Captaina Ameriky Winter Soldier, avšak tam se s obsáhlejším příběhem a různorodými motivacemi hlavních postav pracovalo lépe. Celek působil sevřeněji a dynamičtěji. Dvojka Panthera má ohromnou stopáž. Chce toho řici hodně, dát hodně emocí a ukázat různé světy a postavy v nich fungující. Občas se to daří lépe, občas hůře. Povětšinu času to působilo jako mix Avatara, Aquamana a libovolného dobrodružného filmu odehrávajícího se v Africe. Dá se to snést, ale na druhou návštěvu kina určitě ne. (19.11.2022)

První Black Panther byl prvním (a doposud jediným) oscarovým filmem z MCU, za což vděčí jistě svému "afroamerickému looku" a etnické atmosféře (míněno z mé strany zcela nekriticky). Po podobně laděných Eternals a Shang Chi máme opět tu čest (řádně) zavítat do Wakandy a je to obdobně okázalá a pestrobarevná jízda plná akce a honby za (ne)spravedlivou pomstou, která nabízí nejeden dechberoucí záběr. I když má film 160 minut, dokázal mě po celou stopáž zabavit a vedle nádherného (nejen podmořského) vizuálu jsem se kochal soundtrackem, kde mi v uších uvízlo zejména Con La Brisa. Ano, druhý Black Panther se může možná jevit jako zbytečný film, okatě (ale mile) oplakávajícího Chadwicka Bosemana, s nepřehlédnutelným women power vibem, nicméně mně tato MCU-verze Aquamana, řízlá aztéckou mytologií, zkrátka sedla. (12.11.2022)

Ryan Coogler nezklamal a opět naservíroval silnou superhrdinskou podívanou, která se nestydí sociálních komentářů a komplexních myšlenek. V základu se tu nejen vzdává výtečná pocta Chadwicku Bosemanovi, ale především se podařilo přijít s výtečným zakončením 4. fáze Marvel Cinematic Universe, které zvládá být nejen správně velkolepé a epické, ale skutečně dodat i něco víc. Nejenom, že opět dochází k chválihodné prezentaci kultur, ale jde též o výtečnou filmařinu, ze které jde po celou dobu vidět snaha vzdát ten nejlepší holt. Především Coogler se poté jeví jako jeden z těch filmařů, kterého by si měl Marvel Studios do budoucna hlídat a třeba (zvěstmi podpořené) režijní vedení šestých Avengers mu s klidným srdcem svěřit.... (09.11.2022)

Okázalé kostýmy, výprava, make-up, tanečky, herecké kreace a to vše pořád, pořád a pořád dokola. Zápletka začne stejně jednoduše, zbytečně a postaveně na scenáristických berličkách, jako je ve finále i vyřešena. A je to všechno úplně jedno, protože Black Panther: Wakanda nechť žije není nic víc než další vycpávkový pojící článek, jenž pro sérii nemá sebevětší význam krom toho, že nám představí nové postavy použitelné do budoucna. Těch 160 minut jsou totální ústřel, způsobený tím, že Ryan Coogler prakticky dostal bianco šek a mohl si dělat, co chtěl. Pochváleno budiž to, že se to nesnaží házet vtipy každých 5 vteřin jako Thor: Láska jako hrom, ale i tak ty drobné střípky humoru zde jsou trapné až až a trčí nad zbytkem filmu jako bolavý palec. Vizuálně je to OK a zabavit to diváky dokáže, ale pro mě je to veskrze zbytečný snímek, čili nic víc než esence celé chcípácké marvelovské fáze IV. Užitečná poznámka: Po závěrečných titulcích žádná scéna není, jděte domů. (10.11.2022)

Dobré marvelovky nechť žijí. A tohle je kupodivu ten případ, ačkoliv je mi jasné, že ne každý se mnou bude souhlasit. Prvního Panthera považuju za průměrný film a v rámci MCU jeden z nejslabších filmů. Od dvojky jsem tedy neměl prakticky žádná očekávání, dokonce jsem se spíš obával. Black Panther 2 je jakýmsi posmutnělým blockbusterem. Najdeme v něm impozantní akční scény, ale velkým tématem je tu Ztráta. Samozřejmě především ztráta Chadwicka Bosemana / prvního Panthera, která rámuje celý film, ale o něco přichází a snaží se s tím vyrovnat i další postavy - například padouch Namor. Tato slavná komiksová postava se poprvé objevuje na velkém plátně a dočkala se oproti komiksu celé řady změn... a kupodivu mezi ně nepatří absence křidýlek na nohách. Přesto se jedná o jednoho z nejzajímavějších padouchů marvelovského filmového vesmíru. Má dostatečné charisma i motivaci a jde z něho i docela strach. Když se poprví objeví na scéně jeho podmořský lid, jde o vyloženě hororovou scénu. Tato mořská říše je hezká na pohled, ale obývá válečníky, kteří jsou mimořádně silní i nelítostní. V prvním díle Panthera jsme tu měli především Black Power, nyní je tu dokonce důraz Black Female Power. A je to fajn, protože všechny představitelky jsou dobře vybrané a hrají dostatečně přesvědčivě. U Shuri je to především to, že je děsně cool, ale i to stačí. Nebudeme si nic namlouvat, z větší části to je hlavně povrchní akčňárna s cool postavami - jako většina Marvelu. A tak to máme (někteří) rádi. Podobně jako u předchozích marvelovek tu můžeme najít slušné logické díry nebo alespoň něco, co není dostatečně vysvětlené (proč třeba bojují tolik na moři, když tam mají "atlantíďani" jasnou výhodu). Je to spíš hrané na efekt. A to funguje, protože vizuálně je to krása, a dobrý výběr hudby podtrhuje působivost scén. Celkově vydařená mainstreamová komiksárna. (8/10) (27.11.2022)