Čierny Panter: Navždy Wakanda

Možná mě pomohlo i to, že jsem Black Panthera neviděl, takže jsem si užíval objevování světa Wakandy i podmořské říše Namora. Ovšem samozřejmě nejen to, za velmi kvalitní až neblockbusterový považuji  dialog mezi Shuri a Namorem.  Oceňují, že film nebyl přepálen akcí, ale velmi vhodně se dopňoval s příbehem a poznáváním hlavních postav. Vizuálně ani hudebně mě film nezklamal a když k tomu připočtu, že frčel do cíle jak ďas a aby ze mě měl Einstein radost ještě k tomu připočtu dobře vyřešení závěr bitvy, který zejména v dnešní době, plný válek, výhrůžek a napětí rozhodně nevyznívá do ztracena, docházím k rovnítku mimořádně kvalitní marvelovka, jedna z těch vůbec nejlepších. (09.11.2022)

// Ryan Coogler dostal volné ruce a desítky milionů k tomu, aby natočil všeobjímající komiksárnu, v níž se bude řešit doslova a do písmene úplně všechno. Každý origin, každá ztráta, každá motivace, u všech hlavních postav, a pro jistotu několikrát za film. Nepřekvapivě snímku taková nálož témat láme záda, přitom v dílčích aspektech je to moc fajn až výborné (Riri Williams skvělá, Namor po delší době zase ikonickej záporák/antihrdina). Srovnávačkám s podobnými filmy se to bohužel nevyhne, a v konkurenci letošního Batmana pak Marvel zkrátka nenašel adekvátní odpověď, cením si ale těch ambic a líbí se mi, že opět došlo na rozšiřování světa zodpovědným a nikoli přepáleným způsobem. Druhá projekce bude. 7/10 (09.11.2022)

Oddělení pro rasistickou diskriminaci zkurvených bílých hub a genderovou privilegizaci krutě utlačované a trestuhodně opomíjené majority středoafrických vědkyň toho tolik pokrokového a „jediný správný globální morální kompas“ na jih rudě magnetizujícího studia MRVEL vyBLMblovalo další spravedlivou a veskrze zaslouženou audiovizuální pomstu všem těm zasraným (a přes 150 let mrtvým) otrokářům a stále prokazatelně žijícím uzurpátorům a genocidérům jednoznačně civilizacetvorné, blahodárné a světohybné kultury rovníkové Afriky. No, povím vám, že já být mouřenínem, urazím se, naseru a pak všechny ty bílé korporátní zmrdy okamžitě zažaluju za pohrdání, zesměšňování a především za rasismus, neboť se jedná ještě o stupeň vypatlanější pásovou a furtdokolovou generickou obrpičovinu pro ty nejtupější barevné tužky v penálu než obvykle vymaštěný bělohomix, nápadně připomínající jedno odporně xenofobní postapo svinstvo nenávistně zkostnatělých konzervativních páprdů s Čárltnem Hestnem v hlavní roli! A český název se navíc až příliš podobá sloganu švédského otrokářského oděvního gigantu H&M – „Uganda nechť šije!“ Čili v podstatě takoví Assvendžři vs Akvavagej po lobotomii colored by Technicolor™, pokud tedy vůbec ještě lze více lobotomizovat již a priori prázdnou dutinu lebeční, plní velmi tumorné neomarxistické demagogie a rasistického protěžování, ovšem s nádherným poselstvím!!! Bratři v tom rozhodně nejsou sami, a i každý zkurvený privilegovaný Hispánec by se měl neprodleně začít omlouvat rychleji, než byste řekli Tenochtitlán, a poklekávat před Aztéky, přičemž velmi doufám, že si i Španělé uvědomí své zmrdství a v dalším zpracování El Cida bude zcela korektně hrát hlavní roli nějaký tem Cuauhtémoc Montezuma. A kdyby se to náhodou ohrálo, tak šup ještě hlouběji a pojďme si vzít na paškál ty svinské Římany! My ve střední Evropě jsme naštěstí byli probuzeni již počátkem devadesátých let minulého století, takže pokud si chcete navodit zcela totožné pocity z díla a mít naprosto stejný estetický, emocionální i intelektuální zážitek, aniž byste museli téměř tři hodiny čumět na ubíjející martýrium opakované scénáristické debility a účelové manipulace, stačí si pustit pětiminutové shrnutí od této maďarské korektně progresivní skupiny. (02.02.2023)

Marvel is not dead!!! Black Panther je povedený film, který nestaví jen na odkazu, ale dokáže si hrát s emocemi, které jsou ve filmu takřka všude. Film má poměrně delší rozjezd a někomu to může přijít až nepříjemně zdlouhavé. Mě osobně samotná stopáž nevadila a postavy tak dostaly tolik prostoru, kolik potřebovaly. Herecké výkony jsou taky hodně dobré a taková Bassett by si klidně mohla dojít pro Oscara. Představitelka Shuri se opravdu snaží a rve se srdcem za každou minutu na plátně. Namor, jenž si zde odbije svůj debut je výborně vykreslený i zahraný. Jeho postava mi přišla spíše sympatická než vyloženě záporná. Jeho důvody dávají smysl a bavilo mě na něj koukat. Jsem zvědav, jaká je jeho budoucnost v MCU. Stejně tak na postavu Riri, jejíž pokračování budeme sledovat v seriálu IRONHEART. Samotný snímek pak dobře funguje i jako Marvelovka se všemi jeho atrakcemi. Nechybí zde akce, které sice není moc. I tak si myslím, že své Highlighty si každý najde. Je celkem přehledná i svižně natočená. Za mě si odnesl největší palec hudební podkres celého snímku. Soundtrack je opravdu boží a hned letěl do playlistu. Pár výtek bych měl, ale jsou spíš menšího rázu. Např. Filmy by chtěl toho tolik říct, ale ne všechny linky se dočkají konce. Proto hodně příběhových oblouků pak vyjde vniveč. Zamrzí i pak klasicky CGI finále, ale to spíš z důvodu efektů. Natočeno je to hezky a patří k hodně intenzivní části filmu. Po bídném Thorovi a průměrném Strangeovi, je Black Panther příjemné osvěžení, které zasáhne dobrým příběhem, emoční jízdou, hereckými výkony a super záporákem. Nesnaží se zbytečně rvát do sebe camea a návaznosti na ostatní filmy. Jeho plus spočívá v zaměření se pouze na sebe (17.11.2022)

Návrat k tradičněji vystavěným marvelovkám z let minulých rozhodně potěší. Je fajn, že Black Panther se až na pár momentů pokouší tvářit vážně – pochopitelně v mezích superhrdinského filmu – a nedělá tu idiotské humory jako Thor. Ono to asi ani dost dobře nešlo, protože truchlení za Chadwicka Bosemana, respektive v tomhle případě za T´Challu, má být jeden z pilířů druhého Black Panthera. A je to malinko problém. Zároveň s tím truchlením totiž dostáváme docela dost nových postav, které se musí představit a podmořskou civilizaci, do jejíhož města se taky musíme podívat. A i když je to všechno pěkné a vizuálně nápadité, v první půlce jako by se zapomínalo na to, že film musí mít i děj.    Druhý Black Panther se pořádně rozjede až někdy po hodině a bohužel to přijde pozdě, protože do závěrečných titulků už nestihne Ryan Coogler pořádně zapojit do děje nové (a často i staré) hrdiny a … je tam toho prostě moc. Momenty, kdy se film alespoň na chvíli promění ve fajn politický thriller, případně když hrdinové začnou řešit víc svoje emoce a traumata, jsou zajímavé. Ale nutnost věnovat se tu obrovskému množství věcí a gradovat to celé do velkého finále, respektive velkého finále a ještě většího dobývání Wakandy v půlce, má za následek, že i ty dvě a půl hodiny jsou zkrátka příliš málo na to, aby mohli tvůrci servírovat všechno, co si chtěli navařit. Nehledě na to, že Letitia Wright bohužel nemá tolik talentu, aby utáhla hlavní roli v takhle papírově komplexním příběhu a že Riri Williams, budoucí tahoun, se zatím profiluje spíš jako uřvaná slepice než někdo, koho bych chtěl vídat na plátně častěji. (10.11.2022)