Čierny Panter: Navždy Wakanda

Po Avengers: Endgame to ide dolu vodou. Spomínal som to aj v iných recenziách a spomeniem to aj tu. S posledných asi siedmich Marvel filmov ma bavili až dva (Spider-Man: No Way Home a Doctor Strange: Multiverse of Madnes). Priznám sa, že ma ani prvý Čierny kocúr moc nebavil, ale prišiel tak o 20% lepší ako táto dvojka, ktorá mi paradoxne prišla lepšia a zaujímavejšia s trailerov. Rozmýšľam, že čo by som tu vyzdvihol, ale vlastne ani neviem. Viem, že Chadwick dokazal utiahnuť film ako hlavná postava a ako T’Challa bol naozaj výborný nie len vo svojej sólovke ale aj v bokovkach (Captain Amerika: Civil War). Tu v dvojke nie je žiadna taká postava, ktorá by ma bavila a Letita Wright nemá na to, aby hrala hlavnú postavu ani náhodou. Namor a jeho podvodné kráľovstvo ma tiež neoslovilo, a aj keď by som to asi nemal porovnávať s konkurenčným Aquamanom, tak ten mi prišiel ďaleko zaujímavejší, čo sa týka spracovania kráľovstva pod vodou. Na môj vkus to bolo príliš pomalé, uplakané a nezáživné. Ty čo Chadwicka a prvý film zbožňovali to asi zbožňovať budú, ale ako fungujúci film pre všetky skupiny to určite nie je. P.S: za titulkami je samozrejme ešte jedna scéna. 50% - 2* (12.02.2023)

Přiznávám, že pátou hvězdičku dávám hlavně za to, jaký je to doják, a na památku Chadwicka Bosemana. Objektivně je totiž druhý Black Panther o něco horší než jednička, a není to tím, že chybí T’Challa, ale naopak tím, že něco přebývá. Stopáž se mi zdála až příliš velkorysá, čti přehnaná, na to, co se vlastně stalo... Přitom by stačilo pár desítek minut (a ne moc dobrých digitálních efektů) ubrat, a mohl z toho být výborný akční film s uvěřitelnou politickou zápletkou a s pamětihodnými scénami, jakou je například královnin projev v OSN. Výprava je nicméně pastva pro oči, hudba pastva pro uši a nové postavy mají marvelovskému filmovému světu do budoucna určitě co nabídnout. (12.11.2022)

Návrat k tradičněji vystavěným marvelovkám z let minulých rozhodně potěší. Je fajn, že Black Panther se až na pár momentů pokouší tvářit vážně – pochopitelně v mezích superhrdinského filmu – a nedělá tu idiotské humory jako Thor. Ono to asi ani dost dobře nešlo, protože truchlení za Chadwicka Bosemana, respektive v tomhle případě za T´Challu, má být jeden z pilířů druhého Black Panthera. A je to malinko problém. Zároveň s tím truchlením totiž dostáváme docela dost nových postav, které se musí představit a podmořskou civilizaci, do jejíhož města se taky musíme podívat. A i když je to všechno pěkné a vizuálně nápadité, v první půlce jako by se zapomínalo na to, že film musí mít i děj.    Druhý Black Panther se pořádně rozjede až někdy po hodině a bohužel to přijde pozdě, protože do závěrečných titulků už nestihne Ryan Coogler pořádně zapojit do děje nové (a často i staré) hrdiny a … je tam toho prostě moc. Momenty, kdy se film alespoň na chvíli promění ve fajn politický thriller, případně když hrdinové začnou řešit víc svoje emoce a traumata, jsou zajímavé. Ale nutnost věnovat se tu obrovskému množství věcí a gradovat to celé do velkého finále, respektive velkého finále a ještě většího dobývání Wakandy v půlce, má za následek, že i ty dvě a půl hodiny jsou zkrátka příliš málo na to, aby mohli tvůrci servírovat všechno, co si chtěli navařit. Nehledě na to, že Letitia Wright bohužel nemá tolik talentu, aby utáhla hlavní roli v takhle papírově komplexním příběhu a že Riri Williams, budoucí tahoun, se zatím profiluje spíš jako uřvaná slepice než někdo, koho bych chtěl vídat na plátně častěji. (10.11.2022)

Ryan Coogler nezklamal a opět naservíroval silnou superhrdinskou podívanou, která se nestydí sociálních komentářů a komplexních myšlenek. V základu se tu nejen vzdává výtečná pocta Chadwicku Bosemanovi, ale především se podařilo přijít s výtečným zakončením 4. fáze Marvel Cinematic Universe, které zvládá být nejen správně velkolepé a epické, ale skutečně dodat i něco víc. Nejenom, že opět dochází k chválihodné prezentaci kultur, ale jde též o výtečnou filmařinu, ze které jde po celou dobu vidět snaha vzdát ten nejlepší holt. Především Coogler se poté jeví jako jeden z těch filmařů, kterého by si měl Marvel Studios do budoucna hlídat a třeba (zvěstmi podpořené) režijní vedení šestých Avengers mu s klidným srdcem svěřit.... (09.11.2022)

Nebylo to zlé, ale doufal jsem trochu víc. Nevtáhlo mě to tak, jak jsem se těšil. Ano, Mayové byli nestandardně krvelační, přesto na mě však základy konfliktu působily poněkud uměle. Wakanda Forewer, mám však pocit, že to mohla být "víc Wakanda". Asi budu muset vidět znova. ■ P.S. The Woman King se mi paradoxně svojí kompaktností líbilo víc (a dahomejské amazonky byly inspirací pro Dora Milaje v Black Panterovi). (12.11.2022)