Čierny Panter: Navždy Wakanda

// Ryan Coogler dostal volné ruce a desítky milionů k tomu, aby natočil všeobjímající komiksárnu, v níž se bude řešit doslova a do písmene úplně všechno. Každý origin, každá ztráta, každá motivace, u všech hlavních postav, a pro jistotu několikrát za film. Nepřekvapivě snímku taková nálož témat láme záda, přitom v dílčích aspektech je to moc fajn až výborné (Riri Williams skvělá, Namor po delší době zase ikonickej záporák/antihrdina). Srovnávačkám s podobnými filmy se to bohužel nevyhne, a v konkurenci letošního Batmana pak Marvel zkrátka nenašel adekvátní odpověď, cením si ale těch ambic a líbí se mi, že opět došlo na rozšiřování světa zodpovědným a nikoli přepáleným způsobem. Druhá projekce bude. 7/10 (09.11.2022)

Návrat k tradičněji vystavěným marvelovkám z let minulých rozhodně potěší. Je fajn, že Black Panther se až na pár momentů pokouší tvářit vážně – pochopitelně v mezích superhrdinského filmu – a nedělá tu idiotské humory jako Thor. Ono to asi ani dost dobře nešlo, protože truchlení za Chadwicka Bosemana, respektive v tomhle případě za T´Challu, má být jeden z pilířů druhého Black Panthera. A je to malinko problém. Zároveň s tím truchlením totiž dostáváme docela dost nových postav, které se musí představit a podmořskou civilizaci, do jejíhož města se taky musíme podívat. A i když je to všechno pěkné a vizuálně nápadité, v první půlce jako by se zapomínalo na to, že film musí mít i děj.    Druhý Black Panther se pořádně rozjede až někdy po hodině a bohužel to přijde pozdě, protože do závěrečných titulků už nestihne Ryan Coogler pořádně zapojit do děje nové (a často i staré) hrdiny a … je tam toho prostě moc. Momenty, kdy se film alespoň na chvíli promění ve fajn politický thriller, případně když hrdinové začnou řešit víc svoje emoce a traumata, jsou zajímavé. Ale nutnost věnovat se tu obrovskému množství věcí a gradovat to celé do velkého finále, respektive velkého finále a ještě většího dobývání Wakandy v půlce, má za následek, že i ty dvě a půl hodiny jsou zkrátka příliš málo na to, aby mohli tvůrci servírovat všechno, co si chtěli navařit. Nehledě na to, že Letitia Wright bohužel nemá tolik talentu, aby utáhla hlavní roli v takhle papírově komplexním příběhu a že Riri Williams, budoucí tahoun, se zatím profiluje spíš jako uřvaná slepice než někdo, koho bych chtěl vídat na plátně častěji. (10.11.2022)

Ona je Wacunta vlastně takové Švýcarsko křížené se Star Trekem. Láska a Porozumění. Je naprosto pochopitelné a oprávněné, že sdílet nerost vibratorium s pochybnou bandou bílých tlam by vedlo k naprostému zániku světa. Ale! Nechat chcípat hladem zbytek stejnobarevných kamarádů ve zbytku Afriky? No, to mi hlava nebere. Styďte se Majere...Několik nejlepších zápisů do historie filmového průmyslu: "můj nejoblíbenější kolonizátor"  "MIT vypadá jako zanedbaná škola ve Wakandě" "primitivní Apple komunikace (Máme kurva mluvící korále)" "Triumph Des Willens" Jo, sorry jako, to bylo jinde... Je mi stydno, že tahle odporná kokotina od Marvelu je v modrejch.  A Kukulkan je vlastně taky fajn týpek, jehož kult se prokazatelně obešel bez lidských obětí. Okřídlené kotníky opeřeného delfína. Hnus. (20.02.2023)

Nemá to plynulost příběhu jdoucího od začátku ke konci. Místo toho je to jako chuchvalec chaluh unášený proudem, snůška mírně propojených nápadů a vjemů bez společného drajvu. A čím déle film trvá (a že trvá sakra zbytečně dlouho), tím naléhavěji se sama sebe ptám, proč spolu tihle vůbec bojují a jestli se tam náhodou "nic neděje". Těšila jsem se na film plný cool žen, místo toho jen MCU i nadále dokazuje, že superhrdinské filmy jsou oficiálně out a že teď se nacházíme ve fázi čekání na další velkou věc. P.S.: Zvolené doprovodné písničky mi přišly děsně rušivé, jak se mám soustředit na krásu života a světa nebo na deset tisíc training montáží, když mi do toho pořád někdo zpívá. (07.02.2023)

Asi stárnu, ale čekal jsem mnohem víc než nudné tvůrčí obkreslování podle šablon Avatara, Aquamana a ještě jednoho filmu, což by byl spoiler. Já jako chápu, že si ty filmy zákonitě musí být podobné, ale je to teda nešťastné rozhodnutí přijít s podobnou mechanikou děje v plus minus té samé dekádě, kdy si lidi ještě živě pamatujou na plastickou Pandoru a obřího vlasatce s trojzubcem. O Shurině mladé parťačce už ani nemluvě, tuhle hrdinku tak brzo spousta lidí prostě nezkousne. Napodruhé to možná bude lepší, zatím ale dojem unavenosti materiálem a až ubíjející plytkosti. [IMAX] (09.11.2022)