Čierny Panter: Navždy Wakanda

Rozmáchlejší a temnější pokračování. Podobně tomu bylo i u Captaina Ameriky Winter Soldier, avšak tam se s obsáhlejším příběhem a různorodými motivacemi hlavních postav pracovalo lépe. Celek působil sevřeněji a dynamičtěji. Dvojka Panthera má ohromnou stopáž. Chce toho řici hodně, dát hodně emocí a ukázat různé světy a postavy v nich fungující. Občas se to daří lépe, občas hůře. Povětšinu času to působilo jako mix Avatara, Aquamana a libovolného dobrodružného filmu odehrávajícího se v Africe. Dá se to snést, ale na druhou návštěvu kina určitě ne. (19.11.2022)

Návrat k tradičněji vystavěným marvelovkám z let minulých rozhodně potěší. Je fajn, že Black Panther se až na pár momentů pokouší tvářit vážně – pochopitelně v mezích superhrdinského filmu – a nedělá tu idiotské humory jako Thor. Ono to asi ani dost dobře nešlo, protože truchlení za Chadwicka Bosemana, respektive v tomhle případě za T´Challu, má být jeden z pilířů druhého Black Panthera. A je to malinko problém. Zároveň s tím truchlením totiž dostáváme docela dost nových postav, které se musí představit a podmořskou civilizaci, do jejíhož města se taky musíme podívat. A i když je to všechno pěkné a vizuálně nápadité, v první půlce jako by se zapomínalo na to, že film musí mít i děj.    Druhý Black Panther se pořádně rozjede až někdy po hodině a bohužel to přijde pozdě, protože do závěrečných titulků už nestihne Ryan Coogler pořádně zapojit do děje nové (a často i staré) hrdiny a … je tam toho prostě moc. Momenty, kdy se film alespoň na chvíli promění ve fajn politický thriller, případně když hrdinové začnou řešit víc svoje emoce a traumata, jsou zajímavé. Ale nutnost věnovat se tu obrovskému množství věcí a gradovat to celé do velkého finále, respektive velkého finále a ještě většího dobývání Wakandy v půlce, má za následek, že i ty dvě a půl hodiny jsou zkrátka příliš málo na to, aby mohli tvůrci servírovat všechno, co si chtěli navařit. Nehledě na to, že Letitia Wright bohužel nemá tolik talentu, aby utáhla hlavní roli v takhle papírově komplexním příběhu a že Riri Williams, budoucí tahoun, se zatím profiluje spíš jako uřvaná slepice než někdo, koho bych chtěl vídat na plátně častěji. (10.11.2022)

První Black Panther byl prvním (a doposud jediným) oscarovým filmem z MCU, za což vděčí jistě svému "afroamerickému looku" a etnické atmosféře (míněno z mé strany zcela nekriticky). Po podobně laděných Eternals a Shang Chi máme opět tu čest (řádně) zavítat do Wakandy a je to obdobně okázalá a pestrobarevná jízda plná akce a honby za (ne)spravedlivou pomstou, která nabízí nejeden dechberoucí záběr. I když má film 160 minut, dokázal mě po celou stopáž zabavit a vedle nádherného (nejen podmořského) vizuálu jsem se kochal soundtrackem, kde mi v uších uvízlo zejména Con La Brisa. Ano, druhý Black Panther se může možná jevit jako zbytečný film, okatě (ale mile) oplakávajícího Chadwicka Bosemana, s nepřehlédnutelným women power vibem, nicméně mně tato MCU-verze Aquamana, řízlá aztéckou mytologií, zkrátka sedla. (12.11.2022)

Kdyby se tenhle film místo ve vodě tématicky rochnil v jednotlivých nuancích africký a mezoamerický subkultury – a zaměřoval se spíš na nejrůznější zvyky a tradice, díky čemuž by naplno využil svůj výpravný rozměr – šlo by o prvotřídní komiksový blockbuster, který by opět ukázal svůj subžánr v novým alternativním světle. Wakanda Forever totiž vyniká v komorních, dramatických a čistě emocionálních momentech kde všechno stojí a padá na dialozích – zatímco když dojde na digibordel a akční pasáže [slow-motiony jak od Snydera fakt nefungujou], tak akutně strádá v poutavosti. Koncept "z vedlejších postav jsou postavy hlavní" je oproti jedničce víc než zajímavý, jenže za tu takřka tříhodinovou stopáž se zde probere všechno, a zároveň nic – ačkoliv onen build-up je neskutečně pečlivej [za což určitě palec hore], kauzalita mezi jednotlivými příběhovými linkami je dost nepřirozená a příběh tak působí hodně nekonzistentně. Každopádně hlavní hvězda večera, ikonický anti-hrdina Namor, je neskutečnej sympaťák, protože Tenoch Huerta je fakt top notch castingová volba a dream cum tru pro každýho fanboye i fangirl – a právě o to víc zamrzí, že jak jeho postava [jeho origin-story mohl být zakomponován mnohem lépe a komplexněji], tak samotná podmořská říše Talokan [z který rozmanitost stříká jak z fontány] nedostane tolik prostoru.... V porovnání se zbytkem marveláckého repertoáru je tak Wakanda Forever standard, přesto jde celkově vzato o jednu z těch kvalitnějších marvelovek so far. Seriózní tón Marvelu fakt sluší, takže tohle je určitě směr, kterým by se měl do budoucna vydat. Hudební doprovod Ludwiga Göranssona mimochodem naprosto fenomenální a tvoří nedílnou součást zážitku.... VERDIKT: 7 GRIOTek z 10, kdyby nešlo o tak důstojnej tribute Chadwicku Bosemanovi (MCU intro jakože wau), šel bych i níž. Každopádně mnohonásobně lepší než jednička, to je bez debat. (09.11.2022)

Ona je Wacunta vlastně takové Švýcarsko křížené se Star Trekem. Láska a Porozumění. Je naprosto pochopitelné a oprávněné, že sdílet nerost vibratorium s pochybnou bandou bílých tlam by vedlo k naprostému zániku světa. Ale! Nechat chcípat hladem zbytek stejnobarevných kamarádů ve zbytku Afriky? No, to mi hlava nebere. Styďte se Majere...Několik nejlepších zápisů do historie filmového průmyslu: "můj nejoblíbenější kolonizátor"  "MIT vypadá jako zanedbaná škola ve Wakandě" "primitivní Apple komunikace (Máme kurva mluvící korále)" "Triumph Des Willens" Jo, sorry jako, to bylo jinde... Je mi stydno, že tahle odporná kokotina od Marvelu je v modrejch.  A Kukulkan je vlastně taky fajn týpek, jehož kult se prokazatelně obešel bez lidských obětí. Okřídlené kotníky opeřeného delfína. Hnus. (20.02.2023)