Čierny Panter: Navždy Wakanda

Z nového Black Panthera je takový soft Avatar 2. Stopáží přepálené, bez vyloženě strhujících scén, ale příběhově docela funkční se zajímavými postavami a jednoduchým jasně daným příběhem, který se nesnaží propojovat filmy a seriály z marvelovského univerza, jak je v poslední době zvykem. I přes pokus o mohutnost, dost komorní ale má to co nabídnout. (13.04.2023)

Tak tohle bylo hodne spatny, ani prvni dil nebyl nic extra, ale tohle je jeste o level horsi. Naprosto prestrelena stopaz, kde se furt dokola resi to samy, mix vzpominani na Bosemana a predstavovani novyho naroda, kterej ale vypada jak trapnej pribuznej Aquamana potazmo obyvatel Pandory a k tomu asi ten nejsmesnejsi zaporak z celyho MCU, fakt nechapu, ze moh nekdo myslet vazne sem dat nejakyho homouse s kridylkama na kotnicich. A kdyz uz dojde na nejakou akci, tak to opet vypada v lepsim pripade jak vykradacka jinejch filmu a v tom horsim smesne. Jediny, co to jakz takz zachranuje, je pekna vizualni stranka, slusny triky a uchazejici hudba. A herci by taky nebyli tak spatny, kdyby ovsem meli co hrat. Nakonec jsem to pretrpel do konce, ale jen proto, ze jsem chtel mit komplet 4. fazi. (10.07.2023)

První Black Panther byl prvním (a doposud jediným) oscarovým filmem z MCU, za což vděčí jistě svému "afroamerickému looku" a etnické atmosféře (míněno z mé strany zcela nekriticky). Po podobně laděných Eternals a Shang Chi máme opět tu čest (řádně) zavítat do Wakandy a je to obdobně okázalá a pestrobarevná jízda plná akce a honby za (ne)spravedlivou pomstou, která nabízí nejeden dechberoucí záběr. I když má film 160 minut, dokázal mě po celou stopáž zabavit a vedle nádherného (nejen podmořského) vizuálu jsem se kochal soundtrackem, kde mi v uších uvízlo zejména Con La Brisa. Ano, druhý Black Panther se může možná jevit jako zbytečný film, okatě (ale mile) oplakávajícího Chadwicka Bosemana, s nepřehlédnutelným women power vibem, nicméně mně tato MCU-verze Aquamana, řízlá aztéckou mytologií, zkrátka sedla. (12.11.2022)

Skromná, citlivá a uctivá pieta ikony, která z nepochopitelných důvodů je ve filmu, který trvá ke třem hodinám. Méně je někdy opravdu více a bez několika akčních scén bych se v klidu obešel. Ať už to bylo kvůli rozpočtu nebo náročnosti natáčení, první polovina filmu se prakticky celá odehrává ve tmě, šeru či pod vodou pokaždé, kdy se schyluje k boji nebo se děje něco obzvlášť dramatického. Nedokážu vysvětlit, jak může poslední sbohem Chadwicku Bosemanovi, terapeutický návod, jak se vyrovnat s odchodem blízké osoby, politický thriller, souboj říší a snaha překročit vlastní stín fungovat dohromady, ale přece jen se to povedlo. Snad díky fenomenální Angele Bassett, snad díky dlouho odkládanému, ale ve své nevyhnutelnosti efektnímu objevení se titulního obleku. 70% (07.07.2023)

Okázalé kostýmy, výprava, make-up, tanečky, herecké kreace a to vše pořád, pořád a pořád dokola. Zápletka začne stejně jednoduše, zbytečně a postaveně na scenáristických berličkách, jako je ve finále i vyřešena. A je to všechno úplně jedno, protože Black Panther: Wakanda nechť žije není nic víc než další vycpávkový pojící článek, jenž pro sérii nemá sebevětší význam krom toho, že nám představí nové postavy použitelné do budoucna. Těch 160 minut jsou totální ústřel, způsobený tím, že Ryan Coogler prakticky dostal bianco šek a mohl si dělat, co chtěl. Pochváleno budiž to, že se to nesnaží házet vtipy každých 5 vteřin jako Thor: Láska jako hrom, ale i tak ty drobné střípky humoru zde jsou trapné až až a trčí nad zbytkem filmu jako bolavý palec. Vizuálně je to OK a zabavit to diváky dokáže, ale pro mě je to veskrze zbytečný snímek, čili nic víc než esence celé chcípácké marvelovské fáze IV. Užitečná poznámka: Po závěrečných titulcích žádná scéna není, jděte domů. (10.11.2022)