Zbaľ prachy a vypadni!

G. Ritchie prišiel so štýlom rozprávania, ktorý potom ešte úspešnejšie, ako cez šablónu použil vo filme Podfuck a časom aj v iných, ale už nie tak úspešne. Nájdeme tu mnoho spoločných prvkov ako mnoho postáv, šialené náhody, vtipné hlášky, tvrdý chlapi, šialený mafiáni a občas nejaký ten blbec. Režisérov rukopis je v obidvoch filmoch okamžite rozpoznateľný. Nemá zmysel komentovať divoký príbeh plný náhod a nečakaných zvratov, ale za zmienku stojí určite spevák Sting, ktorého som videl prvý krát a zahral slušne. Na plný počet to nebolo, ale inak slušne uletená gangsterka. 80%. (31.12.2015)

Sbal prachy a vypadni mají v mých očích jednu jedinou nevýhodu - již dříve jsem viděl Podfu(c)k, který je ještě o něco vypiplanější, vtipnější a prostě lepší variací na podobné téma. Lock, Stocku ale už nikdo neodpáře, že pro svět filmu objevilo Jasona Stathama a Vinneho Jonese, kteří se tady sice ještě drží na uzdě, o to více to však rozjedou v již zmíněném Podfu(c)ku. Guye nemíním srovnávat s Quentinem Tarantinem (mě nějak status kultovního režiséra kolem Quentina míjí obloukem), Ritchie je svůj, má svůj osobitý styl vyprávění a jeho filmy jsou dotáhlejší do ještě větší absurdity v dobrém smyslu slova. Asi třikrát jsem během sledování dostal záchvat smíchu (rozbitý stůl, "a ty ses tu vzala kde?", "nesnáším dopraváky"), zbytek jsem uznale kroutil hlavou, ale přeci jen to na plné hodnocení film nevytáhl. Nebýt Podfu(c)ku... (10.03.2009)

Existuje cirka deset způsobů, kterak převést účinně na plátno dialog dvou lidí. Osvědčenou a dnes malinko opotřebovanou formuli (i) záběr / protizáběr lze šikovně obohatit (ii) o prostřihy na postavy z profilu (Kawasakiho růže), popř. se nabízí (iii) oživit fádní konverzační scénu rotací kamery v rozmezí šedesáti stupňů mezi tvářemi obou hovořících (Vicky Cristina Barcelona), přičemž ona rafinovanost spočívá v tom, že se tím vyhneme střihu. Kromě toho můžeme (iv) kamerou kroužiti kolem do hovoru zabraných hrdinů (TDK), což patrně shledáme za progresivnější postup než (v) rozestavět postavy u stolu a zabírat jen z jedné strany. Zmiňovaný pátý postup vyobcovává diváka mimo dění a navrací kinematografii k malířství, k jedné dominantní perspektivě, zatímco čtvrtý postup je symetričtější, vzdušnější, filmu vlastnější a více pozornější k divákovi, protože jej umísťuje všude po scéně. Co tu máme dále? Andreje Tarkovského, který kladl (vi) postavy při rozhovorech do jednoho záběru, obličeji nasměrovanými od sebe, jak to známe z Andreje Rubleva a Stalkera, zalaškoval si s tím i Spielberg při objetí Cruise a S. Morton v Minority Report. Připomeňme, že tím Tarkovskij nemínil trapně podtrhávat komunikační bariéry; šlo mu o osobité výrazové prostředky, které mu byly nástrojem poznání reality a osvojením světa, protože pouze tehdy, má-li režisér svůj vlastní pohled na věci, stává se z něj filosof a umělec a z filmu umělecké dílo. Za další možno při dialogu (vii) natěsnat celičký herecký ansámbl k sobě do jednoho záběru, (viii) užít splitscreenu (a vtipně zrušit polyekranovou iluzi tím, že se vzdálené postavy při meziměstském telefonním hovoru vzdor dělící čáře začnou mlátit po hlavě jako v Haunted World of El Superbeasto), anebo (ix) provést syntézu výše uvedeného ve filmech řízených pravidly intermediality, která je založena na vzájemných kolizích, průnicích a transformacích mediálních forem (nikoliv na jejich bezproblémovém soužití, jako je tomu v případě multimediality). Ritchie rozšířil už tak bohatou abecedu dialogu pastišem sovětské filmové avantgardy o další zbrusu novou fintu: (x) při dialogu se drží formule záběr / protizáběr, ale jednu postavu bere často v detailu zblízka a druhou zdálky, parafrázujíc tím heroizující podhled a k němu opoziční nadhled, poněvadž postava blíže se zdá být autoritativnější, naproti tomu postava v dálce subtilnější a co nevidět bez života. (11.09.2010)

Parádní kousek, dnes už možná kultovní. Skvěle obsazené role malých zlodějíčků, v malém, leč výrazném štěku Danny John-Jules z Red Dwarfa (pokud jste ho nepostřehli, je to ten barman co vypráví historku o Rory Breakerovi :)) , vtipy černé až absurdní, za málo peněz hodně muziky a všemu vévodí Vinnie Jones. Filmový materiál, mám-li použít Tylerova slova, jako když celuloid polejete whisky. A super hudba k tomu....Ministr zdravotnictví varuje - pěstování marihuany ve velkém způsobuje ztrátu prstů na nohách:) (22.01.2003)

Čistě britská práce s detailně propracovaným scénářem, spoustou režisérských nápadů (opuštění karetního ringu, pijatika v tátově baru) a nádherně překombinovaným koncem. To slovo, které hledáte je: „Díky, Guyi!“ Vězte, že nebylo moudré filmového debutanta Vinnieho rozohnit ani v jeho předchozí kariéře, neboť se pak váš návrat z nemocnice mohl krýt s termínem vyblednutí vašeho opálení.. (01.09.2008)