Zbaľ prachy a vypadni!

Zápletka filmu je chválihodná, režie Guye Ritchie stylově klipová, ale ten zbytek... Herci jako ze dřeva vyřezaní, dialogy žádná sláva a hlášky se sice konají, ale většinou vyšumí do prázdna. Když jsem film viděl poprvé, užil jsem si ho přímo čtyřhvězdičkově (hlavně díky dobře sešroubované zápletce), ale s odstupem času při druhém shlédnutí už nic zajímavého nenacházím. (09.02.2005)

Existuje cirka deset způsobů, kterak převést účinně na plátno dialog dvou lidí. Osvědčenou a dnes malinko opotřebovanou formuli (i) záběr / protizáběr lze šikovně obohatit (ii) o prostřihy na postavy z profilu (Kawasakiho růže), popř. se nabízí (iii) oživit fádní konverzační scénu rotací kamery v rozmezí šedesáti stupňů mezi tvářemi obou hovořících (Vicky Cristina Barcelona), přičemž ona rafinovanost spočívá v tom, že se tím vyhneme střihu. Kromě toho můžeme (iv) kamerou kroužiti kolem do hovoru zabraných hrdinů (TDK), což patrně shledáme za progresivnější postup než (v) rozestavět postavy u stolu a zabírat jen z jedné strany. Zmiňovaný pátý postup vyobcovává diváka mimo dění a navrací kinematografii k malířství, k jedné dominantní perspektivě, zatímco čtvrtý postup je symetričtější, vzdušnější, filmu vlastnější a více pozornější k divákovi, protože jej umísťuje všude po scéně. Co tu máme dále? Andreje Tarkovského, který kladl (vi) postavy při rozhovorech do jednoho záběru, obličeji nasměrovanými od sebe, jak to známe z Andreje Rubleva a Stalkera, zalaškoval si s tím i Spielberg při objetí Cruise a S. Morton v Minority Report. Připomeňme, že tím Tarkovskij nemínil trapně podtrhávat komunikační bariéry; šlo mu o osobité výrazové prostředky, které mu byly nástrojem poznání reality a osvojením světa, protože pouze tehdy, má-li režisér svůj vlastní pohled na věci, stává se z něj filosof a umělec a z filmu umělecké dílo. Za další možno při dialogu (vii) natěsnat celičký herecký ansámbl k sobě do jednoho záběru, (viii) užít splitscreenu (a vtipně zrušit polyekranovou iluzi tím, že se vzdálené postavy při meziměstském telefonním hovoru vzdor dělící čáře začnou mlátit po hlavě jako v Haunted World of El Superbeasto), anebo (ix) provést syntézu výše uvedeného ve filmech řízených pravidly intermediality, která je založena na vzájemných kolizích, průnicích a transformacích mediálních forem (nikoliv na jejich bezproblémovém soužití, jako je tomu v případě multimediality). Ritchie rozšířil už tak bohatou abecedu dialogu pastišem sovětské filmové avantgardy o další zbrusu novou fintu: (x) při dialogu se drží formule záběr / protizáběr, ale jednu postavu bere často v detailu zblízka a druhou zdálky, parafrázujíc tím heroizující podhled a k němu opoziční nadhled, poněvadž postava blíže se zdá být autoritativnější, naproti tomu postava v dálce subtilnější a co nevidět bez života. (11.09.2010)

Ne tak vostry jako Snatch, ale presto slusna jizda. Na to, ze jde o Ritchieho prvni film to zvlad fakt na jednicku. Ritchie postupne predstavuje jednotlivy postavy a kazdou dostava do nejake situace. A i kdyz se zda, ze vsechny ty situace spolu nijak zvlast nesouvisej, nakonec se to vsechno zamota a propoji a vsechno speje k zaverecny konfrontaci. A ze je fakt poradna. Proste do nejmensiho detailu vybrousenej scenar, to je to, diky cemu si film zaslouzi takle vysoke hodnoceni. Samozrejme musim pochvalit i stylovou kameru, sviznou rezii, drsnou hudbu a v pohode hrajici herce, navic je na vsechny rovnomerne soustredena pozornost a neni tu zadnej hlavni hrdina. Proste vynikajici, misty cerna, krimi komedie. (26.04.2007)

Možná Ritchie převzal žánr hláškovacích gangsterek od Tarantina, ale jak tady, tak hlavně ve Snatchi dokázal, že se Quentin se svými prvotinami může jít klouzat. Asi nikdy nepochopím, jak se dá vymyslet scénář s takovými postavami (černoch z baru mluví za všechny), dějem (půl milionu, zhulenci, kulomet, strážník a spousta dalšího) a režijními vychytávkami, jimiž Guy úplně srší. Pohodový soundtrack, začátek nové éry a vznik kultovní parády. (19.02.2006)

Anglický režisér a scénarista Guy Ritchie (Gay v piči) ma nikdy nedokázal svojou filmovou tvorbou zaujať. Snímok "Zbaľ prachy a vypadni!" je vlastne jeho jediný titul, ktorý som dokázal pred rokmi dopozerať až do konca. Teraz som sa ku nemu znova vrátil, že si ho opäť kuknem. No druhý krát som to až do konca veru nezvládol. Nechcem tvrdiť, že je to špatný film. Má svoje kvality a iste si našiel mnoho nadšených divákov. Mne však Ritchieho coolový britský gangsterský štýl moc nepasuje. Takže som to po pár minútach zbalil a vypadol radšej von na pivo. *** (05.07.2017)