Réžia:
Guy RitchieScenár:
Guy RitchieKamera:
Tim Maurice-JonesHrajú:
Jason Flemyng, Dexter Fletcher, Nick Moran, Jason Statham, Steven Mackintosh, Nicholas Rowe, Vinnie Jones, Lenny McLean, Peter McNicholl, P. H. Moriarty (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Šikovný hráč Eddie a jeho kamaráti dajú dohromady 100000 libier v nádeji, že ich Eddie dokáže počas kartovej hry slušne rozmnožiť. Narazí však na profesionálov a tak majú Eddie s kamarátmi namiesto výhry na krku dlh pol milióna libier. Keď ich do týždňa nezoženú, budú mať veľké problémy a tak vymyslia rafinovaný plán - olúpiť lupičov, ktorí sa chystajú olúpiť drogových dealerov. Bláznivá jazda londýnskym podsvetím sa môže začať. (RTVS)
(viac)Videá (3)
Recenzie (878)
Čistě britská práce s detailně propracovaným scénářem, spoustou režisérských nápadů (opuštění karetního ringu, pijatika v tátově baru) a nádherně překombinovaným koncem. To slovo, které hledáte je: „Díky, Guyi!“ Vězte, že nebylo moudré filmového debutanta Vinnieho rozohnit ani v jeho předchozí kariéře, neboť se pak váš návrat z nemocnice mohl krýt s termínem vyblednutí vašeho opálení.. ()
Podobnost tohoto filmu spolu s novějším Podfu(c)kem se nezapře a díky stejné režii se asi ani nevyhne srovnání. Když tedy dojde na nože, novější "verze" vyhrává díky větší detailnosti a svižnosti. Sbal prachy a vypadni se ale i tak může chlubit naprosto skvělým scénářem nebo výbornými postavami s charismatickými přízvuky či hláškami. Nejvíce však potěší samotný závěr, který po skvělé a vtipné jízdě dozajista odrovná každého diváka. [85%] ()
85% - Stejně jako v Podfu(c)ku tu Ritchie rozehrává rozsáhlou hru s tolika hráči, že docela trvá, než si člověk uvědomí, který je který, co dělá, pro koho to dělá, kdo je proti němu atd. Příběh samotný je v jednu chvíli tak zamotaný, že orientovat se v něm je velmi složité, ale s vypětím sil jsem to zvládl. Scénář je brilantní! Zdá se, že je někdo z nich úplně v hajzlu a najednou bum a je v pohodě a v hajzlu je někdo jinej a pak zase jinak... no nářez. Někdy mi však zvraty v ději přišly až moc vykonstruované, takže 85% je myslím tak akorát... ()
Existuje cirka deset způsobů, kterak převést účinně na plátno dialog dvou lidí. Osvědčenou a dnes malinko opotřebovanou formuli (i) záběr / protizáběr lze šikovně obohatit (ii) o prostřihy na postavy z profilu (Kawasakiho růže), popř. se nabízí (iii) oživit fádní konverzační scénu rotací kamery v rozmezí šedesáti stupňů mezi tvářemi obou hovořících (Vicky Cristina Barcelona), přičemž ona rafinovanost spočívá v tom, že se tím vyhneme střihu. Kromě toho můžeme (iv) kamerou kroužiti kolem do hovoru zabraných hrdinů (TDK), což patrně shledáme za progresivnější postup než (v) rozestavět postavy u stolu a zabírat jen z jedné strany. Zmiňovaný pátý postup vyobcovává diváka mimo dění a navrací kinematografii k malířství, k jedné dominantní perspektivě, zatímco čtvrtý postup je symetričtější, vzdušnější, filmu vlastnější a více pozornější k divákovi, protože jej umísťuje všude po scéně. Co tu máme dále? Andreje Tarkovského, který kladl (vi) postavy při rozhovorech do jednoho záběru, obličeji nasměrovanými od sebe, jak to známe z Andreje Rubleva a Stalkera, zalaškoval si s tím i Spielberg při objetí Cruise a S. Morton v Minority Report. Připomeňme, že tím Tarkovskij nemínil trapně podtrhávat komunikační bariéry; šlo mu o osobité výrazové prostředky, které mu byly nástrojem poznání reality a osvojením světa, protože pouze tehdy, má-li režisér svůj vlastní pohled na věci, stává se z něj filosof a umělec a z filmu umělecké dílo. Za další možno při dialogu (vii) natěsnat celičký herecký ansámbl k sobě do jednoho záběru, (viii) užít splitscreenu (a vtipně zrušit polyekranovou iluzi tím, že se vzdálené postavy při meziměstském telefonním hovoru vzdor dělící čáře začnou mlátit po hlavě jako v Haunted World of El Superbeasto), anebo (ix) provést syntézu výše uvedeného ve filmech řízených pravidly intermediality, která je založena na vzájemných kolizích, průnicích a transformacích mediálních forem (nikoliv na jejich bezproblémovém soužití, jako je tomu v případě multimediality). Ritchie rozšířil už tak bohatou abecedu dialogu pastišem sovětské filmové avantgardy o další zbrusu novou fintu: (x) při dialogu se drží formule záběr / protizáběr, ale jednu postavu bere často v detailu zblízka a druhou zdálky, parafrázujíc tím heroizující podhled a k němu opoziční nadhled, poněvadž postava blíže se zdá být autoritativnější, naproti tomu postava v dálce subtilnější a co nevidět bez života. ()
Film mě nijak moc nelákal, abych se na něj podíval, ale když je v topce, tak musím no. :D Naštěstí se to přehouplo do takového stavu, že mě to moc bavilo. Takovýhle vtipný propletení mě baví a jsem rád za to jak to dopadlo. Jen ten konec mě štval. Zachránili prachy nebo ne? Nemám rád filmy, když si konec musím domyslet. :D ()
Galéria (35)
Zaujímavosti (38)
- Film byl věnován Lenny McLeanovi. Bohužel představitel Barryho zemřel přesně měsíc před premiérou filmu. Mimochodem, než se stal hercem, živil se jako boxer bez rukavic. (don corleone)
- Guy Ritchie chtěl původně do filmu investovat 20 milionů liber, což byl neskutečně přestřelený rozpočet. Proto musel hodně škrtat a nakonec si půjčil i od příbuzných. Částka byla pro začínajícího režiséra hodně nerealistická, Guy ji nakonec srazil na 800 tisíc liber. (pornogrind)
- Komentátor fotbalového zápasu v hospodě při označení hráčů na hřišti pro ně použije jména Guy Ritchie (režisér filmu) a Matthew Vaughn (producent). (don corleone)
Reklama