Helene

Najsilnejšie boli záverečné ukážky obrazov Heleny Schjerfbeckovej. Musím uznať, že jej tvorba má niečo do seba, skvele zodpovedá fínskemu prostrediu a odzrkadľuje jeho šedé odtiene. Takisto niektoré exteriérové scény spĺňali moje estetické nároky. Celkovo sa ale bohužiaľ jedná o pomerne mdlý a nevýrazný životopisný počin. O strhnutie jednej hviezdy sa navyše postarali dialógy hlavných postáv mľaskajúcich pri jedle (to je niečo, čo ma vytáča do nepríčetna), ktoré sa vo filme zopakovali dokonca dvakrát. (07.03.2023)

Patrím medzi milovníkov umenia a taktiež Fínska, takže som bol na Helene pochopiteľne zvedavý. Táto utiahnutá žena mala pomerne smutný a samotársky život, no napriek tomu, že sa sama tak podceňovala, zaradila sa medzi najslávnejšie fínske maliarky celkovo. Mne osobne sa jej realistické maľby až tak nepáčia, ale v porovnaní s inými jej súčasníkmi to bolo ešte celkom pôsobivé. Čo sa týka filmu, mám pocit, že to bolo až príliš natiahnuté a kľudne by sa to zmestilo aj do 80 minút. Bolo tu množstvo lyrických a hluchých fáz, ktoré spôsobili pomerne strnulé tempo celého filmu. Kvôli tomu, len 3* (02.04.2023)

Pekný životopisný príbeh približujúci skôr osobnosť fínskej maliarky Helene Schjerfbeckovej ako jej život. V podstate ide o romantický príbeh Heleninej nenaplnenej lásky, ktorý však je len červenou niťou vinúcou sa jej životom v ústraní konzervatívneho fínskeho vidieka. Produkcia je kvalitná a citlivo prekladá dej akoby lyrickými pasážami bez dialógov vyplnené len hudbou, v ktorých môžeme vnímať krásu krajiny, obrazu alebo citové pohnutia hrdinov. Herci hrajú výborne a najmä Laura Birn zvládla výborne náročnú úlohu častokrát vyjadrovať citové rozpoloženie bez slov.. 70% (22.10.2023)

Žila v ústraní, stýkala se s pár lidmi, malovala si po svém. Finové vzdávají hold své malířce a krásné finské přírodě. Její život nebyl snadný a musel být i úmorný, její dílo přetrvalo. Hezký životopisný snímek bez větších vzruchů než jedno milostné zklamání, hašteření s matkou a snaha o uznání své práce a to i v rámci rodiny. Nebyla agentka tajných služeb, byla malířka malující niterné obrazy – takže film je poklidný a zádumčivý, o dělnici umění. (23.03.2023)

Nádherný film. Výjimečná kamera, která stoprocentně souzní s atmosférou maleb. Každý záběr je uměleckým dílem. Obsažným, teskným. Redukováním barevnosti v interiérech na hnědou, černou a špinavě bílou vyniká každý pramínek světla, který se dere přes záclony, každý plamen svíčky. Hra se světlem v interiéru je neskutečně působivá. Smutek hlavní hrdinky je prostřednictvím věcí, nábytku i oprýskaných dveří přímo hmatatelný. Interiéry bez barvy kontrastují s krajinou, jež je naopak prosluněná, plná lučních květů a rozkvetlých stromů. Pastva pro oči! Laura Birn autentičtější být nemůže. Vnímáme její pochyby, vnitřní  nespokojenost, bezradnost ve vyjádření citů. Jak by je také mohla umět vyjádřit, když je sama od matky necítí... A tak se hlavní hrdinka ukotvuje ve věcech praktických, třeba v pravidelném úklidu, který ji ovšem netěší. Kamera velmi často ulpívá na její tváři, protože právě autoportréty a portréty tvořily velkou část ženiny tvorby. Výborně propracovaná postava. Skvěle zahrána. Zvuková stránka (hudba i například zvuk deště) za vizuálem nezaostává. Film mi představil umělkyni, kterou jsem neznala a kterou si určitě vygúglím. (02.08.2024)