Káčerovo

Káčerovo ma zastihlo až v staršom veku (10/11 rokov), keď som už bol oddaný fanúšik egmonťáckeho časopisu Káčer Donald. Aj preto ma seriál nikdy až tak nechytil. Seriálu chýba skoro všetko, čo bolo tak geniálne na komiksoch. Hlavným záporom je akčný dej, kde hlavné postavy lietajú po celom svete a čakajú ich rôzne nástrahy. V podstate je to viac Indiana Jones (nuž, rok vzniku...) ako univerzum Káčera Donalda. Na komiksoch som miloval tú úžasnú ničím nerušenú atmosféru fiktívneho sveta s vlastnými pravidlami a absolútnu voľnosť príbehov, ktoré raz boli o tom a inokedy o niečom úplne inom (a stále boli originálne a vtipné - veď aj Inception vykráda jeden komiks Káčera Donalda). To všetko seriálu chýba - je až príliš spätý s našim svetom a je až príliš zameraný na akčnú dejovú líniu. Nehovoriac o tom, že charaktery postáv (obzvlášť Strýko Držgroš) sú značne posunuté. No stále sú to káčatá z Káčerova... (07.12.2010)

Jo jo. Viděl jsem to v 16 letech, kdy to sem poprvé přišlo, a celkem se mi to líbilo. I když kvůli jisté uvřískanosti a dravosti těch tří synovců, o strýčkovi nemluvě, jsem dával přednost Rychlé rotě. Ovšem teď na to koukám znovu a nudou zívám. Asi je to tím, že jsem vyrostl z dětských střevíčků, na písek chodím tak maximálně dvakrát tejdně, a taky tím, v mém srdci se již napevno usídlil ptakopysk Perry, který se s těmahle kačerama vypořádá jediným plácnutím svého ocasu, že jim ani příručka nepomůže! (26.09.2013)

Implementace kapitalistických symbolů do mladých myslí diváků TV. V ČR rozhodně aktuální v 90. letech po revoluci, kdy jsem seriál viděl i já. Vysoké hodnocení svědčí o naprosté neprozřetelnosti, které jsem zpočátku taky propadl. I když se seriál snaží maskovat neustálou honbu za poklady (penězi - kapitálem) rodinnými hodnotami, faktem zůstává, že pro strýčka Skrblíka jsou stejně nejdůležitější. Copak někdy zůstal opravdu chudý? (28.07.2011)

To, že jsem tenhle seriál jako malý miloval a nevynechla jsem jediný díl dokazuje toto: Kačerov jak hurykán k nám už míří. Auta, laser, aeroplán městem víří. Příběhy píše z téhleté říše. Kačer! Hůhu. Teď k nám děti z dálky letí kačer.....Kačeři příjdou když jseš v nouzi. Kačerov se ze sna vzbouzí. Zavolat jen stačí heslo kačer. Hůhu...Jsem magor? Možná...,ale tohle bylo boží (16.01.2009)

Možná jsem po letech podlehl jisté deziluzi, ale pořád nechápu ta nadšená hodnocení. Je to mírou nostalgie? Je to tím, že do ospalého Československa po 40 letech masírování úděsnou ruskou televizní kulturou vtrhl do obýváků pravý Disney se svými zkazkami o potrhlém miliardáři a my jsme vyjekli nadšením, že vidíme Ameriku a to nadšení přes to všechno přetrvalo celé ta léta? Snad jedině tím, protože je to jinak naprosto příšerný. Seriál jasně nenaznačuje, jaká je cílová věková hranice diváka. Pro nejmenší není ale určitě. Pro velké také ne, protože předkládá mnoho chyb, které pak znalého diváka jen odrazují. Mezi markantní chyby počítám třeba liknavost tvůrců při snaze vysvětlit skoky v časoprostorovém kontinuu. Jednou totiž Scrooge McDuck alias Strýček Skrblík pečuje o své synovce v naší přítomnosti (přinejmenším v roce 1987) a v okamžiku se příběh ocitá v polovině devatenáctého století, v době tzv. Zlaté horečky, kde je opět on, jen o trochu mladší. Pro tvůrce prostě 100 - 150 let nic neznamená. Dále tvůrci nerespektují základy chování materiálů, zejména zlata. Tomu přisuzují vlastnosti jiných prvků či sloučenin. V příbězích se zlato chová mnohdy naprosto nereálně. Tato pohádka naruby pak ale nejvíce trpí po stránce příběhové. Zatímco je každý odkojen na klasickém schématu, kterak chudý ke štěstí přišel, odkazují nás Kačeří příběhy zcela nelogicky do problematiky nám dosud (výhledově už však daleko bližší) neznámé, totiž té, kdy bohatý, ještě více získal. Tvůrci si přitom nelámou hlavu s tím, aby alespoň trochu dětskému divákovi nastínili problematiku kapitálu, ekonomicky orientovaný životní styl, složitosti tržních mechanismů či zákeřnost Paretova optima při militarizaci cyklické nezaměstnanosti jednotlivých mikroekonomik světa. Vůbec ne. Prostě jejich hlavní postava je dítětem štěstěny, která sama o sobě přitahuje peníze. Peníze, kterými je přitom posedlá a stává se jejich otrokem. Nemocný ten člověk (zde pohádkový kačer, který mluví a odívá se a žije v opulentním sídle ve tvaru obrovského trezoru), jenž střeží každičkou minci. Happy endem tedy pokaždé je, nikoliv poučení, ale jen další zisk majetku nebo jeho opětovné nabytí. V seriálu se pak objeví mnoho dalších postav, které nabízí různé archetypy jako nešika, idiot, starostlivá máma, děvka, kurva, kripl, dobráček, kutil, rasista, submisiv a další. Do podvědomí dětí se zkrátka snaží zasadit jednoduché schéma kapitalistického světa a vědomí, že bohatý je lepší a důležitější člověk. Svět za tímto pokřiveným zrcadlem nabízí fantazii vykoupenou samými nesmysly, které se tváří opravdově, proto více klamou. Že je to akční a dobrodružné je příliš málo, aby se to dalo zaníceně sledovat. Akce sama nestačí. Časem si bedlivý divák všimne, že té akci chybí klíčové scény a málokdy to celé dává smysl. Deus ex machina je skoro pravidlem. Ne, považuji to za nehorázný šlendrián, nepoctivou práci a nevkusnou mystifikaci nevinných dětí, věřících na poctivé investice a čestný obchod. (14.04.2014)