Káčerovo

Jsem holt už dítě porevoluční a tak byla má nejoblíbenější pohádková postava strýček Skrblík. Údajně jsem dokázal koukat celý den na jeden díl a pořád s otevřenou pusou. Víte proč? Protože TO MÁ DĚJ! Děti nejsou idioti a nenakrmí se tím, že nějaké blbé postavičky poskakují a po obrazovce a něco divně žvatlají. Ale když se tomu dá nějaký dobrý příběh a je to napínavé, tak nezbývá než koukat s otevřenou pusou. Ať už vám je pět nebo šedesát. (01.09.2006)

Možná jsem po letech podlehl jisté deziluzi, ale pořád nechápu ta nadšená hodnocení. Je to mírou nostalgie? Je to tím, že do ospalého Československa po 40 letech masírování úděsnou ruskou televizní kulturou vtrhl do obýváků pravý Disney se svými zkazkami o potrhlém miliardáři a my jsme vyjekli nadšením, že vidíme Ameriku a to nadšení přes to všechno přetrvalo celé ta léta? Snad jedině tím, protože je to jinak naprosto příšerný. Seriál jasně nenaznačuje, jaká je cílová věková hranice diváka. Pro nejmenší není ale určitě. Pro velké také ne, protože předkládá mnoho chyb, které pak znalého diváka jen odrazují. Mezi markantní chyby počítám třeba liknavost tvůrců při snaze vysvětlit skoky v časoprostorovém kontinuu. Jednou totiž Scrooge McDuck alias Strýček Skrblík pečuje o své synovce v naší přítomnosti (přinejmenším v roce 1987) a v okamžiku se příběh ocitá v polovině devatenáctého století, v době tzv. Zlaté horečky, kde je opět on, jen o trochu mladší. Pro tvůrce prostě 100 - 150 let nic neznamená. Dále tvůrci nerespektují základy chování materiálů, zejména zlata. Tomu přisuzují vlastnosti jiných prvků či sloučenin. V příbězích se zlato chová mnohdy naprosto nereálně. Tato pohádka naruby pak ale nejvíce trpí po stránce příběhové. Zatímco je každý odkojen na klasickém schématu, kterak chudý ke štěstí přišel, odkazují nás Kačeří příběhy zcela nelogicky do problematiky nám dosud (výhledově už však daleko bližší) neznámé, totiž té, kdy bohatý, ještě více získal. Tvůrci si přitom nelámou hlavu s tím, aby alespoň trochu dětskému divákovi nastínili problematiku kapitálu, ekonomicky orientovaný životní styl, složitosti tržních mechanismů či zákeřnost Paretova optima při militarizaci cyklické nezaměstnanosti jednotlivých mikroekonomik světa. Vůbec ne. Prostě jejich hlavní postava je dítětem štěstěny, která sama o sobě přitahuje peníze. Peníze, kterými je přitom posedlá a stává se jejich otrokem. Nemocný ten člověk (zde pohádkový kačer, který mluví a odívá se a žije v opulentním sídle ve tvaru obrovského trezoru), jenž střeží každičkou minci. Happy endem tedy pokaždé je, nikoliv poučení, ale jen další zisk majetku nebo jeho opětovné nabytí. V seriálu se pak objeví mnoho dalších postav, které nabízí různé archetypy jako nešika, idiot, starostlivá máma, děvka, kurva, kripl, dobráček, kutil, rasista, submisiv a další. Do podvědomí dětí se zkrátka snaží zasadit jednoduché schéma kapitalistického světa a vědomí, že bohatý je lepší a důležitější člověk. Svět za tímto pokřiveným zrcadlem nabízí fantazii vykoupenou samými nesmysly, které se tváří opravdově, proto více klamou. Že je to akční a dobrodružné je příliš málo, aby se to dalo zaníceně sledovat. Akce sama nestačí. Časem si bedlivý divák všimne, že té akci chybí klíčové scény a málokdy to celé dává smysl. Deus ex machina je skoro pravidlem. Ne, považuji to za nehorázný šlendrián, nepoctivou práci a nevkusnou mystifikaci nevinných dětí, věřících na poctivé investice a čestný obchod. (14.04.2014)

Jedna z největších tv událostí mého dětství. Strýček Skrblík byl můj idol, protože rozhodně nepředstavoval standartní model hrdiny animované tvorby (nemyslím tím jen to, že je to drůbež, ale jeho "morální profil") a moc se mi líbily i ostatní postavy - kromě do nebes zde vynášeného Rampy McKváka také Magika von Čáry, kačer Hamoun, paní Čvachtová a samozřejmě čas od času hostující kačer Donald. A co je třeba ještě ocenit, je vysoce nadprůměrný český dabing (Mirko Musil jako Skrblík, dále Karel Heřmánek, Valerie Zawadská, Lubomír Lipský, Dalimil Klapka...). Když se podíváte na dnešní dabingy v animovaných seriálech, zjistíte, že jsou nebetyčně odfláknuté. (02.05.2003)

Môj absolútne najobľúbenejší seriálový animák. Každý jeden diel som videl snáď minimálne dvadsať krát a vždy sa k tomu rád vrátim. Zlate detstvo. Čo kto mu dodať ? Rozprávky na ktorých sme vyrastali a ktoré potešia ešte aj dnes. Či je to Rýchla rota, Gumkáči, Transformery alebo Ninja korytnačky to je jedno, všetko sú to veľmi zábavne a podarene animáky. Len to čaro už pomaličky vyprchá. 100% - 5* (11.10.2009)

Kultovní seriál mého dětství! Tady se nemá cenu opravdu vůbec více rozepisovat a cokoliv nového zde ještě objevovat. Pro mě jednoznačně jasná Disneyovská jednička. Vše podstatné již bylo řečeno. Jedná se o naprostý dětský Disneyovský kult generace dětí narozených v osmdesátých letech, do které bohu dík patřím i já. Úžasný český dabing, úžasná hudba navíc opravdu snadno zapamatovatelná, pěkná animace a vůbec nad vynalézavostí a nápady autorů (tvůrců) jednotlivých epizod, opravdu smekám. Vždy to mělo, tedy každá epizoda, jak dobrý nápad v podobě napínavého dobrodružství, tak i kvalitní humor (zejména v podání Rampy McKváka) a nakonec i zajímavé rozuzlení. Dobro se navzájem skvěle doplňovalo, a soupeřilo se zlem v podobě Rafanů, nebo Magiky von Čáry. To všechno dělalo z tohoto seriálu, tehdy naprostou jedničku a to nejen v zemi svého původu, ale i v devadesátých letech tady u nás. Skvělý, skvělý, skvělý. Kdo ještě neviděl tak honem rychle napravit ! Nebo bude pozdě..! V té dnešní smršti animovaných filmů téměř odevšad, má tento stále čím oslovit a zaujmout na rozdíl od jiných nevalně proslulých třeba z asijské produkce. Malá ukázka z úvodní melodie : zde. (17.01.2007)