Káčerovo

Jen málo mých lásek z dětství obstojí i při retrospektivě po dvaceti letech. Výjimkou je sousedovic Eliška, a pak ještě zvířecí farma v Kačerově. Jedinečný dabing plný hlášek, primitivně zábavné příběhy a animace, která je sice starší než já, ale hravě strčí do kapsy polovičku mazanic pro dnešní děcka. (29.10.2017)

První a zároveň asi nejlepší Disneyský seriál, který u nás po revoluci běžel. Strýček Skrblík a jeho synovci Kulík, Dulík a Bubík, Rampa McKvák, Šikula, paní Čvachtová, Magika von Čáry, Hamoun, rafani. Ti všichni se stali nedílnou součástí mého dětství, stejně jako titulní píseň nazpívaná Vildou Čokem. Tu jsem si s kamarády mnohokrát zazpíval. Jednotlivé díly byly často hodně nápadité. Vždy bylo čím překvapovat. Počínaje dobrodružnými cestami, kouzly, sci-fi zápletkami. Mělo to všechno a mělo to vtip. Výborný dabing! Celý týden jsem nedočkavě čekal na neděli a na nový příběh. Spoustu dílů jsem si i nahrával na VHS, abych to pak ten týden vůbec vydržel. KAČEŘI prostě byli IN a jen málokdo z mojí generace je nezná. Při vzpomínkách na tu dobu se neubráním stejné nostalgii, jako strýček Skrblík při pohledu na svůj první uspořený desetník. TEĎ K VÁM DĚTI Z DÁLKY LETÍ KAČER…..HÚÚÚuuuu……PŘINÁŠÍ SEM KOUZELNOU ZEM KAČER….. (09.02.2011)

Seriál číslo jedna mého dětství, takže velká nostalgie. Miloval jsem ty dobrodružné příběhy strýčka Skrblíka a jeho přátel. S novějšími díly ale kvalita značně ubývala (už tehdy jsem neměl rád tu sérii, kde ve znělce byly nové scény s nějakým robotem a pračlověkem...). Ale staré dobré kačery jsem měl tak rád, že jsem se brzy naučil číst, abych si pak mohl kupovat časopis "Kačer Donald" (předtím "Mickey Mouse"). Pamatuji si, jak pokaždé, když jsme s rodiči přijeli někam do většího města, tak jsme hledali místní antikvariát, abych se tam mohl podívat, zda tam nemají nějaká čísla, která pocházejí z doby, kdy jsem byl ještě příliš mladý a nekupoval to. Ty Mickey/Donald časopisy u nás začaly vycházet někdy kolem roku 1989 a mně se za dětství podařilo takhle získat 80% všech výtisků, speciálních edic atd. od roku 1989 až někdy do roku 2003 (přestal jsem s tím někdy kolem dvanácti/třinácti let, kdy jsem si uvědomil, že na tohle jsem už trochu "starý"). Dneska je to už jen obrovská zaprášená sbírka ve skříni, ale tehdy to byly krásné časy. Ale stejně, seriál "Duck Tales" byl úplně jiný, než ty časáky, a v mnohém lepší. Tohle je jeden z těch seriálů, u kterých jsem dnes rád, že jsem vyrostl zrovna na nich. Dneska už se takovéhle věci nedělají... (22.07.2008)

Jedna z největších tv událostí mého dětství. Strýček Skrblík byl můj idol, protože rozhodně nepředstavoval standartní model hrdiny animované tvorby (nemyslím tím jen to, že je to drůbež, ale jeho "morální profil") a moc se mi líbily i ostatní postavy - kromě do nebes zde vynášeného Rampy McKváka také Magika von Čáry, kačer Hamoun, paní Čvachtová a samozřejmě čas od času hostující kačer Donald. A co je třeba ještě ocenit, je vysoce nadprůměrný český dabing (Mirko Musil jako Skrblík, dále Karel Heřmánek, Valerie Zawadská, Lubomír Lipský, Dalimil Klapka...). Když se podíváte na dnešní dabingy v animovaných seriálech, zjistíte, že jsou nebetyčně odfláknuté. (02.05.2003)

Za své dětství jsem měl dva seriály, které mě vždycky, k nelibosti rodičů (televize byla v místosti, kde spali), spolehlivě přinutily vstávat každé ráno v sedm a sledovat je - Pokémoni a Kačer Donald. Dneska nechápu, člověk horko těžko vstává v deset. Každopádně to nic nemění na tom, že Kačeři jsou legendární a nadčasový seriál, který má i v dnešní době stále co říct. Důkazem budiž fakt, že jsem si několik postav nedávno vypůjčil při vysokoškolské zkoušce z politologie… a uspěl jsem. Jde o to, že i když se to možná nezdá (aspoň dle mých rodičů, pro které to vždycky byl jen ten "ztřeštěný americký seriál" a časopis, který mi pravidelně kupovali), Kačeři jsou vlastně takovou skvělou metaforou na lidskou společnost. Postav není moc, ale charakterově pokryjí většinu lidí. Stejně tak se jejich příběhy a patálie dotýkají téměř veškerých oblastí lidské činnosti. A nenápadně kritizují a více či méně moralizují (pro malé děti ideální, zvlášť v dnešní době). S přibývajícím věkem si tohle uvědomuju více a více. Dneska jsem si jen tak zběžně z nostalgie projel několik náhodných dílů a zjistil jsem, že pro mě celý seriál nabývá nového rozměru už jen díky mé životní lásce - angličtině. Opravdu doporučuji všem, kteří se o angličtinu zajímají. Originální americké znění vás úplně pohltí… a rozdrtí. Myslím, že už jsem toho viděl dost, ale snad krom Simpsnů je tohle ta nejbrutálnější angličtina, kterou jsem kdy v seriálovém světě slyšel. A jak já miluju americkou angličtinu! Miluju každou sekundu Duck Tales, opravdu, každou každičkou scénu i postavu. Kačera Donalda (Donald Duck), jeho bratrance housera Gustu (Gladstone Gander), Strýčka Skrblíka (Uncle Scrooge), Kulíka, Dulíka, Bulíka (Huey, Dewey, and Louie), Magiku Von Čáry (Magica De Spell), Šikulu (Gyro Gearloose), Rafany (Beagle Boys) atd., znám je všechny. A i když uznávám, že je to dějově velmi prosté a možná i proto už to tolik nežeru jako když mi bylo 10, nemůžu si pomoct a s radostí dávám pět hvězdiček. Kačeři si to prostě zaslouží. Když vidím, na čem vyrůstají dnešní děti dnes (samí roboti, Beyblady apod.), je mi z toho smutno. To my jsme měli jinačí dětství... :)) (29.01.2012)