Káčerovo

Když jsem byl malý, byl to jeden z mých nejoblíbenějších seriálů. Časně ráno jsem vstával a těšil se na seriály od Walta Disneyho. Tento jsem měl možná ze všech nejraději. Výborná zápletka každého dílu spolu s osobitým humorem hlavních protagonistů je nezapomenutelná. Doufám, že až budou vyrůstat moje děti, tak se tento seriál vrátí na obrazovky nějaké české TV stanice. (25.12.2007)

Popkulturní klasika dětských pořadů, která je komerční sázkou na jistotu a z níž jsem nikdy nebyl na větvi. Tenhle druh grotesek účinně vytěsňuje jinou, originálnější tvorbu z televize. Po výtvarné stránce šablonovité, vzhledem k četnosti produkce vykrádající sebe sama, nenáročné. Celkový dojem: 50 %. (21.01.2009)

Jsem holt už dítě porevoluční a tak byla má nejoblíbenější pohádková postava strýček Skrblík. Údajně jsem dokázal koukat celý den na jeden díl a pořád s otevřenou pusou. Víte proč? Protože TO MÁ DĚJ! Děti nejsou idioti a nenakrmí se tím, že nějaké blbé postavičky poskakují a po obrazovce a něco divně žvatlají. Ale když se tomu dá nějaký dobrý příběh a je to napínavé, tak nezbývá než koukat s otevřenou pusou. Ať už vám je pět nebo šedesát. (01.09.2006)

Možná jsem po letech podlehl jisté deziluzi, ale pořád nechápu ta nadšená hodnocení. Je to mírou nostalgie? Je to tím, že do ospalého Československa po 40 letech masírování úděsnou ruskou televizní kulturou vtrhl do obýváků pravý Disney se svými zkazkami o potrhlém miliardáři a my jsme vyjekli nadšením, že vidíme Ameriku a to nadšení přes to všechno přetrvalo celé ta léta? Snad jedině tím, protože je to jinak naprosto příšerný. Seriál jasně nenaznačuje, jaká je cílová věková hranice diváka. Pro nejmenší není ale určitě. Pro velké také ne, protože předkládá mnoho chyb, které pak znalého diváka jen odrazují. Mezi markantní chyby počítám třeba liknavost tvůrců při snaze vysvětlit skoky v časoprostorovém kontinuu. Jednou totiž Scrooge McDuck alias Strýček Skrblík pečuje o své synovce v naší přítomnosti (přinejmenším v roce 1987) a v okamžiku se příběh ocitá v polovině devatenáctého století, v době tzv. Zlaté horečky, kde je opět on, jen o trochu mladší. Pro tvůrce prostě 100 - 150 let nic neznamená. Dále tvůrci nerespektují základy chování materiálů, zejména zlata. Tomu přisuzují vlastnosti jiných prvků či sloučenin. V příbězích se zlato chová mnohdy naprosto nereálně. Tato pohádka naruby pak ale nejvíce trpí po stránce příběhové. Zatímco je každý odkojen na klasickém schématu, kterak chudý ke štěstí přišel, odkazují nás Kačeří příběhy zcela nelogicky do problematiky nám dosud (výhledově už však daleko bližší) neznámé, totiž té, kdy bohatý, ještě více získal. Tvůrci si přitom nelámou hlavu s tím, aby alespoň trochu dětskému divákovi nastínili problematiku kapitálu, ekonomicky orientovaný životní styl, složitosti tržních mechanismů či zákeřnost Paretova optima při militarizaci cyklické nezaměstnanosti jednotlivých mikroekonomik světa. Vůbec ne. Prostě jejich hlavní postava je dítětem štěstěny, která sama o sobě přitahuje peníze. Peníze, kterými je přitom posedlá a stává se jejich otrokem. Nemocný ten člověk (zde pohádkový kačer, který mluví a odívá se a žije v opulentním sídle ve tvaru obrovského trezoru), jenž střeží každičkou minci. Happy endem tedy pokaždé je, nikoliv poučení, ale jen další zisk majetku nebo jeho opětovné nabytí. V seriálu se pak objeví mnoho dalších postav, které nabízí různé archetypy jako nešika, idiot, starostlivá máma, děvka, kurva, kripl, dobráček, kutil, rasista, submisiv a další. Do podvědomí dětí se zkrátka snaží zasadit jednoduché schéma kapitalistického světa a vědomí, že bohatý je lepší a důležitější člověk. Svět za tímto pokřiveným zrcadlem nabízí fantazii vykoupenou samými nesmysly, které se tváří opravdově, proto více klamou. Že je to akční a dobrodružné je příliš málo, aby se to dalo zaníceně sledovat. Akce sama nestačí. Časem si bedlivý divák všimne, že té akci chybí klíčové scény a málokdy to celé dává smysl. Deus ex machina je skoro pravidlem. Ne, považuji to za nehorázný šlendrián, nepoctivou práci a nevkusnou mystifikaci nevinných dětí, věřících na poctivé investice a čestný obchod. (14.04.2014)

Přiznám se, že srdečně nesnáším produkci pro děti. Tohle je jedna z mála čestných vyjímek. Žral jsem to jako malý a i teď si myslím že je to jako sobotní raníček po páteční kocovině vynikající. Žádné tuli-tuli, ani přehnaná infantilita, a navíc samé sympatické a zajímavé postavy, podpořené perfektním českým dabingem (přiznám se ale, že jako malý jsem nesnášel hlas Donalda, přišlo mi že můj komiksový hrdina si zaslouží heroičtější hlas). P.S. Ovšem novácký dabing druhé série je dost poprůměrný (a přezpívaná písnička trhá uši), jenže tyhle díly se v původním shání zatraceně těžko. (01.05.2008)